Musím přiznat, že se Jaroslavu Tauchmanovi článek „Liberecká ČSSD na rozcestí“ publikovaný na serveru nasliberec.cz opravdu povedl. Je čtivý, působí investigativním dojmem, nechybí v něm kmotři s dlouhými prsty, i velký burattinaio, tedy loutkář a stejně jako každý správný mafiánský film má i otevřený konec, který dává čtenáři námět k zamyšlení. Kdyby byl článek ještě ke všemu i pravdivý, mohl by si pan Tauchman brousit zuby na některou novinářskou cenu.

Bohužel, co se pravdivosti týká, nevyhovuje Tauchmanovo dílko ani nejbenevolentnějším kritériím. Na pravdě se v něm totiž nezakládá vůbec nic.

Tak především moje maličkost… Autor mi přisuzuje roli „loutkáře“, tedy silného zákulisního hráče, který doslova z ničeho vytváří politiky, a když ho omrzí, nechává je padnout. Nevím, zda mám být pohoršen, nebo polichocen – takový capo di tutti capi, který působí ve vrcholných orgánech Evropské unie, ukryt pod maskou „obyčejného“ europoslance, musí být totiž dle představ autora daleko schopnější a inteligentnější než 99% evropských politiků.

Pravda je ovšem daleko méně romantická – nejsem šaman a neumím voodoo, abych ovládal své kolegy. V ČSSD jsou kandidáti voleni a o tom, kdo bude nominován na tu kterou funkci, rozhoduje demokratická většina. Pány Eichlera, Seppa, Bursu, Petráčka, paní Rosenbergovou a já nevím, koho ještě jsem tudíž ani „nevytvořil“, ani neovládal. Jednak to opravdu neumím, a hlavně to podle stanov ČSSD ani nejde. Kdybych to uměl a kdyby to šlo, pane Tauchmane, někteří z libereckých sociálních demokratů by se například vzdali kandidatury již v létě.

Z říše bájí jsou i další tvrzení uvedené v článku. Lidový dům tak například netlačil na zastupitele Seppa, Bursu a Petráčka, aby se vzdali mandátů. Předsednictvo ČSSD totiž může podle stanov strany říci svůj názor, který však není pro krajskou, či okresní organizaci závazný. V tomto případě navíc z Prahy žádný názor ani zaznít nemusel, protože pánové Sepp, Bursa a Petráček oznámili, že jsou připraveni se svých mandátů krátce poté, co jsem na post předsedy krajské ČSSD rezignoval já. V sociální demokracii je totiž zvykem, na rozdíl od mnoha jiných stran, převzít za neúspěchy osobní odpovědnost.

Viděno touto optikou – tedy pohledem stanov a volených orgánů demokratické strany – jsou pak „informace“ o tlaku vedení ČSSD při odvolání libereckého primátora či „čištění“ kraje nikoliv fantazie, ale rovnou fantasmagorie.  Jako dlouholetý předseda KVV ČSSD Libereckého kraje dále kategoricky vylučuji, že jsou v liberecké ČSSD tzv. černé duše, tedy členové, které „nikdo pořádně neviděl“. Naopak, liberecká ČSSD je známa tím, že postupuje proti takovýmto praktikám velice přísně a nekompromisně – pokud se například od nějakého člena vrátí dopis jako nedoručený (a nedá se mu např. dovolat na mobilní telefon), a předseda dané MO (místní organizace) to není schopen vysvětlit, je takovému členovi okamžitě zrušeno členství.

Dále mi není nic známo o tom, že by se někdo z bývalého či současného vedení liberecké ČSSD dopouštěl trestné činnosti. Pokud někdo disponuje jinými informacemi např. o tom, že někdo z nich porušil zákon, nechť se obrátí na policii. Do té doby jsou to řeči, se kterými je škoda polemizovat.

ČSSD vedla v letech 2008 – 2012 Liberecký kraj. Nyní ji voliči poslali do opozice. Pro nás sociální demokraty to znamená, že musíme porážku analyzovat a zjistit, kde jsme udělali chyby. Proto já, coby odstupující předseda, vítám každý kritizující článek. Ne, opravdu mi nevadí kritičnost – naopak, čím „ostřejší“ tím lepší.
Tato kritika však musí být založena na faktech. Ne na pomluvách, drbech, vlastní fantazii a slovníku komiksové detektivky.

Robert Dušek, europoslanec a předseda Krajského výkonného výboru ČSSD Liberec