Martina Rosenbergová byla obviněna policií z porušování povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti. Spolu s ní byli obviněni i její partajní kolegové z ČSSD – krajští radní, kteří si neváhají obstarat právní takové právní posudky posvěcující jim pobírání odměn, které si sami schválí. Obviněn byl také ředitel nemocnice, který místo dostal za své politické zásluhy a osvědčení z minulosti.

Jaká je tedy role samotné primátorky a proč by měla odstoupit?

Martina Rosenbergová se sama funkce vzdát nechce (v rozporu se sociálně demokratickým pravidlem „presumpce viny“) a hodlá ji nabídnout zastupitelstvu. A to ve chvíli, kdy už je téměř jasné, že zastupitelstvo ji neodvolá. Její strana bude stát při ní, ODS, která si s ČSSD rozdělila město a například Jiří Kittner se tak dostal bez výběrového řízení coby ekonomický ředitel do nemocnice, jakbysmet. I klíčoví zástupci bývalých Věcí veřejných, Liberce občanům či „konstruktivní části“ Unie pro sport a zdraví se dostali k pěkným místům, vlivu a penězům, a proto si těžko budou chtít podřezávat vlastní větvičku. Vždyť městské volby byly tak dávno a další jsou tak daleko…

Předsedkyně KSČM Dana Lysáková nedá na primátorku dopustit, a tak jediný kdo zřejmě bude hlasovat pro odvolání primátorky bude Změna pro Liberec. Ostatní budou povídat a moralizovat o „honu na čarodějnice“, zvláště ti, kteří když byl primátorem Jan Korytář nemohli usnout i kvůli tomu, jakým způsobem si váže kravatu. Ale podstatnější je jiná věc.

Pravdu má zmíněná Dana Lysáková, že vymáchat by se za to nestydaté pobírání odměn měli jiní. Především krajští radní za ČSSD, kteří si po všech čertech shánějí zaplacené právní posudky, které jim odkývají, že mohou pobírat cokoliv si schválí nebo jmenovaný ředitel nemocnice, který jim to v rámci rozdělování sfér vlivu ve městě povolil. Ale co tedy Martina Rosenbergová?

Můžeme i nemusíme jí věřit, že nikoho nechtěla podvést nebo uvést v omyl i to, že se podílela na schvalování odměn beze jmen. Ale to nic neomlouvá. Martina Rosenbergová, před dvěma lety ještě neznámá tvář byla na kandidátku dosazena (nezpochybnitelným místním šéfem ČSSD Robertem Duškem) jako „obyčejná žena z lidu“, jako ta, která ví, jak se žije více jak 95. procentům české společnosti (na rozdíl od jejího náměstka a realitního spekulanta Lukáše Martina, který byl jistě vybrán pro své zcela jiné schopnosti). Konečně! Sláva! Chtělo by se zvolat libereckému levicovému voliči. Jenže skutečný důvod její politické instalace je asi jiný.

Martina Rosenbergová je, jak je rádo připomínáno, „nekonfliktní a komunikativní“ typ političky, což v praxi znamená, že se bude úspěšně podílet na udržení statutu quo, který v Liberci vládne a který nahrává zákulisním dohodám politiků, rozdělování si postů a zejména posilování vlivu podnikatelských skupin, které ať přímo korupcí nebo „jen“ klientelistickými vazbami ovlivňují chod města i kraje. Vydrancovaná veřejná kasa je přeci jen pořád plněna daněmi a dotacemi.

A právě na tuto svou vlastnost zřejmě primátorka doplatila v krajské nemocnici. Jejím dravějším a lakomějším kolegům vrhajícím se na desetitisíce z veřejných prostředků za nic, na které neměly ani nárok, ani zkušenosti, se její podpis hodil. Nebo hůř – sama Martina Rosenbergová věděla, jak se věci mají a v rámci dvacetileté liberecké tradice, kde politici a vybraní podnikatelé tloustnou na úkor městské kasy, tedy peněz svých spoluobčanů, mlčela a konala.

Ale hlavně – primátorka nic takového podepisovat neměla a měla na to, že může jít o konflikt se zákonem, sama upozornit. Funkce primátorky je po výsostech důležitá funkce a nestačí jen stříhat pásky, přijímat zlaté svatebčany a hladit dětičky po hlavičkách. Martina Rosenbergová není nesvéprávná ani malé dítě, aby nevěděla, co jsou její povinnosti. A kdyby – má na takovéto příležitosti vlastní právníky a další odborníky, kteří jí jistě fundovaně poradí. Nicméně Martina Rosenbergová si jistě dobře vědoma i zákulisních her, které se v Liberci hrály, hrají a hrát se musí. A i s tímto šla usednout na svůj post a je možné, že soukolí klientelismu, které ji do primátorského křesla vyneslo, ji i semele. Dost možná, že jde jen o první signál.

Primátor, primátorka značí člověka, který je „primus alter pares“, první mezi rovnými. A to nejen v poctách a výhodách, které mu tato funkce zaručuje, ale především i v odpovědnosti, vizích i vůdčích schopnostech a v příkladnosti. Maloměšťácká hra plnění/neplnění slibů a postojů, které současná koalice, nejen v případě aktuálního možného (ne)odvolávání primátorky, předvádí, do této definice nesedí.

Jaroslav Tauchman