Změna pro Liberec bilancuje tři roky svého vládnutí na radnici

Změna pro Liberec je ve vedení města již tři roky. Má za sebou již první konkrétní výsledky, to hlavní ale plánuje realizovat v posledním roce před volbami. Složitější projekty potřebují totiž delší přípravu. Jednotliví členové rady města představili svoje priority na poslední rok:

Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Hlavní výsledky:

Intenzivním jednáním s Českou spořitelnou se podařilo domluvit snížení úroků u dluhu města, které znamená pro město úsporu bezmála 300 mil. Kč do roku 2025.
Díky připravené strategii IPRÚ přijde do regionu 2,6 miliardy Kč na opravy škol, školek, veřejnou dopravu a sociální projekty. Z toho jen do města a dopravního podniku cca 1,6 miliardy na rekonstrukce tramvajových tratí. Jsme první město, které požádalo o dotace na tyto projekty, v hodnocení je 18 projektů za cca 900 mil. Kč.
V oblasti plánování se podařilo prosadit myšlenku fondu rozvoje a víceleté plánování investic, nejen z roku na rok. Město postupně začíná čerpat dotace z mezinárodních i národních fondů, kterým v minulosti nevěnovalo pozornost.

Klíčové věci do konce volebního období:

1. dokončit kompletní obnovu Lesního koupaliště a jeho okolí, včetně areálu okolo Tiché cesty a pokračovat obnovou lesního amfiteátru a dalších míst v Lidových sadech
2. dokončit první etapu revitalizace liberecké přehrady, včetně okolního lesoparku
3. prosadit ve spolupráci s dalšími krajskými městy změnu zákona o rozpočtovém určení daní, která by měla Liberci každoročně přinést stovky mil. Kč na jeho rozvoj
4. prosadit další snížení ceny tepla pod 650 Kč/GJ a připravit další kroky pro dosažení cílové ceny 550 Kč/GJ pro koncové zákazníky liberecké teplárny.
5. v rozpočtu města prosadit uvolnění 20 mil. Kč na zahájení obnovy kina Varšava a v zastupitelstvu prosadit výkup libereckého zámku a přilehlého parku do majetku města.

Karolína Hrbková, náměstkyně pro životní prostředí, veřejnou zeleň a cestovní ruch

Hlavní výsledky:

Nový územní plán ( dále ÚP) je připraven k veřejnému projednání a mohl být schválen na konci roku 2017. Poté, co s podporou opozice převzal územní plán primátor Batthyány, se jeho schválení oddálilo až do roku 2019. Byla provedena revize návrhu ÚP, která se zaměřila na udržitelný rozvoj města, byla doplněna ,,Koncepce krajiny“, protože původní návrh neobsahoval žádnou samostatnou vrstvu pro zeleň, sport a rekreaci. Tento výkres ukazuje „zelenou kostru města“ a zaručuje všem občanům dostupné plochy zeleně v jakékoliv části města. Je základem pro Systém sídelní zeleně, který v současné době ve městě vzniká.
ÚP byl doplněn i o schémata, jak má být zástavba ve městě koncipována, aby měl v budoucnu stavební úřad jasně daná pravidla pro výklad ÚP.
Zámecký park je po mnoha letech opět přístupný veřejnosti. Ve městě bylo vysazeno 40 tisíc narcisů a tulipánů, které rozzářily zejména centrum města. Vznikla čtyři nová dětská hřiště a další se připravují.
Byla zahájena celková obnova všech laviček, košů a pískovišť na celém území města.

Klíčové věci do konce volebního období:

1. Budeme pokračovat v obnově dětských hřišť a parků
2. zahájíme obnovu zahradních teras pod Sokolským náměstím a připravíme projekt rekonstrukce Papírového náměstí
3. zahájíme výstavbu nové kompostárny, rozšíříme počet míst na bioodpad a připravíme vznik nových sběrných dvorů
4. zajistíme, že veřejný prostor bude mnohem čistší a lépe udržovaný v takovém rozsahu a kvalitě, aby to poznali samotní Liberečané v každodenním životě

Josef Šedlbauer, člen rady města

Hlavní výsledky:

Připravili jsme a provedli hloubkové audity v městských firmách. Na jejich základě byla provedena změna struktury řízení v Liberecké IS a obměna vedení v Technických službách. Skutečným průlomem byl audit v dopravním podniku, který poprvé nezávisle popsal problémy a rizika provázanosti DPMLJ a jejího subdodavatele, společnosti BusLine.

