110 let Liberecké výšiny – slavná minulost a budoucnost s otazníky

Nepřehlédnutelná dominanta severního okraje Liberce, oblíbené výletní místo několika generací, dnes bohužel chátrající, ale přeci stále pozoruhodná stavba. Taková je,„Liberecká výšina“.

Pojďme se podívat do její historie, protože letos v září je tomu přesně 110 let, kdy se tato stavba otevřela pro libereckou i přespolní veřejnost.

Romantizující budova ve formách středověkého rytířského hrádku byla vystavěna v letech 1900 – 1901 na vrchu Kovadlina u turistické stezky vybudované Německým horským spolkem pro Ještědské a Jizerské hory. Její realizaci financoval liberecký textilní magnát Heinrich Liebieg, známý mecenáš a milovník umění. Plány vypracoval norimberský architekt Josef Schmitz s pozdějším dvorním architektem Liebiegů Jakobem Schmeissnerem. Jako inspirační zdroj sloužila autorům věž Luginsland v areálu císařského hradu v Norimberku.

Stavba jakoby odrážela dvojakost světonázoru německých měšťanských vrstev v Liberci na přelomu 19. a 20. století, kdy právě velkopodnikatelská rodina Liebigů může sloužit za příklad. Na jedné straně svázanost s habsburskou monarchií (Liebigové například byli klíčovými dodavateli pro rakouskou armádu), na straně druhé vyhraněný velkoněmecký nacionalismus a pošilhávání po císařském Německu. Podnikatelská vypočítavost i zmíněný bezohledný německý nacionalismus přivedl později Liebiegy do objetí s hitlerovským nacismem.

I pro tento ryze německý duch stavby bylo druhotně využito stavebního materiálu a architektonických článků ze zbořených historických budov v Norimberku. Obdobně jako v rodinné vile Liebiegů na Jablonecké ulici i zde byl uzpůsoben v romantizujícím historickém stylu vnitřek budovy. Dojem starobylosti pak například umocňovaly hradby se střílnami a vysoká sedlová střecha s hrázděným štítem. Komplex nazvaný zprvu „Hohenhabsburg,“ posléze „Heinrich Liebiegwarte“ a nakonec po roce 1945 „Liberecká výšina“ byla pro veřejnost otevřen v září 1901, letos tedy slaví plných 110 let.

V návaznosti na stavbu výšiny bylo kousek v letech 1901-03 vybudováno pro Liebigy letní sídlo, tzv. Waldvilla ve stylu zahradního zámečku. Za války Waldvilla sloužila jako výcvikové středisko Hitlerjugend (mládežnická organizace nacistů), po válce zde bylo dlouhé roky Wolkerovo plicní sanatorium sloužící převážně dětem. Dnes patří Waldvilla anonymní firmě na listinné akcie Iberus, za kterou jednají členové liberecké ODS, nyní obvinění pro korupční jednání.

Po smrti Heinricha Liebiega přešla Výšina do vlastnictví města, po řadu let ji spravoval již zmíněný horský spolek a objekt sloužil veřejnosti jako restaurace a výletní místo. Svému účelu budova sloužila až do devadesátých let 20. století. Necitlivá rekonstrukce v letech 1960 – 1969 pro státní podnik Restaurace a jídelny však bohužel budovu značně znehodnotila.

V devadesátých letech Výšina přešla ze státního do městského vlastnictví, což byl začátek jejího dnešního úpadku. Město do objektu nic neinvestovalo a nakonec jej v roce 2003 prodalo za pouhých 4,1 milionu soukromým majitelům. V posledních týdnech se objevila zpráva, že současní majitelé získali na opravu Výšiny zhruba 38 milionů korun z fondů Evropské unie a hodlají zašlou slávu Liberecké výšiny obnovit. Celá rekultivace kdysi oblíbené výletní památky by měla přijít na 63 milionů. Proč o podporu z podobných zdrojů neusilovalo samo město, je otázka, která nabízí smutnou, v Liberci ovšem nikoliv ojedinělou, odpověď.

S využitím odborných textů Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
„Via Sacra“ prochází Horní Lužicí, Dolním Slezskem a severními Čechami a využívá potenciál starých obchodních a poutních stezek. Odbor cestovního ruchu libereckého magistrátu usiluje
Přesně před pětačtyřiceti lety vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy, aby zastavila vlastní československou cestu k demokratičtější a spravedlivější společnosti. Do Liberce přijely
Devátého července uběhne čtyřicet let od doby, kdy byla do užívání slavnostně předána budova horského hotelu a vysílače na Ještědu. Kulaté jubileum tak slaví
Není to tak dlouho, co jsme si připomněli výročí hlavního městského kostela sv. Antonína Velikého a už tu máme další, týkající se tentokrát staré