Ze zprávy ČTK:

Policie odložila trestní oznámení, které podal jeden z kandidátů z loňských voleb do zastupitelstva v Libereckém kraji. Tvrdil, že nedal souhlas ke své kandidatuře ani nepodepsal prohlášení kandidáta. Neprokázalo se ale, že by dokument někdo padělal, řekla ČTK policejní mluvčí Vladimíra Šrýtrová.
Policie případ vyšetřovala pro podezření z přečinu maření přípravy a průběhu voleb a referenda. Kandidát tvrdil, že nikdy nedal souhlas ke kandidatuře za stranu, na jejíž kandidátce byl uveden. Uvedl také, že na prohlášení kandidáta není jeho podpis. "Na základě posudku znalce z oboru písmoznalectví se ale neprokázalo, že by prohlášení podepsal někdo jiný než kandidát," uvedla Šrýtrová.
Policie z ničeho neobviní ani kandidáta, který oznámení podal. Křivého obvinění se podle zjištění policie nedopustil. „Vyšetřovatel to vyhodnotil tak, že nikoho nepoškodil. Ve svých výpovědích lživě neobvinil žádnou konkrétní osobu,“ řekla Šrýtrová.

Neodbytně se mi po přečtení této zprávy do mysli vkrádají otázky. Začnu tou stěžejní. Jak to, že policie nic nevyšetřila? Pokračuji těmi „pragmatickými“. Kdo dával podepisovat kandidátovi ono prohlášení? Neexistují žádní svědci? Otázek by bylo jistě ještě mnoho, ale mě trápí vždy znovu a znovu jeden a ten samý problém. Je to ona hranice mezi formálností a faktičností, mezi literou a duchem zákona (v současnosti asi nejaktuálnější kauza s (ne)použitelností Rathových odposlechů). Zpět však k naší domácí liberecké kauzičce s vylhaným trestním oznámením jednoho anonymního kandidáta jedné nejmenované politické strany, která se do zastupitelstva ani nedostala.

Fakta jsou jasná. Podle soudního znalce se jedná o podpis kandidáta. Pokud by posudek vyzněl opačně a nepodařilo by se prokázat, kdo podpis padělal, bylo by odložení trestního oznámení logickým a jediným možným řešením. V našem případě však nerozumím odůvodnění vyšetřovatele, že křivého obvinění se kandidát nedopustil, protože lživě neobvinil žádnou konkrétní osobu a nikoho nepoškodil.

Tomuto názoru bych si dovolil oponovat. Jak to, že nikoho nepoškodil? Svým křivým obviněním přece poškodil minimálně všechny daňové poplatníky. Nebo snad jeho trestní oznámení vyšetřovali policisté ve svém osobním volnu po večerech a soudní znalec z oboru písmoznalectví vyhotovil onen posudek vyšetřovateli ze známosti gratis? Podle této eufemisticky řečeno podivné logiky nedošlo tedy k žádné škodě, kterou by bylo třeba po původci vymáhat? Proč se tedy vymáhají náklady za zbytečné výjezdy hasičů a záchranářů? Nespadá snad křivé obvinění kandidáta, které vedlo k vyšetřování a vzniku nákladů, do stejné kategorie? Připomíná mi to trochu logiku výpočtu chybovosti na podpisových arších k volbě prezidenta. Při použité logice výpočtu, kdy se výsledky dvou vzorků neprůměrovaly, ale sčítaly, by teoreticky mohlo dojít i k vyšší než 100% chybovosti, což by de facto znamenalo, že byl počet chybných podpisů vyšší než počet odevzdaných.

 

Zdá se to trochu kocourkovské a u někoho to vzbuzuje i veselí, mně však podobné kauzy  nahánějí spíše strach. Proč strach? Inu protože jsem přesvědčen, že podobné události krůček po krůčku ještě více oslabují naši tak již slabou demokracii, postupně odstraňují principy právní vymahatelnosti a především způsobují pocity hluboké frustrace a bezmoci u obyvatelstva, které pak mohutně nahrávají všem populistům, kteří slibují jednoduchá, rychlá a rázná řešení...  

Přidat komentář (40 Komentářů)

 V podstatě by stačilo, kdybych zde odkázal na svůj nedávný příspěvek, kde jsem to nejpodstatnější k problematice letošních voleb již uvedl. Doplněno o následující kresbu, kterou jsem umístil v pátek na Facebook a která ve zkratce popisuje tentýž problém výstižněji než sebedelší text, bych si asi mohl jakékoliv další komentáře odpustit.

Pokušení napsat k tomu přeci jen několik vět je však velké a já mu podlehl.

