V Liberci se rozbíhá debata o urbanistické bezkoncepčnosti v Liberci. Stále častěji znějí hlasy, že liberecká radnice prosazuje jen zájmy investorů, stavebních firem a jiných kamarádských uskupení a nedbá přání ani protestů zdejších občanů a její arogance je do nebe volající. Nejenže se v Liberci kvůli zisku bourají historické a slavné stavby, staví se místo nich prázdnotou zející architektonické „skvosty“ v podobě nákupních center, ale město v poslední době připomíná opravdu zbořeniště.

A co víc, všechny ty bouračky a jámy nás stály asi i budou stát, i díky přístupu vedení města a úřadů, miliardy korun. V těchto dnech například chystá společnost ECE mezinárodní arbitráž vůči ČR pro zmařenou investici, ze které na libereckém Perštýně zbyla jen obrovská a odporná jáma. Podívejme se ale do historie libereckých děr, ve kterých mizí veřejné prostředky takovým způsobem, že se z toho zatočí hlava víc než z pohledu na jejich dno.

Začněme v devadesátých letech u libereckých Kunratic, kde se tehdy naplánovala stavba nového lékařského centra za desítky a desítky milionů korun. Stavbu měla tehdy realizovat všemožně proslulá společnost Syner. Proinvestovalo a prostavělo se několik desítek milionů, poté co byla stavba zastaveno, firma Syner získala ještě navíc velice tučnou náhradu toho, že stavbu nemohla dokončit. Na desítky a desítky milionů tak přišla liberečany nedokončená stavba za sídlištěm Kunratická, která získala přízvisko ‚nejdražší díra v Evropě‘. To ale ještě nikdo nevěděl, co přijde.

Během posledních měsíců přišli liberečtí zastupitelé, zejména ti z ODS, na to, že je strategickým zájmem města Liberce, že zde mají být byty a hodlají kvůli tomu měnit i územní plán, ač to může být v rozporu s jejich předchozím usnesením. Syner, jako sponzorská královna matka zdejších občanských demokratů asi nesmí přijít o své.

Zkrachovalý projekt nákupní galerie z devadesátých let poblíž Benešova náměstí měl dohru až letos, kdy zde, poté, co zde zela díra, tentokrát i s jezírkem a rybami, vyrostla prapodivná a v místě historického středu doslova trčící Plaza Center. Původní, úplně jiný, projekt měl být o třetinu menší než dnešní Plaza, ale v Liberci, kde roky vládne ODS uctívající posvátnou neviditelnou ruku trhu, je možné vše. Ale o Plaze a o podivnostech provázející její povolení a výstavbu jsme už psali.

Barbarského zacházení a zbourání se dočkala i liberecká Textilana. To, že její areál obsahoval i klasicistní manufaktury, jedinečný doklad toho, jak se Liberec stal významným průmyslovým městem, nikoho nezajímalo a tak, s padajícím komínem skončili v prachu i ostatní hmotné připomínky životů, radostí i bojů generací textiláků, ať českých i německých, kteří utvářeli severočeskou metropoli.

Dnes, po všech možných tahanicích vypadá, že zde bude nové sídliště, které zainventuje holandský kapitál. Ten ale své rozhodnutí a plány nad tímto místem, kde se tak dlouho utvářela liberecká historii, změnil vícekrát, tak je těžko říci, jaká bude budoucnost.

A dnes to vypadá, že investorská společnost ECE, která chtěla stavět nákupní centrum v prostředí libereckého Perštýna, podá na Českou republiku mezinárodní arbitráž o více než miliardu a půl za zmařenou investici. Poslední možností, jak žalobu, kterou bude podávat německý investor nákupního centra, odvrátit, byla dohoda mezi společností a Ministerstvem financí. Standardní šestiměsíční lhůta, která je určena pro případné smírné řešení, však nedávno uplynula.

A tak se jen všichni daňoví poplatníci můžou těšit, kolik si opět mezinárodní investor, jako poněkolikáté, vysoudí ze společných kapes všech občanů. tedy pokud vysoudí. Stát se holedbá, že nikoliv, že je připraven. To už byla několikrát a často to skončilo „dohodou“ mezi představiteli státu a „poškozenými“ finančníky tak, že se vždycky nějaká ta miliarda pro ně našla. Ale Liberečané se opět své díry dočkali.

Jaroslav Tauchman