Navrhli jsme a prosadili rozšíření nočních linek městské hromadné dopravy.

Prosadili jsme vyhlášku o nulové toleranci hazardu, po několika měsících však v zastupitelstvu nejtěsnější většinou prošel návrh Tibora Batthyányho na návrat neregulovaného hazardu. V úsilí o regulaci hazardu ve městě budeme pokračovat, máme připravenou vyhlášku o zákazu hracích automatů.

Klíčové věci do konce volebního období:

Máme připravený návrh na ustavení pozice městského architekta, který bude dohlížet na kvalitu významných stavebních záměrů ve městě.

Chceme dokončit přechod městských společností na manažerskou strukturu s omezeným vlivem politiků a dostat dopravní podnik z vlivu BusLine, který město stojí desítky milionů ročně. Když to šlo na kraji, musí to jít i na městě.


Zuzana Kocumová, členka rady města

Věnuji se zejména rozvoji sportovně-rekreačního areálu ve Vesci, kde vidím velký potenciál pro jeho další rozvoj. Tento areál je stále ještě nevyužitý, byť jeho návštěvnost i počet akcí, které zde pořádáme, pomalu stoupají.

Klíčové věci do konce volebního období:

Pohlídat, aby smlouva, kterou připravuje primátor se společností TMR na pronájem SAJ na 25 let, byla pro město skutečně výhodná a neobsahovala rizika, na která se přijde až v dalších letech. V případě, že smlouva nebude pro město výhodná, zabránit jejímu schválení.

Tisková zpráva Změny pro Liberec

Přidat komentář (20 Komentářů)
Výstava německých Čech v Liberci

Velkolepá Výstava německých Čech, jeden z nejvýznamnějších podniků na Liberecku, měla být důkazem vyspělosti českých Němců a potvrdit pozici Liberce jakožto nejpřednějšího německého města v Čechách. Deutschböhmiche Ausstellung (Výstava německých Čech), pořádaná v roce 1906, byla jedním z nejambicióznějších podniků v monarchii a navazovala na mnohem skromnější výstavu, uspořádanou o tři roky dříve v Ústí nad Labem, Allgemeine Deutsche Ausstellung für Gewerbe, Industrie und Landwirtschaft Aussig 1903.

Podrobně své čtenáře o výstavě informoval především místní deník Reichenberger Zeitung, v němž byla výstavě v den jejího slavnostního otevření věnována obsáhlá příloha.

Prvotním impulsem pro uspořádání byla reakce místní německé majority na Jubilejní zemskou výstavu, pořádanou v roce 1891 v Praze. Návrh vzešel od místního Živnostenského spolku v roce 1894, kdy se obrátil na Obchodní a živnostenskou komoru s myšlenkou na uspořádání výstavy v jejím obvodě. Od počátečního úmyslu se posléze upustilo ve prospěch ideje pangermánské výstavy, zahrnující veškeré české Němce.

K založení organizačního výboru došlo až na základě opakované žádosti ze září roku 1902. Výbor ihned začal s přípravami, rozhodl o zaměření výstavy, zvolil předsednictvo a začal se sháněním finančních prostředků. Největšími sumami přispělo město Liberec (50 000 korun), textilní firmy Johann Liebieg & Co., Ignaz Klinger z Nového Města pod Smrkem, Ignaz Ginzkey & Co. Z Vratislavic nad Nisou a Franz Schmitt z Českého Dubu (dohromady 100 000 korun) a tiskárna bratří Stiepelů (25 000 korun). Na základě získaných úpisů organizátoři obdrželi úvěr na tehdy astronomickou částku 1 500 000 korun.

Za místo konání byly vybrány svahy na pravém břehu nad přehradou (zkolaudováno 29. srpna 1904), které za výhodných podmínek pronajal hrabě Franz Clam-Gallas. Záměrem organizátorů bylo, aby se výstavy zúčastnila všechna významnější „německá“ města, nejen jednotliví výrobci, a každé z měst se představilo vlastním pavilonem. Celkové pojetí výstavy mělo navenek deklarovat silné nacionální cítění a jednotu Němců v Čechách. Města svou účast ale jedno po druhém odmítala (hlavně z finančních důvodů), proto měl nakonec vlastní pavilon jedině pořádající Liberec, menší pavilony obsadila lázeňská města.

