Svou kandidátku představila i liberecká KSČM, která se v posledních volbách tak tak dostala do zastupitelstva. Rozhodně se ale na svém posledním fiasku nepoučila a pod železnou rukou své předsedkyně úpěnlivě pracuje na tom, aby v příštím zastupitelstvu vůbec nebyla.

O KSČM se říká, že je stranou minulosti. V případě té liberecké to platí dvojnásob. Nejde jen on o rekordně nejvyšší věkový průměr, který liberecká kandidátka místních komunistů má, ale  o neschopnost reflexe a obměny. A není tím myšlen český polistopadový antikomunismus.

Kandidátka KSČM je oproti jiným zdaleka nejstarší. Její věkový průměr přesahuje hranici běžného důchodového věku a je téměř 65 let, respektive 64,9 let.  Pouze deset kandidátů z 38ti je v předdůchodovém věku, ostatní jsou důchodci nebo těsně na hranici věku odchodu do důchodu.

Celá kandidátka KSČM je až na dvě tři jména složená z absolutně veřejně neznámých lidí, kteří se v Liberci nikterak výrazněji neangažují. Výjimkou jsou dvě první místa, kde je jedničkou předsedkyně KSČM Libereckého kraje Dana Lysáková, která je zastupitelkou a druhého místa, které náleží rovněž zastupitelce Věře Skřivánkové.

Známější jméno je pak až na jedenáctém místě, které zastává bývalý liberecký a současný krajský zastupitel, kontroverzně přijímaný Josef Vondruška a na místo sedmnácté obsadil dlouholetý a oblíbený zastupitel Jaroslav Morávek, jehož jméno je ale (jak napovídá jeho věk i místo kandidátky) pouze podporou do voleb.

Vysoký věkový průměr kandidátů o sobě není nic špatného, protože senioři jsou, respektive mají důstojnou součástí společnosti. U té české v době Listopadu 1989 tomu tak bohužel není a situace velkého procenta lidí v důchodovém věku, kteří celý život pracovali, je často velice mizerná a je jednou z největších ostudných vizitek současného českého politicko-ekonomického zřízení.

Problém zakotvení liberecké KSČM je jinde. Od roku 1990 si zvykla na pohodlnou roli loajální opozice/neopozice, která byla vždy součástí klidného mainstreamu nikdy se nevymezila ani v dobách největšího tunelování veřejného majetku, v prvních dvou polistopadových dekád. Oproti svému oficiálnímu ideologickému zázemí se nikdy KSČM nepostavila proti uzmutí veřejné moci zdejším, zejména stavebním kapitálem. Naopak.

To jí nějakou dobu vycházelo a přinášelo pohodlné přežívání, ale již loňský výsledek komunálních voleb, kde pod Danou Lysákovou KSČM získala pouhých 5,6 % voličských hlasů, ukazoval, že tato strategie má své limity. Neschopnost strany se otevřít novým lidem a zakonzervování funkcí jsou pro chod liberecké KSČM určující.

K tomu lze přičíst i propojení KSČM s problematickou společností BusLine, která na kraji a i ve městě za pro veřejný sektor nevýhodných podmínek provozuje outsourcing autobusové dopravy. Jiří Vařil, klíčová postava BusLine, byl (do minulého týdne) dlouhé roky do konce za KSČM v dopravním výboru Libereckého kraje.

Slova krajské předsedkyně Lysákové o tom, že se s tímto kontroverzním podnikatelem, který je dnes obviněn v korupční kauze kolem libereckého dopravního podniku, který skrze své lidi v politice i managementu dle policie nezákonným způsobem ovládl a využíval, znějí absolutně nedůvěryhodně. Buď ukazují, že Dana Lysáková nemá svou stranu vůbec pod kontrolou nebo že jednoduše lže.

Vedle toho lze i zmínit napojení na média společnosti Syner, která se pravidelně objevovala na stranickém webu liberecké KSČM. I přes to, že tato média nepokrytě prosazují firemní zájmy a zájmy místní ODS a jsou jindy hlásnou troubou toho nejbulvárnějšího antikomunismu. KSČM i liberecká ODS mají společného nepřítele zejména ve Změně pro Liberec a tak jdou ideologické rozdíly stranou.

