„Když tvrdíte, že jsme s ODS v koalici, tak nám to dokažte a neplácejte hlouposti“, řekla primátorka Rosenbergová zastupiteli za Změnu pro Liberec profesoru Šedlbauerovi. „Řídím se jen zdravým rozumem, když něco vypadá jako osel, hýká to jako osel a chová se to jako osel, bývá to také osel“, odpověděl profesor Šedlbauer. Omlouvám se oběma účastníkům této výměny názorů i čtenářům za volnou interpretaci, přepisuji hovor tak, jak si to, co se smyslu výpovědí týče, pamatuji. Přímý přenos, jak bylo občanům sděleno, nebude nijak archivován.

Z pohledu účastníka zasedání zastupitelů statutárního města Liberce je to velká ztráta pro všechny občany, kteří se z různých důvodů nemohli osobně zúčastnit a ani sledovat zasedání na webu města. Z pohledu vládnoucí „menšinové“ koalice a především s ohledem na průběh tohoto zasedání to lze charakterizovat jako velmi moudré rozhodnutí.

Již z takové maličkosti, jako je instalace kamery na místo, odkud bylo následně na webu vidět pouze na primátorku, její náměstky a první tři zastupitele na každé straně stolu a zároveň z faktu, že ze snímané hlasovací tabule mohl internetový divák pouze hádat, jak polovina zastupitelů hlasovala, je zřejmé, že se snaha o transparentnost bude držet v mezích.

Skutečnost, že díky tomuto způsobu instalace webové kamery a novému zasedacímu pořádku právě zastupitelé Změny pro Liberec nejsou v obraze, je jen symbolickým vyjádřením toho, že poté, co byli odstraněni z funkcí jak na radnici, tak i následně z dozorčích rad a představenstev městských organizací, by se novému vedení radnice asi nejvíce zamlouvalo, kdyby zmizeli úplně.

Po tom všem, co Liberec v posledních týdnech zažil a co se odehrálo právě při hlasování na posledním zasedání zastupitelů, nemůže žádný soudný člověk věřit houževnatě opakovanému tvrzení o neexistenci byť jen tiché koalice s ODS. I když minimálně jeden z přítomných novinářů by se mohl možná započítat. Zůstává ovšem otázkou, zda se v tomto případě jedná skutečně o věc víry.

Vzhledem k jeho pochybnostem o reálnosti předložených čísel v kauze „Minimálně několik milionů pro Korytářovy kamarády“ (jedná se o tvrzení tohoto novináře v jednom nejmenovaném místním periodiku o plýtvání finančními prostředky sesazeného primátora), to s jeho soudností asi také nebude až tak beznadějné. Tuto svou pochybnost vyjádřil ve snaze bránit se logické dedukci zastupitelky MUDr. Absolonové, že si údaj tedy zřejmě vycucal z prstu, poté, co bylo vedením města popřeno, že by někdo zmiňovanou informaci novináři poskytl.

Škoda jen, že se již nedostal ke sdělení, kdo mu tedy předložil zmíněnou tabulku s čísly, které se ani jemu samotnému nějak nezdály. Poté, co obdržel záchranné laso z řad spřízněných zastupitelů ve formě poznámky: „snad tady nebudeme interpelovat již také novináře“, si uvědomil, že prozrazení informátora v této kauze není dobrým řešením, a se slovy, že není zastupitel a nenechá se tedy interpelovat, diskusi na toto téma ukončil.

Návštěvu příštích zasedání zastupitelů mohu všem občanům Liberce vřele doporučit. Litovat jistě nebudou. Podle svého naturelu odejdou buď dobře pobaveni, nebo někteří třeba i s pláčem. O emoce není ale nikdy nouze. Jak se vyjádřila jedna má přítelkyně: je to návyková telenovelka.

Na závěr bych chtěl poznamenat, že lidová moudrost o kritériích, která rozhodují, zda se v konkrétním případě jedná o osla, nabývá dříve netušených rozměrů.

Jiří Čeček