Pro větší komfort návštěvníků a zajištění dopravy byla 14. května 1906 dokonce zřízena dočasná tramvajová trať Husovou ulicí ze Šaldova náměstí až na výstaviště. Zahajovací ceremoniál za účasti protektora arcivévody Karla Ferdinada proběhl 17. května 1906 a vrcholem výstavy se stala návštěva císaře Františka Josefa I. 21. června1906. Poctila-li hlava státu nějaké město či akci svou návštěvou, bylo to vnímáno jako mimořádná událost. V tomto případě cesta do Liberce představovala jistou kompenzaci za předchozí návštěvu Jubilejní výstavy v Praze s cílem podpořit a zachovat loajalitu českých Němců.

Lesk výstavě dodali i další osobnosti, které přijely společně s císařem, mj. arcivévoda Ferdinand Karel a ministerský předseda Max Wladimir Beck. Aby František Josef vyvážil návštěvu výstavy, setkal se za svého libereckého pobytu i s představitelem české menšiny MUDr. Václavem Šamánkem.

Ve svahu v těsné blízkosti vodní nádrže bylo budováno od roku 1904 ohromné výstaviště s osmi desítkami rozličných pavilonů, jejichž autory byli místní i zahraniční tvůrci. Plocha libereckého výstaviště o rozloze 400 000 m2 byla skutečně úctyhodná, neboť takových rozměrů mnohdy nedosahovala ani prostory světových výstav. Expozice v jednotlivých pavilonech měly velmi široký záběr a kromě stěžejního průmyslu a zemědělství se věnovaly rovněž umění, uměleckému řemeslu či školství.

Hlavním architektem výstavy a autorem celkového generelu byl profesor Vysoké školy technické ve Vídni Max Fabiani, který ačkoliv současně připravoval velkou výstavu Rakouska-Uherska v Londýně, patřil mezi nejvíce zastoupené autory. Fabiani byl specialistou na architekturu výstavních pavilonů, a tak pro organizační výbor znamenala jeho účast otázku prestiže, podtrhující exkluzivitu výstavy. Dominantou výstaviště byl Fabianiho soubor pěti propojených hal podél Husovy ulice. Střed kompozice zaujímala 53 m vysoká centrální hala s kupolí, velkou nikou a kašnou od sochaře Franze Metznera. Stylovým východiskem bylo střídmé, klasicizující pojetí, které podtrhovalo slavnostní pojetí pavilonů. V centrální Fabianiho budově se nacházely kromě vystavovatelů z oblasti průmyslu a zemědělství také menší expozice jednotlivých německých měst v Čechách.

Další významnou osobností byl rodák z Jablonce nad Nisou Josef Zasche, jenž navrhl pavilon umění. Expozici pavilonu tvořila díla německých malířů a sochařů (Wenzel Franz Jäger, Franz Thiele, August Brömse, Alfred Kubina, Walter Klemm, Emil Orlik, Franz Metzner ad.) s architektonickými modely a plánovou dokumentací už stojících i teprve zamýšlených staveb v Liberci i dalších sudetských městech, např. Varnsdorfu, Teplicích či Ústí nad Labem. Oceňována byla zejména tvorba sochaře Franze Metznera, jehož socha Země zdobila střed pavilonu a jeden z kabinetů byl vyhrazen pouze jeho dílu. Expozici konkurovala sbírka německého a francouzského klasického malířství Heinricha Liebiega v pavilonu města Liberce, postaveným místním tvůrcem Ferdinandem Scholzem, základ pozdější sbírky Oblastní galerie v Liberci.

Bez zajímavosti jistě také není skutečnost, že osloven byl i mladý Adolf Loos, který pro firmu Siemens & Halske vyprojektoval návrh výstavního pavilonu. Stavba však bohužel zůstala bez realizace a plány jsou nezvěstné. Drážďanský architekt Bitzan se na výstavě představil architektonickými návrhy a souborem nábytku, vytvořeného ve spolupráci s Kunsthandwerkes der Stadt Friedland (Uměleckořemeslnými dílnami ve Frýdlantě). Vytříbenou secesní stavbou s nepřehlédnutelnými historizujícími reminiscencemi byl pak pavilon plzeňského pivovaru od oblíbeného teplického architekta Maxe Loose von Losimfeldta.