V samotném zastupitelstvu o komunistech není moc slyšet. Předsedkyně Lysáková vystupuje málokdy, většinou jen v interpelacích, kdy ji zajímá okolí jejího bydliště. Výjimkou jsou sofistikované příspěvky právničky Věry Skřivánkové, která pro svou nezištnou pomoc handicapovaným občanům již minulé volby zajistila, že se KSČM vůbec do zastupitelstva dostala. Ale i toto období již její aktivita není tak silná jako v předchozím.

O českých komunistech se říká, že pomalu ale jistě rezignují na zájmy pracující většiny a neprivilegovaných vrstev obyvatelstva a stává se z nich strana nacionalistů a konspiračních xenofobů. I zde je liberecká KSČM zářným příkladem. Podstatná část jejího projevu, kterou obstarává nejen na sociálních sítích její předsedkyně Dana Lysáková se buď věnuje tématům s politikou nesouvisejících jako jsou kočky nebo šíření poplašných hoaxů a fake news o uprchlících (kteří ve strašení obyvatel do jisté míry nahradili sudetské Němce). Na oficiálních mediálních kanálech KSČM se to doslova hemží odkazy na zahraniční i tuzemské ultrapravicové či vyloženě neonacistické weby, které šturmují do boje za bílou Evropu.

Orientace na naci(onali)stická témata ale není jen jakousi bizarní úchylkou českých a libereckých komunistů. Ti rádi hovoří o potřebě poučit se v minulosti dle zásad historického materialismu. Přitom sami nevidí, že kdykoliv se levicové strany pokoušeli přiblížit tématy nacionalistům a pravici, nevedlo to k jejich posílení, ale naopak k posílení ultrapravice.  A to je i možný scénář v Liberci, kde se dost dobře může stát, že KSČM pod Danou Lysákovou zajistí část voličů Okamurově SPD či dalším nacionalistickým a xenofobním spolkům.

V Liberci  v roce 1921 vznikla (odloučila se od tehdejší sociální demokracie) jako první KSČ v Českých zemích. Z důvodů napojení tehdejší sociální demokracie na korupční kapitál a nacionálních tendencí uvnitř první dělnické strany, kde právě „liberecká levice“ sociální demokracie složená převážně z Němců upozorňovala na nedůsledný internacionalismus svého vedení a stavěla se za práva české menšiny.

Liberec může být po sto letech ukázkovým hrobem české komunistické strany, ze stejných důvodů, ze kterých vznikla, jen zrcadlově obrácených. Dějiny se odehrávají jednou jako tragédie, po druhé jako fraška, říkali klasici sociálního hnutí z 19. století. Možná budou mít pravdu i ve století jednadvacátém.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Přidat komentář (78 Komentářů)

Předesílám, že pracuji pro Změnu jako marketingový poradce, takže mé názory mohou být tímto ovlivněné, ale když sleduji různé diskuse, rozhodl jsem se trochu poodkrýt zaměření naší kampaně i to, proč tvrdíme, že dosáhneme na výsledek přes 30%. Mojí specializací jsou sociální sítě.

Když jsme přemýšleli, jak sociální sítě co nejlépe využít pro úspěch ve volbách, stanovili jsme tato tři základní východiska:

  1. Soustředíme se pouze na Facebook, který má největší zásah a je zároveň vhodný pro získání nových voličů, resp. jejich oslovení. Twitter, Instagram a jiná prostředí jsou pro komunální volby téměř nepoužitelná.
  2. Obsah musí být zajímavý jak formou, tak obsahem. Zcela jednoznačným rozhodnutím bylo soustředit se na pozitivní kampaň a prodávat zejména dosavadní výsledky, což se zatím ukazuje jako správný směr.
  3. Hlavně jsme s kampaní ale začali brzy, dávno před ostatními, což nám umožnilo získat potřebný náskok, který už ostatní nebudou schopni, vzhledem k tomu, jak Facebook funguje, dohnat. Když totiž dáváte příliš mnoho příspěvků, které nejsou zajímavé, lidé Vás začnou ignorovat. To se stalo Starostům. Nebo začnete tři měsíce před volbami se zajímavými příspěvky, ale nestihnete se už zapsat do paměti lidí.  Máte málo času.

