S blížícími se volbami zákonitě klesá úroveň politiky. V Liberci to platí zvlášť. Možnost dohodnout se na pro město a jeho občany potřebných věcech klesá k nule, o to víc ale stoupá slovní exhibice a divadelní umění. V Liberci tak nebude fond na opravu památek, regulační plány pro investory v centru města, za to se v Ostašově mohou těšit na novou průmyslovou zónu.

Hned zpočátku si to s primátorem a tajemníkem přišel vyříkat občan, který kousek od stadionu Slovanu válčí se stavebním úřadem, který se jej snaží roky šikanovat kvůli sousední zdi. Sice mu nejrůznější posudky dávají za pravdu, ale část politiků v čele s primátorem to potřebuje být s vedením stavebního úřadu za dobře, takže se již v tomto de facto osobním sporu za pendrek stará o problémy jedné rodiny.

Pak už předvolební show mohla začít naplno. Snad ještě žádné zastupitelstvo nezažilo tolik stažených bodů, což si znamenitě užívali opoziční Starostové pro Liberec, kteří spolu s primátorem Tiborem Batthyánym a náměstkem Ivanem Langrem, který za ně kandiduje, válcovali jeden návrh za druhým.

Hezky to bylo vidět například u záměru odkupu libereckého zámku. Tento nápad dlouhodobě prosazuje Změna pro Liberec a sklízí za to u své konkurence kritiku a výsměch. Jenže jak to vypadá, tak to není zas tak nápad špatný a značná část liberecké veřejnosti jej podporuje. Proto jako korouhvičky před volbami obrátili nejen Starostové, ale i Batthyányho exANO  a nechali se svorně v médiích slyšet, že vlastně zámek chtějí koupit také. Když ale došlo na hlasování, tak návrh nepodpořili. Je přeci před volbami a přiznávat úspěchy nepřátelům nelze, takže zámek může slušně a transparentně chátrat dále...

Podobná situace byla kolem fondu na opravu památek. Město má sice v současnosti dost rezerv, hospodaří s přebytkem, ale dát pár milionů ročně na kulturní dědictví a lidštější tvář obce, se prostě v Liberci nenosí. Krásně to demonstrovala zastupitelka za Starosty Pro Liberecký kraj a krajská radní pro kulturu a velká liberecká patriotka Květa Vinklátová. Ta by sice moc ráda památky ve městě podporovala, ale návrh nepodpoří, snad až někdy příště, nejlépe po volbách. Liberec tak dál zůstane snad jediným velkým městem, který se ke svému dědictví chová, tak jak chová.

Starostům a Tiboru Batthyánymu se povedlo zaříznout i navýšení počtu dalších a v Liberci aktuálně tak populárních „růžových kol“. Přes všechny řeči o tom, jak je vlastně také podporují za tím byla a je jen a pouze politika, protože jde o projekt Změny a projekt u veřejnosti úspěšný až to konkurenci bolí.

Naopak fungující koalici Batthyány+Langr+ Starostové pro Liberecký kraj mohou poděkovat všichni investoři a ti, kteří chtějí v libereckém centru stavět hlava nehlava. Návrh Karolíny Hrbkové ze Změny na regulaci území kolem „Papírového náměstí“ a ploch výstaviště neprošel za usilovného opakování manter na téma „nemůžeme omezovat investory“.

To je argument v případě výstaviště, které ze sta procent patří městu, naprosto absurdní, ale vyloženě destruktivní je i kdekoliv jinde. V ostatních městech regulační plány fungují dlouhé roky a žádní investoři z nich neutíkají. Je zajímavé, že zastupitelé, kteří proti regulačním plánům brojí, nevidí, co zrovna v Liberci jejich absence dokázala, když centrum města zastavěla nevzhlednými obchoďáky, které dnes zejí prázdnotou. Nebo to vidí a zájmy firem, které při podobných výstavbách potřebují prolít co nejvíce betonu, jsou jim prostě bližší než celý Liberec.

Podobně „vstřícně“ se zachovali zastupitelé i k obyvatelům Ostašova, kde přes 1200 lidí podepsalo petici proti vznikající průmyslové zóně. Na jejich stranu se postavila jen Změna pro Liberec a dve zastupitelky za KSČM, byť i někteří členové Změny v minulosti s nějakou podobou průmyslové zóny v Ostašově souhlasili. Nicméně včera její zastupitelé prohráli se Starosty, exČSSD a primátorem Batthyánym, pro které je vznik zóny důležitější než životy Ostašovských, které možná stihne osud těžce zkoušeného Doubí.

Jednání zastupitelstva bylo dlouhé a úmorné. Jedno se v něm ale ukazovalo. Jak část zastupitelů je naprosto odtržení od života lidí. Nejde jen o příklad Michala Hrona ze Starostů, kterému je 5 tisíc za parkovací místo v Rochlici málo a rád by rodinám z paneláku napálil 15 tisíc ročně. Věčné opakování stokrát prokázané lži, že soukromý investor přinese pohodu a blahobyt se pořád jako relikt 90. let mnohým zadralo pod kůži.

Přitom zrovna Liberec je místem, který tyto ideologické poučky stokrát vyvrátil v praxi. U voleb se uvidí, jestli si to uvědomují i voliči.

 

Komentáře vytvořeny pomocí CComment

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;