Co tedy volič drtivou preferencí hnutí SLK a uštědřením onoho „volebního výprasku“ Změně chtěl vzkázat? Myslím, že analýza tohoto pro mnohé příznivce Změny překvapivého výsledku není až tak složitá.Voliči tím nepochybně a poměrně jednoznačně dali najevo, že ač je to zarážející a až zneklidňující, tak jim obvinění hejtmana ani v nejmenším nevadí. Část z nich jim prostě nevěří, části z nich jednoduše nevadí a to zřejmě ani i kdyby se později u soudu měla prokázat jako opodstatněná. Na reakci prvních jsem zvědav, reakci druhých si dokážu dobře představit. Dopadlo to tedy přesně tak, jak jsem odhadoval. Komu ani odposlechy v kauze kostela Máři Magdalény neotevřely oči, tomu nemělo smysl cokoliv dále sdělovat, ba právě naopak. Bylo to kontraproduktivní. Potvrzuje se můj odhad, že lidé o nepravostech vlastně ve skutečnosti slyšet nechtějí a už vůbec ne opakovaně znovu a znovu.

Co se dá z tohoto volebního výsledku tedy ještě takzvaně „mezi řádky“ vyčíst?  Interpretoval bych to asi těmito slovy: Chcete-li dosáhnout příště lepšího výsledku, hlaďte před fotoaparáty novinářů raději ta opuštěná koťátka, stříhejte pásky při všech příležitostech a hlavně nás nenervujte sděleními, která jsou tak frustrující. Nepopisujte stále dokola všechna ta selhání politiků a uvědomte si, že nám tím vlastně říkáte, jaké tragické figury jsme v minulosti volili. Vsaďte naproti tomu raději na teze o důležitosti průniků volebních programů, i když na jejich realizaci většinou stejně nedojde, nebo o vaší ochotě spolupracovat se všemi demokraticky zvolenými stranami bez ohledu na to, jací šíbři tyto strany vedou.

Je to asi jeden z největších paradoxů v politice, neboť přestože právě takovým sdělením podle všech průzkumů většina voličů ve skutečnosti stejně nevěří, slyšet je kupodivu chce...

Přidat komentář (134 Komentářů)

Jsem zklamaný, ano jsem velmi zklamaný z předvolebních materiálů pro krajské volby. Máme výrazně méně veselých billboardů a odhlédnu-li od Starostů, ANO a ochránců této země před migranty, pak by mně v Liberci pro ty ostatní stačily možná i prsty jedné ruky. Kdysi nejsilnější místní ODS evidentně došly možnosti financování a to jak na lokální tak i na republikové úrovni. Inu není divu, v opozici je to vždy výrazně těžší a vlastně zbývají jen drobečky. V této souvislosti se samozřejmě nabízí nejen otázka, komu a co bylo slíbeno, ale spíše zda se to při stále klesajícímu vlivu této strany také může podařit dodržet…

Sociální demokraté, jak známo, se potýkají taktéž s výraznými finančními problémy a navíc došly i nové nadějné tváře, které by shlížejíc usměvavě na kolemjdoucí slibovaly za podpory Slávka Sobotky modré z nebe. Ano žádná hesla, která by posloužila k obveselení analytiků, jako při posledních krajských volbách, kdy bylo voličům slibováno, že matky se budou za vlády socanů smát a zloději plakat. Tentokrát spočívá těžiště oranžové kampaně ve spíše nenápadných plakátech na sloupech pouličního osvětlení, kde se slibují pouze obecně jistoty. Logo strany je třeba hledat a sází se raději na sympatii vzbuzující číslo 12. Liberecký kraj je region, kde má ČSSD snad úplně nejmenší šanci na výraznější volební úspěch a pro znalce poměrů to samozřejmě po turbulencích v místní stranické buňce a vyšetřování kolem R. Duška není žádným překvapením…

I billboard Starostů k senátním volbám stojí nepochybně za zmínku. Pomineme-li skutečnost, že pozorován z dálky připomíná, jak někde trefně poznamenal Honza Šebelka, spíše reklamní billboard liberecké zoo, na kterém zve orangutan k návštěvě, pak i tvrzení o bojovníku v první linii je odvážné. V rámci objektivity je třeba uvést, že M. Canov například proti hazardu v Chrastavě v minulosti skutečně úspěšně zabojoval, ale jinak bojuje spíše za věci, které já osobně ocenit nedokážu. Jako asi nejtypičtější příklad mě napadá jeho vášnivá obhajoba Václava Klause po ostudné amnestii, kterou zajistil zastavení trestního stíhání největším tunelářům této republiky. Svoji kritiku snímání obrazu VK ze zdí radnic a škol odůvodnil tvrzením, že úcta prezidentovi náleží již z titulu jeho funkce. Zajímavý názor, že? Prokazovat úctu někomu jen z titulu jeho funkce bez ohledu na to, co říká, nebo dokonce činí, to o člověku mnohé vypovídá.

