Známý liberecký psycholog doktor Petr Moos ve své reakci na můj komentář vyslovil tvrzení, že i já se dopouštím marketingových zkratek ve věci svého pohledu na současné prezidentské volby. Pokusím se v krátké reakci nastínit, proč si myslím, že tomu tak není a proč jsem přesvědčen, že i reakce Petra Moose obsahuje nemálo z toho, na co jsem se ve svém původním komentáři snažil poukázat.

Hned zkraje dvě věci. Můj článek byl komentářem, tedy mým osobním pohledem. Proto, když napíši, že věřím, že například Táňu Fischerovou volilo nemálo slušných lidí, kteří si přejí skutečnou změnu české politiky, vycházím z vlastní zkušenosti, byť jsem jejím voličem nebyl, ale takové lidi skutečně znám. Další věc, která zamrzí více, je tvrzení, že nasliberec.cz je politickým webem Změny pro Liberec. Oblíbená lež, šířená zejména z mediálního prostředí firmy Syner, která vychází z toho, že dva (Karolína Hrbková a Jan Korytář) ze cca 25 zaměstnanců a několika stovek členů o.s. Čmelák – SPP, které tento web provozuje, jsou zároveň politiky Změny pro Liberec. Ale budiž, nemusí vše být míněno zle a neznalost v tomto případě omlouvá.

Co naopak potěší, je konstatování doktora Moose, že „Je tu řada dobrých článků o konkrétních klientelistických skupinách z řad ODS nebo ČSSD. Můžeme zde sledovat poměrně důsledné mapování chování lidí např. z ODS….“. Nejde ani nesouhlasit s kritikou opoziční smlouvy či po českých zemích tolik rozšířeného syndikátu dvou (kdysi) největších stran – ODS a ČSSD. Jak se ale toto vše rýmuje s dalším tvrzením Petra Moose, že konkrétní příklady z „historie“ Karla Schwarzenberga, které jsem uvedl, představují „naprosto neuvěřitelnou a extrémně nedotaženou myšlenkovou zkratku“?

Cožpak privatizace Becherovky nebyla podivná (zvítězila firma s účastí Schwarzenberga, Bakaly, s nikoliv nejvyšší nabídkou, nesplněním zadávacích kritérií a dokonce s označeným nejhorším podnikatelským plánem, ovšem prosazená hlasy KDU-ČSL a ODA, jejímž byl Karel Schwarzenberg exponovaným členem, stejně tak jako hospodaření podniku, které se po vstupu této firmy propadlo z velice úspěšného do obrovských ztrát – vše je z veřejných zdrojů dohledatelné)?. Není právě tato privatizace příkladem „90. let zlatého věku divokého podnikání bez jakýchkoli morálních, etických a právních zábran“, jak tyto roky správně popisuje dr. Moos?

Cožpak není Zdeněk Bakala, politický souputník, přítel a zejména obchodní partner Karla Schwarzenberga jedním z nejvýznamnějších představitelů „politických podnikatelů“ u nás, kteří jsou hlavními tvůrci vazeb do politiky, tedy „podnikatelské politiky“, o které Petr Moos píše? A nebyl a není Karel Schwarzenberg ministrem Toplánkovy a Nečasovy (zde zároveň prvním místopředsedou) vlády a nenese tak osobní politickou odpovědnost za všechny jejich kroky i ty zmíněné korupční kauzy (nejen, ale i z prostředí TOP 09, kde je předsedou)? Nebo se jindy tolik vyžadovaná odpovědnost vztahuje jen na někoho?

Petr Moos neargumentuje konkrétním proti konkrétnímu, Petr Moos říká, že to tak prostě není nebo že je to minimálně „myšlenková zkratka“. A právě takovýto přístup, při vší úctě, není ničím jiným než právě myšlenkovou zkratkou. Ostatně zuřivě nekonkrétní je i celá kampaň kolem „Karla“ (je šarmantní, není komunista atd atd..), protože konkrétnost by byla jejím hrobařem.

Na začátku své stati se doktor Moos vyznal ze svého politického přesvědčení, které s ním sdílí řada  lidí. A opět zcela subjektivně jsem přesvědčen, že je to řada slušných a poctivých lidí. Je jistě na místě odmítnout kartelizaci moci mezi ČSSD a ODS. Ostatně i Liberec na ni strašlivě doplatil a bůhví, zda bude mít sílu její následky překonat.

Ale ani Petr Moos neunikl selektivnímu uchopení nedávné historie i přítomnosti, když do nich promítl své vlastní politické sympatie a preference. To není ovšem ojedinělý jev a nevyhne se mu, do slova a do písmene, nikdo. K vyřešení problému je potřebné postihnout podstatu a ta se bez fakt neobejde. Na osobních idealizovaných projekcích nelze stavět, ač je to opravdu přirozené.

A je-li jedním z největších současných problémů korupce, obecněji privatizace společného a veřejného (res publica) soukromým (a navíc zákulisním soukromým), nelze na základě fakt než konstatovat, že i kandidát TOP 09 je produktem a spolutvůrcem zákulisního politicko-podnikatelského prostředí, které veřejný sektor privatizuje s chutí predátora. Na tom opravdu sebeintezivnější kampaň nic nezmění, ač může být (a v případě Karla Schwarzenberga je) extrémně účinná. A navzdory tomu, co píše doktor Moos – voličstvo umí být hloupé a hlavně manipulovatelné, o tom je v nedávné historii (a daleko smutnějších) příkladů také více než dost.

Jediné, co jsem nepochopil, je tvrzení, že poukázání na skutečnost, že ne všechna tvrzení politických reklamních kampaní jsou pravdivá může vést „k posilování odvahy pro extrémní, polarizované, štěpící a zbytečně partyzánské tendence“. Jako nebezpečná tendence mi naopak přijde ta ohromná mediální manipulace, jejímž umělým, nepravdivým, kýčovitým, komerčním produktem, konstruktem a mýtem je právě Karel Schwarzenberg (a příště to bude někdo jiný nebo něco jiného).

Když jsem více jak před dvěma lety napsal komentář k parlamentním volbám, kdy jsem tvrdil, že Věci veřejné jsou účelový projekt pražských kmotrů, dostalo se mi podobné kritiky, často ne tak kultivované jako je ta Moosova. Byl jsem i tehdy viněn z extrémních a  přespříliš skeptických postojů. Nyní už historii a účelovost VV nepopírají ani ti samotní kmotři. Dnes je zároveň situace dotažená ještě více do absurdna – zárukou nápravy neradostných poměrů dneška nemají být nové tváře jako v roce 2010 (Radek John), ale jeden z jejich tvůrců (Karel Schwarzenberg).

Nedělám si iluze o Miloši Zemanovi a volit jej nebudu. Důvodů je k tomu více než dost. Co mě ale skutečně děsí, je ta obludná absurdita a úspěšnost ještě absurdnější kampaně kolem Karla Schwarzenberga i to, co svou politikou přináší. Jsem přesvědčen, že skutečně nejsem sám, kdo si myslí, že dnes není ohrožením demokracie etatismus jako ve 20. století, ale právě privatizace státu-republiky. Dost možná je toho zástancem i dr. Moos, nevím. Jen s ním prostě nemohu souhlasit – hydru poznáte podle toho, že má více než dvě hlavy, zůstává po ní spálená země a má jedovatou krev. Jedno jaké barvy.

Jaroslav Tauchman