Pro porovnání, jak si vedeme, přináším základní přehled o počtu sledujících, příspěvků a interakcí za poslední týden. Klíčové jsou dva sloupce – počet To se mi líbí a pak zejména Interakce, které říkají, kolik lidí v daném období příspěvek komentovalo, sdílelo či lajkovalo, tedy kteří vyvinuli nějakou aktivitu, poté, co byli oslovení. Přehled zde:

18. července

 a zde 15. srpna:

K tomu krátký komentář

Facebook relativně dobře zvládly pouze tři značky – Jan Korytář a Změna, Tibor Batthyány a Starostové. Ostatní jsou na facebooku druhá až třetí liga, což překvapí zejména u posledních ANO a Jiřího Němečka, kterým by se spoléhání na celostátní značku a popularitu Andreje Babiše nemuselo vyplatit. LOL se soustředí spíše na komentování místních nebo celostátních událostí a to asi stačit také nebude. O ČSSD a ODS nemá cenu vůbec cokoliv psát, tyto strany zdá se ještě v Liberci nedopadly na úplné dno.

I když Batthyány patří ve volbách spíše k outsiderům, jeho příspěvky na Facebooku vzbuzují z pelotonu všech soutěžících relativně velké interakce. Naopak Starostové, kteří své příspěvky celkem vydatně sponzorují, aby se lidem zobrazovali, mají reakcí na jeden příspěvek mnohem méně. Stalo se jim nejspíše to, čeho se bojí každý marketér - v začátku kampaně zahltily potenciální zákazníky a zapsali jako nezajímavá (ani pozitivní ani negativní) značka, zkrátka přepálili start se slabým obsahem. Jedna z věcí - vůbec nechápu, proč sdílí obrázky ze setkání s lidmi, na které v zásadě chodí jen oni sami…

Ostatní již v zásadě nestojí za řeč. Pokud se správci těchto stránek utěšují, že jim tam občas přibude nějaký lajk, tak je chci ubezpečit, že lepší bude, když půjdou na ulici a osloví každý den dva lidi. Takto mohou do konce voleb získat třeba 100 voličů. V moři uživatelů Facebooku, kterých je v Liberci cca 60 tisíc, je to příliš málo a vzhledem k tomu, že jsou nyní prázdniny a v září bude prostor na Facebooku přehlcen placenými reklamami, je zde v zásadě dobojováno.

Značce Jan Korytář a Změna pro Liberec se podařilo získat dominantní počet sledujících, ale zejména zajistit vysokou sledovanost produkovaných videí. Byla to dlouhodobá práce, na níž pracoval náš malý tým přes dva roky. Výsledek se ale nakonec dostavil. Co je ale klíčové – Korytář a Změna mají dlouhodobě více než dvojnásobně více interakcí než všechny ostatní strany dohromady. Souměřitelná je pouze značka Martina Půty, ten ale v Liberci kandidovat nebude.

Ze sekundárních průzkumů navíc víme, že značka Jan Korytář a Změna pro Liberec je vnímána u velkého množství respondentů neutrálně (cca 38%) nebo pozitivně (16%) velmi pozitivně (12%), spíše negativní a velmi negativní postoj pak vyjadřuje zhruba 34% oslovených uživatelů.

Mediálně se facebook v Liberci z hlediska komunálních voleb podařilo ovládnout Změně, což mě těší, naše práce nebyla marná. Konceptem pozitivní kampaně Změna oslovuje zcela nové voliče a věřím, že to přispěje k jejímu třetímu vítězství v komunálních volbách.

Jiří Svoboda, marketingový specialista

Přidat komentář (124 Komentářů)

Dnešním článkem bychom rádi otevřeli sérii pohledů do kandidátek stran, které uchází o přízeň voličů v Liberci a představují jim své kandidáty. Jednou z prvních byla liberecká ODS, která se snaží zbavit své tváře z minulosti, a proto na její kandidátce nejsou jména jako Jiří Kittner nebo Ondřej Červinka. Při bližším pohledu je ale zřejmé, že jde jen o trik na voliče.

ODS byla v prvních dvou dekádách po Listopadu 1989 v Liberci nezpochybnitelnou vůdčí silou. Suverénně vyhrávala volby s výsledky kolem třiceti procent, s pomocí dalších menších (a často diskutabilních) stran, měla rozhodnou a pohodlnou koaliční většinu na zdejší radnici. Generovala výrazné veřejné představitele, kteří byli často kontroverzní, ale jejich skutečnou politickou nepřehlédnutelnost jim nelze upřít. Příkladem mohou být primátoři Jiří Drda a Jiří Kittner.