Jiný billboard Starostů s Martinem Půtou a sloganem „Lidé, kterým věřím“ mě pak již jen naplňuje obdivem nad sebevědomím muže, který po zveřejněných odposleších jeho telefonátů s manažery Metrostavu je ještě schopen propůjčit svou tvář k tomuto textu…

A nejlepší jsem si, jak se říká, nechal až na konec. Slib na tomto billboardu je ze všech nejreálnější a naplňuje mě až nepopsatelným vnitřním klidem. Vzhledem ke dvěma ilegálním migrantům, kteří byli od začátku roku na území Libereckého kraje zadrženi, by se to tomuto prokremelskému agentovi a jeho nahnědlému koaličnímu partnerovi mohlo skutečně podařit, ač nemají s tímto krajem pranic společného. Na jiném billboardu této statečné vlastenecké koalice (Čechy Čechům) jsem zaregistroval i celkem pohlednou blondýnu, které by se příští dva migranty mohlo podařit zastavit nebo minimálně přibrzdit rychlost jejich invaze do centra kraje, určitě snázeji, než těmto dvěma spojencům z opačných konců politického spektra.
Do stejné kategorie patří i plakáty lídra uskupení NOS bývalého člena liberecké vládnoucí koalice za  místní Věci veřejné Petra Černého. Myslím, že svými výroky na volebních plakátech je, nepočítáme-li současnou hlavu státu, absolutním favoritem na vítěze v disciplíně „laciný populismus“. Jeho témata, jako budoucího senátora stojí na slibu o spokojených důchodcích s vysokými důchody, tezi o nepřizpůsobivích, kteří si nezaslouží podporu a uprchlících na které nemáme peníze ani náladu. Efektivnější a populističtější zkratky týkající se těchto „žhavých“ témat si nedovedu již vůbec představit.

Na vysvětlenou bych přidal snad ještě informaci, že do krajských voleb jde tento kandidát se svým uskupením NOS v koalici se stranou Republikánů Miroslava Sládka.
Tak a to je asi tak všechno, co stojí za zmínku. Ach ještě jsem zapomněl na komunisty. Ale co hodnotit, když nemají nejen žádné billboardy, ale prakticky ani jinou obrazovou propagaci. Inu oni to nemají zapotřebí, neboť mají své jisté. Tento fundament tvoří stabilní základna soudružek a soudruhů, kteří sice povětšinou tvrdí, jak je nynější KSČM zcela jinou stranou než dřívější KSČ, ale přitom jim vůbec nevadí lidé, kteří se nestydí za hanebné výroky o Miladě Horákové či k okupaci v srpnu 68 a o zastřelených na hranicích socialistického koncentráku pak ani nemluvě. 
Krajské volby budou sice jistě opět zajímavé, ale protože jsem realista nečinící si iluze o informovanosti a analytických schopnostech českého voliče, bude výsledkem voleb nepochybně opět konstelace, která neumožní žádné změny, které by libereckou politickou scénu posunuly na vyšší level…

Jiří Čeček

Přidat komentář (54 Komentářů)

Hejtman nezaváhal a pospíšil si. Hned při první příležitosti sdělil prostřednictvím MFDnes voličům, že kampaň Změny bude hnusná (trefně o tom píše Jan Šebelka ve svém feuilletonu). Nejlepší obranou je jak známo útok a motivace M. Půty je tedy pochopitelná a v jeho případě i logická. O něm však psát na tomto místě nechci, jde mně spíše o záludnosti pojmenovávání nešvarů ve společnosti obecně. Proč se setkává kritika negativních skutečností kolem nás nejen s povděkem, ale nezřídka také se zlehčováním, relativizací a odmítáním, bez ohledu na faktickou stránku, tedy i v případě, že je zcela na místě?

Odpověď jsem začal hledat již před lety, když jsem se u některých lidí setkal s velmi negativními postoji a zjevnou snahou zlehčit, či nějak omluvit, často i právě odmítnout  jako nepradivé, moje srovnávání cen a kvality zboží zde v Česku a v cizině.

Kdo už má rád, když je mu nastavováno zrcadlo? Kdo už je schopen si přiznat, že komunistická totalita zde mohla existovat celých 50 let po skončení druhé světové války jenom díky tomu, že jsme to jako občané trpěli a místo odporu jsme se raději naučili se s tímto zlem prostě aranžovat? Pocit určité méněcennosti zřejmě vyvolává i představa, že v cizině lze koupit kvalitnější zboží a mnohdy dokonce i levněji. Pominu-li v mé úvaze osoby, které popírají, či zlehčují problém korupce a klientelismu v této zemi, z osobních, zištných důvodů, pak výše uvedené platí jako určitá analogie i pro zbytek populace, která tenduje k přesvědčení, že to s tímto problémem nebude přece jen tak horké.