Posledním významnějším mimolibereckým architektem, podílejícím se na výstavě, byl norimberský Jakob Schmeissner, který realizoval pavilon firmy Liebieg. Ta se na výstavě představila typovým rodinným domem, ukázkou moderního zaměstnaneckého bydlení, přičemž součástí pavilonu byla i stylová norimberská pivnice, kde se čepovalo pivo z liebiegovského pivovaru Obora. Zbylé pavilony byly postaveny převážně pod taktovkou místních architektů. Zajímavým objektem byl například secesní pavilon chmelařství od jabloneckého architekta Antona Matziga na půdorysu pravidelného osmiúhelníku. Stěny pavilonu byly členěny pilastry, jež měly funkci opěrných pilířů. Na vrcholu každého pilastru byla umístěna voluta přesahující korunní římsu.

K nejzdařilejším výstavním budovám, realizovaným místními autory však patřily pavilony jabloneckého a trutnovského pivovaru od Maxe Kühna a Heinricha Fanty a dva vzorové obytné domy navržené Ernstem Schäferem. V pavilonu jabloneckého pivovaru Medinger & Co. se projevilo technické myšlení autorů, kombinované s místní tradicí dřevěné architektury se zdůrazněnou tektonikou. Fasáda se vyznačuje geometrickým pojetím, blízkým okruhu architekta Otto Wagnera.

Naproti tomu pavilon trutnovského pivovaru byl drobnou dřevěnou stavbou barokizujícího výrazu a jedinou prací obou architektů ovlivněnou částečně florální secesí, kterou sice znali, ale na svých realizacích neuplatňovali. Stavby vycházející ze secese florální (mj. pavilon deníku Reichenberger Zeitung a tiskárny bratří Stiepelů či pavilon chmelařství) jsou dokladem toho, že místní architekti florální secesi znali, ale protože příliš nekonvenovala se vkusem zdejších stavebníků, aplikovali ji zřídka.

Obě Schäferovy vily jsou spolu se Schmeissnerovým domem jedinými výstavními objekty, jež přečkaly do dnešní doby. Postaveny byly již v roce 1905 s úmyslem představit vzorové rodinné bydlení společnosti Gemeinnützige Baugesellschaft, v níž byl Schäfer činný v letech 1894–99, kdy vznikala vilová čtvrť za muzeem. Vila čp. 127–I v Klášterní ulici sloužila po dostavbě správě výstavy a poštovnímu úřadu. Architektonickým ztvárněním nezapře vliv anglické obytné architektury.

Nedaleká vila čp. 129–I rovněž v Klášterní ulici naproti tomu vykazuje jistou úspornost ve výrazu, přesto se v jejím celkovém řešení uplatňuje secese, nejvíce v bohaté štukatuře štítů. Koncepce obou domů znázorňuje představu vícegeneračního bydlení, to se projevuje absencí centrální haly, která je nahrazena středním schodištěm spojujícím jednotlivá obytná patra. Po skončení výstavy se z vil staly nájemní domy.

Obdobnou ukázku moderního bydlení představoval i reprezentant svébytného fenoménu dřevostaveb, montovaný rodinný dům navržený jabloneckým architektem Robertem Hemmrichem pro firmu August Möller & Söhne z Rýnovic. Dům se zároveň mohl pochlubit žhavou technickou novinkou, neboť při impregnaci dřeva bylo užito systému Wolman, přičemž firma August Möller & Söhne byla výlučným vlastníkem licence pro celé Čechy.

Ačkoliv Výstava německých Čech po svém ukončení 30. září 1906 nesplnila vysoká očekávání pořadatelů, znamenala důležitý mezník v politickém, kulturním i uměleckém vývoji města, kterému zprostředkoval přímý styk se soudobými trendy v průmyslu i architektuře a potvrdila jeho pozici nejpřednějšího německého města v Čechách. Zároveň představovala největší a nejambicióznější výstavní podnik českých Němců na našem území.

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;