Liberecká ODS se stala i líhní pro politiky, kteří ji provázeli v době její slávy a užívali si jí spolu se stranou, ale jako první ji opouštěli, když se od ní přízeň voličů začala odvracet. Nejvýraznějším příkladem je současný lídr Starostů pro Liberecký kraj a kandidát na primátora v Liberci Jaroslav Zámečník, který byl v liberecké ODS 23 let, aby v roce 2014, kdy byla preferenčně na dně, přesedlal k tehdy naopak u voličů sílícím Starostům.

Vedle toho ale byla vždy ve vleku zákulisních podnikatelských struktur, kde hrálo prim nejznámější napojení na zdejší stavební gigant Syner. To se jí také u posledních dvou voleb stalo osudným. Po prvních prohraných volbách v roce 2010 ještě udělala tichou, opozičně smluvní koalici se Starosty pro Liberecký kraj a ČSSD, ale v roce 2014 jen sotva překročila pětiprocentní hranici.

Dnes se liberecká ODS představuje voličům jako očištěná a personálně obrozená pravicová alternativa, která se poučila z chyb vlastní minulosti. Na kandidátce je spousta do dnes neznámých jmen, ale najdeme zde i osoby, které jsou jasnou spojkou na tradiční libereckou ODS, která se ale dnes snaží, aby na její historii voliči zapomněli.

Příkladem nejzářnějším je lídr strany a kandidát na primátora Petr Židek. Původně liberecký taxikář na sebe upozornil v roce 2009, kdy byl policií zatčen kvůli korupci na ministerstvu vnitra. Díky své stranické knížce a se stal za tehdejšího kontroverzního ministra vnitra Ivana Langra šéfem miliardového projektu na modernizaci policejních služeben P1000. Tento projekt byl kritizován samotnými policisty jako „Potěmkinova vesnice“, která slouží k vytažení stovek milionů evropských peněz.

Dlužno dodat, že Petr Židek nakonec nebyl obviněn. Nicméně následné audity projektu, za který odpovídal, a které nechali udělat Langrovi nástupci v ministerské funkci, odhalily rozsáhlé plýtvání a také například dělení zakázek tzv. „salámovou metodou“, aby nemusely splňovat tvrdší kritéria výběrových řízení. Často se rovněž pohybovaly těsně pod částkou dvou milionů korun, která je hranicí pro výběrové řízení a podezřele je tak dostávala jen jedna firma.

Ministr Pecina, který Langra ve funkci vystřídal, také rovněž hovořil o tom, že Ivan Langr do případu bezprecedentně zasahoval a například nechal v rozporu s pokyny policie Petra Židka, aby zametal stopy, mazal data a podobně. Nicméně právě pro nedostatek důkazů celý případ vyzněl do ztracena.

Současný kandidát na primátora v Liberci Petr Židek na sebe upozornil i v následujících měsících. Poté, co byl vyhozen z ministerstva vnitra, obstaral mu místo ve státní správě jeho přítel z mládí, liberecký občanský demokrat Radim Zika, který se v době vlády ODS stal šéfem Pozemkového fondu a kterého tam dostihla řada skandálů.

Petr Židek získal za Ziky na Pozemkovém fondu smlouvu za bezmála půl milionu korun a nebyl ze Zikových libereckých přátel a spolustranníků sám. Zika si z této státní instituce udělal pašalík, kde zaměstnával nejen členy ODS, ale i tehdejší koaliční partnery ODS na liberecké radnici či jejich příbuzné. Ostatně Zikovou pravou rukou na Pozemkovém fondu byla i Petra Havlínová, která letos rovněž kandiduje do libereckého zastupitelstva za ODS.

Skandály se zaměstnáváním kamarádů a stranických přátel Ziku nakonec stály místo a musel s ostudou z Pozemkového fondu odejít. Petr Židek ale dál pokračuje jako zaměstnanec státu na lukrativních pozicích. V roce 2014 byl dle svých slov výkonným ředitelem České pošty pro business development v rámci ICT/IT governmentu. Dnes je na kandidátce ODS představen jako administrátor veřejných zakázek, poradce v oblasti veřejné správy a elektronizace agend.

V aktuální liberecké politice na sebe Petr Židek upozornil jako lobbista za hazard a výherní automaty, když se spolu s primátorem Tiborem Batthyánym (zvolen a vyhozen z ANO) a zastupitelem Jiřím Šolcem nevíce zasloužil o zvrácení zákazu hazardu ve městě.