Z tohoto úhlu pohledu mohu jen vřele doporučit, aby předvolební kampaň Změny byla tentokrát pokud možno málo nebo jen mizivě negativní. Lidé už opravdu nechtějí slyšet a přiznat si, že volí stále stejné šíbry, bez ohledu na jména. Nechtějí už slyšet, že je to prašť jako prašť bez ohledu na to, kdo je na čele kandidátky. Nechtějí si představovat, že lidé do kterých vkládali naději na obrodu politické scény se dříve, či později integrují do systému kluků, kteří spolu mluví. Vždyť by tím přiznávali, že opravdu, ale opravdu (jak říká s oblibou bývalý pan prezident) nejsou schopni rozpoznat lidskou kvalitu politiků. Zoufalá snaha vtisknout také politikům Změny tento image je sice úsměvná, ale bohužel velmi často účinná. Nemohu-li už sebe očistit, musím se pokusit ušpinit svého politického protivníka a dosáhnout tak alespoň „morální remízy“.

Změno, buď tedy hlavně pozitivní. Koho nepřesvědčily ani zveřejněné odposlechy v kauze M. Půty, tomu stejně nemá smysl cokoliv předkládat...

PS: Upozornění pro některé diskutéry. Ušetřete si prosím reakce v duchu poslední věty předposledního odstavce. Nemám v úmyslu na ně reagovat. 

Jiří Čeček, zastupitel města za Změnu pro Liberec

Přidat komentář (0 Komentářů)

Milý Josefe,

rozhodl jsem se věnovat tento text především Vám jako reakci na Vaše diskuzní příspěvky posledních dnů. Přesto, že se obracím prioritně na Vás, nepochybuji, že se dočkám mnoha reakcí z různých koutů liberecké politické scény, a to zřejmě spíše nesouhlasných až urážlivých.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Pojem „demokracie pochází z řeckého δημοκρατία (dēmokratía), „vláda lidu“, složeno z δῆμος (dêmos) lid a κράτος (kratos) vládnout, toliko k základní definici (Wikipedia). V poněkud širším významu rozumíme pod tímto pojmem proces rozhodování, při kterém bylo nějaké rozhodnutí učiněno většinou k tomu oprávněných účastníků. V nejširší rovině je pak vnímání, zda nějaký proces lze označit za demokratický, či nedemokratický,  spíše subjektivním pocitem tímto rozhodnutím dotčených osob. Jinými slovy, nakolik jsou oprávněně, či neoprávněně přesvědčeni, zda byla respektována jejich práva.

Přidat komentář (0 Komentářů)
Jiří Čeček

Pod jedním článkem na tomto webu se nedávno rozvinula zajímavá diskuse. Tématem byli tzv. zdržovači. Míněni jsou tímto označením (které mi nepřipadá úplně příhodné) zastupitelé města Liberce, kteří při hlasování o jednotlivých bodech nezvolí tlačítko „pro“ ani „proti“, a upřednostňují až příliš často ono „zdržuji se“. Již z tohoto je patrné, že výraz skutečně nevystihuje podstatu problému, neboť oni touto volbou nic nezdržují.

Přidat komentář (0 Komentářů)
srpen 1968-Liberec

Zúčastnil jsem se vzpomínkové slavnosti při příležitosti 47. výročí obsazení Československa vojsky Varšavské smlouvy. Akce se konala před Libereckou radnicí za účasti regionálních politiků, pamětníků a občanů.

Politiků bylo skoro více než těch prostých občanů.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Tato otázka se po nedávném rozhodnutí libereckých radních změnit rozhodnutí výběrové komise o vítězi zakázky IPRM – „Volnočasové plochy“ stala hitem posledních dní. Otázka je evidentně špatně položená, resp. přesněji řečeno, neměla by mít žádné opodstatnění. Ctít literu zákona a opomíjet přitom ducha tohoto zákona je vlastně nemožné, neboť litera je více či méně zdařilým vyjádřením onoho ducha.

Přidat komentář (0 Komentářů)
tibetská vlajka

- to je, oč tu běží. Na základě situace, která vznikla kolem tibetské vlajky, jsem neodolal pokušení parafrázovat citát klasika, a to i když to zcela neodpovídá podstatě problému. Na pořad jednání únorového zastupitelstva byl tento bod zařazen na návrh Starostů, jmenovitě Davida Václavíka, jako reakce na rozhodnutí vedení města, že tentokrát vlajka vyvěšena nebude.

Přidat komentář (0 Komentářů)

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;