Vlastní názor? Dětinské hraní se sirkami. Alespoň dle čelních představitelů Změny. Kam to spěje česká demokracie? Kam směřuje česká společnost, když ten, kdo projeví vlastní názor, je obratem napadán a osočován?

A co stojí za článkem „nezávislé státní úřednice“ paní Aleny Dvořáčkové, kterým jakoby se snažila vyprovokovat pana Michaela Canova, či ještě lépe, ve kterém již určuje, kdo za rozpadem krajské koalice stojí?

Proč byla do veřejného prostoru vystrčena ona, a nikoli třeba pan Jan Korytář, který v pozadí vyčkává a řídí, nebo paní náměstkyně Kocumová, která hledá jak se dostat ze lží, které veřejně šíří?

V každé demokratické společnosti je jednou z nejvyšších forem její existence diskuse. Ono okřídlené „nesouhlasím s tím, co říkáte, ale vždy budu obhajovat vaše právo to říkat“ ale nyní dostává v Libereckém kraji na zadek. Paní Dvořáčkové se totiž nelíbí, že pan Canov říká, co si myslí, tedy vlastně že říká, co si myslí o Janu Korytářovi a Zuzaně Kocumové. A to jsou dvě modly, na které se paní Dvořáčkové nesmí sahat. Sic!

Paní Dvořáčková ve svém článku „Proč si dospělí kluci hrají se sirkama“ píše: „V poslední době hodně přemýšlím o tom, co se děje v koalici Libereckého kraje, a nechápu, proč se některé věci dějí, zda je to tím, že se opravdu některé věci dělají špatně, nebo tím, že někteří politici neumí a nechtějí zkrotit své osobní antagonismy.“ Nad tímtéž se, očividně, možná ještě častěji než ona, zamýšlí také chrastavský starosta a krajský zastupitel za Starosty Canov. A vlastně plně v duchu Změny pro Liberecký kraj bojuje za to, čemu věří a říká to, co si myslí. Padni, komu padni. Nejednou i tak, že to jde do vlastních řad. A že si nebere právě servítky a sem tam hodí ostřejší slovo?

Zajímavé, že to nevadí tehdy, pokud tak častuje ty, kdo byli označeni za veřejné nepřátele (to je pak, naopak, označován za hrdiny), chraň ale ruka páně, když se něco takového dotkne chráněné kasty nedotknutelných ze Změny. To pak z finančního úřadu vytáhne i neúspěšnou kandidátku na městskou tajemnici, Ing. Alenu Dvořáčkovou. Ta se přitom nezabývá tím, zda Jan Korytář má nějaký ten škraloup, který jej tak trochu diskredituje ve funkci protikorupčního lídra kraje, přinejmenším do té doby, než své problémy důvěryhodně osvětlí. Nezabývá se ani tím, zda paní náměstkyně Kocumová (úmyslně) lhala a obviňovala kde koho, naposledy ředitele záchranky Mackovíka, aniž by se zabývala fakty a pravdou.

Podle paní Dvořáčkové je asi v pořádku, když je někdo mediálně obviněn z krádeže třiceti milionů, nebo z nezákonného vyplácení odměn, aniž by to byla pravda. Co na tom, že nic takového kontrola neukázala. Účel světí prostředky. A k tomu porušování zákona na záchrance třeba v případě přesčasů a povinných odpočinků – nepřál bych vám, paní Dvořáčková, aby si některý z doktorů vybíral své zákonem dané volno či odmítl přesčas právě v době, kdy to s Vámi někde při sledování místních politiků (za kterými tak ráda náhodně chodíte a pak veřejně informujete o tom, co dělali a s kým) šlehlo. Jak byste potom hodnotila takový obětavý přístup lékaře, který by k Vám přijel ve svém přesčase a bez pauzy, protože prostě není dost lékařů na záchranku? Odmítla byste se nechat od něj ošetřit, protože byl porušen zákon?

Ing. Dvořáčková Michaela Canova obviňuje z bourání koalice a chce po něm slyšet, co tím sleduje a co bude dál, jestli se mu jeho snažení povede. Samozřejmě to vše za halasitého  povyku dalších blízkých Změně. A tak si říkám – pokud ke konci koalice stačí to, že někdo řekne svůj názor, pokud stačí to, že nesouhlasí s návrhem někoho jiného, který navíc ani není součástí koaliční smlouvy, pokud stačí to, že se někdo ozve proti podvodům či lžím, jedná se pak vůbec o koalici? A nehledá se spíše dopředu viník toho, co je dnes již zřejmé, tedy toho, že krajská koalice je ochromena a nefunkční? Nehledá se někdo, na koho bude možné svalit i to, že se rozpadá sama Změna pro Liberecký kraj?

Paní Dvořáčková obviňuje pana Canova, že „vyvolal dusno“. Milá paní Dvořáčková, ono je to ale jinak. A opět zde využiji vyjádření představitelů Změny a jejich filosofie – dusno nevyvolává ten, kdo na šlendrián či podvod hlasitě upozorní, ale ten, kdo za něj může a kdo jej způsobil. A to pan Canov ani v jednom případě nebyl.