V posledních dnech se objevují zprávy a komentáře, které věští možnou přeměnu kdysi suverénně nejsilnější strany našeho regionu, která se ale dnes potácí na hranici volitelnosti, tedy ODS. Oním svěžím a novým větrem, který by měl přinést změnu do řad občanských demokratů, má být skupina jabloneckých politiků kolem tamního primátora Petra Beitla. Na co ale většina komentářů pohříchu zapomíná?

Není to tak dávno, kdy byl Liberec (i celý kraj) označován, spolu s Prahou, za „modrou baštu“. Právem. Občanští demokraté zde vyhrávali jedny volby za druhými a ve spojení buď s účelově vytvořenými stranami typu DRS nebo se sociálními demokraty vládli pevnou a neotřesitelnou rukou městu i kraji. Napojení na zdejší podnikatelskou „elitu“, zejména na stavební lobby, pomalu nikdo ani neskrýval.

Výsledek na sebe nechal čekat necelých dvacet let. Na jedné straně firmy (a soukromý majetek) kamarádů nebo i přímo vlastní vyrostlý až do nebe, na straně druhé městská ekonomika v troskách, zdevastovaný veřejný prostor, miliardové dluhy a téměř žádný městský majetek. Na kraji také žádná sláva.

Liberecká ODS, jejíž čelní představitelé ovládají i krajskou organizaci, má nyní tu nevýhodu, že se z odpovědnosti těžko vyvleče. Posledních téměř dvacet let bylo prostě na nich a jejich zodpovědnosti. Proto se mají, podle jabloneckých, poroučet. Přemysl Sobotka, dvě desetiletí nic neříkající, názorově nevýrazná, ale o to zdejšímu podnikatelskému zákulisí loajálnější politická figura má odejít a s ním i několik dalších, „nejprovařenějších“ tváří. Pomůže to ale? A pokud ano, tak čemu? Nebo spíše – komu?

Jablonec byl a je vždycky kousek od Liberce

Jablonecká ODS má představovat změnu. V čem ale byl Jablonec nad Nisou v posledních letech tak odlišný od Liberce, kde se politika často nedělala ani tak na demokraticky zvoleném zastupitelstvo jako v kancelářích Syneru nebo jeho dceřinek? Copak nad Jabloncem neležel a neleží stín Miroslava Pelty, který má zásadní slovo zejména ve vlastní jablonecké ODS (ač se umí pěkně postarat i ostatní straníky nebo jejich nejbližší jako v případě bývalých sociálních demokratů z kraje)?

Tomu, kdo se o zdejší krajskou politiku zajímá, musí ve zdánlivě radikálním prohlášení jabloneckých občanských demokratů prostě chybět vymezení se i proti vlastní zákulisní politice. A že jdou ti z Liberce s těmi z Jablonce, ti samí, kteří měli na ODS dlouhé roky zásadní vliv ruku v ruce není třeba zdůrazňovat.

Stačí si připomenout odstupujícím primátorem Liberec Jiřím Kittnerem rychle podepsanou smlouvu na dodávku nových tramvají za 320 milionů s pražskou firmu Pragoimex pro společný Dopravní podnik měst Liberce a Jablonce nad Nisou. Světe div se, firma Pragoimex pak začala sponzorovat v Liberci Bílé tygry patřící majitelům Syneru a v Jablonci fotbalový FK Baumit Miroslava Pelty. Takové nenadálé nadšení pro sport na severu České země je vždy dojemné. Ostatně sponzoring těch správných sportovních klubů jako cesta k veřejným zakázkám není jen liberecký vynález.

Růžovo-betonová společná budoucnost?

A ještě jedna věc stojí za zmínku. Miroslav Pelta, čerstvě znovuzvolený šéf českého fotbalu, dlouhodobě a systematicky prosazuje investice do obřích sportovišť na Strahově v Praze. Loni fotbalový svaz získal pod jeho vedením stadion Evžena Rošického, kde vyrůst nové sídlo svazu s patřičným zázemím. Spekuluje se dokonce i o vybudování nového národního fotbalového stadionu a na řadu má přijít i rekonstrukce dalšího nemovitého majetku fotbalistů. Zkrátka betonu poteče nemálo a to rozhodně může dalšímu utužování kontaktů mezi libereckým a jabloneckým zákulisím jen prospět.

Otázka na závěr je tedy stále stejná jako ta na začátku. Představují snahy jablonecké ODS skutečnou změnu u severních občanských demokratů nebo se jedná jen o hru na voliče, kdy tedy pojmenujeme dávno pojmenované, zbavíme se nejviditelnějších tváří, ale to vše jen proto, aby podstata moci a vlivu mohla být zachována? Nepůjde o málo…