Se „starou libereckou ODS“ ale není spjato jen jméno lídra Petra Židka. Hned druhá v pořadí je někdejší letitá asistentka Jiřího Kittnera Petra Břeňová, které byl určen jeden ze zlatých padáků v hodnotě 150 000 Kč, které primátor Kittner nestandardně a na posledních chvíli vypsal po prohraných volbách v roce 2010.

Na kandidátce ODS do podzimních voleb jsou k vidění i jména spjatá s politicko-podnikatelským syndikátem kolem společnosti Syner. Figuruje zde například Tomáš Hampl, který za Jiřího Kittnera přišel na radnici administrovat evropské projekty z někdejší dceřinky Syneru Investorsko Inženýrské nebo někdejší zastupitel za ODS a funkcionář Bílých tygrů (hokejový klub patřící pod Syner) Ctibor Jech.

Dalším jménem je například pražská podnikatelka Martina Bufková Rychecká, majitelka firmy Compet Consult, která se stala za ODS dvorním administrátorem veřejných zakázek pro libereckou radnici. Dlužno dodat, že tyto zakázky a výběrová řízení pak velice často končily právě u společností okolo firmy S group holding/Syner a vykazovaly řadu podezřelostí, na které poukazovaly renomované právní kanceláře i organizace jako Transparency International.

 

Liberecká ODS se snaží prezentovat novou tvář, ale je to hra, která jí moc nejde a nepůsobé důvěryhodně. Je stále svázaná se svou minulostí, zároveň se jí ale nepodařilo vygenerovat podobné osobnosti, kterou byl například – i přes všechnu svou kontroverzi – bývalý primátor Jiří Kittner. Petr Židek nemůže být a nebude Kittnerovým nástupcem. Byť je mnohé spojuje (a to včetně napojení na stejné politicko – podnikatelské struktury), rozdíly jsou ale snad ještě větší.

Před minulými volbami v roce 2014 v liberecké ODS probleskoval proud zejména mladých lidí (lídrem tohoto „proudu“ byl mladý ekonom Štěpán Křeček), kteří se jakoby skutečně snažil o obnovu, ale ta byla, dle jich vlastních slov, zadušena strnulostí a zajetím většiny strany v minulosti a nostalgii.

O čtyři roky později tato tendence ODS chybí, byť se tak snaží prezentovat před voliči. Její hra na zcela jinou ODS, která představuje alternativu vůči současnému vedení a směřování města (ale i země), může být částečně úspěšná. Ale jen jako vyjádření nespokojenosti části voličů se současným obsazením liberecké radnice. Je tomu tak právě pro svou zřetelnou nedůvěryhodnost vlastní prezentace jako zcela jiné strany, než ji liberečtí voliči znali a znají. Situaci navíc podtrhuje personální vyprázdněnost a neschopnost najít nové, skutečné lídry s čistým štítem a jasnou vizí.

Občanská demokratická strana zastávala dlouhé roky názorové postoje konzistentní s její liberálně-konzervativní proklamací. Tedy, že moc ve státě či obci (a v Liberci toto svým napojením na podnikatelské kruhy ODS dotáhla dále než jinde) má především patřit těm nejsilnějším, nejschopnějším, chcete-li nejbohatším. Nositelem moci mají být volené strany, občanský život do ní nemá zasahovat.

To se leckomu vůbec nemusí líbit, ale jde o demokratický, navíc jasně formulovaný názorový trend. A pokud tento trend nebude provázet zneužívání svěřené moci, porušování zákona a vytváření klientelistického prostředí (což se zrovna v Liberci také zrovna nepovedlo), nedá se proti tomu nic namítat a má své místo mezi ostatními politickými směry. Hra na větší „občanskost“ strany, o kterou se ODS dnes snaží, jí zatím příliš nesvědčí a je otázka, zda neměla u svých výchozích stanovisek spíše zůstat.

 

Tento článek vznikl jako první pokus o analýzu kandidátek stran, které se uchází o přízeň voličů v Liberci. Další budou následovat. Začali jsme u ODS, jakožto u nejslabší politické strany vzešlé z minulých komunálních voleb a zároveň se jedná o jednu z prvních stran, která voličům představila svou kompletní kandidátku.

Přidat komentář (99 Komentářů)

Provoz tohoto webu je umožněn díky podpoře Ministerstva vnitra ČR, programu Prevence korupčního jednání.

Podpořeno grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci EHP fondů. www.fondnno.cz a www.eeagrants.cz

Copyright © 2016 Náš Liberec;