Liberec má zaplatit 400 milionů. Dalších 400 milionů. Už teď ho tíží astronomický dluh ve výši zhruba dvou miliard, který tu zůstal pro rozpočtově odpovědných vládách, kde dominovala pravicová ODS. Oproti vyjádření zástupců města to vypadá, že se město naklání do propasti stále víc a víc. A můžou za to bez jakýchkoliv řečí bývalí představitelé města, jejich napojení na zákulisní byznys a s tím jdoucí způsob myšlení, že veřejné statky slouží k prospěchářskému rabování.
Je to obrovská rána pro zbídačelé město pod slavnou horou. Dluh této kdysi pyšné a ještě nedávné velice bohaté metropole Severu opět vzrostl krokem mílovým. Budoucnost není nijak růžová a neradno závidět vládám současným i budoucím, které se budou muset do krve rvát s odkazem, který tu zůstal po řádění na modro natřené neviditelné ruky trhu. Ta ovšem jen dělala ideologickou clonu pro klientelistickou chobotnici, co má největší chapadla z betonu.
Současné vedení města, ODS, za jejíž panování s ČSSD k zatrápenému Mistrovství došlo, ale i zástupci Změny pro Liberec dnes tvrdí, že pochybení sice byla, ale že jsou moc tvrdá a neodpovídají škodám. Mají ale pravdu?
Stát věnoval Liberci dotaci celých 200 milionů na výstavbu bytů, které měli sloužit pro účastníky mistrovství a posléze v nich měli najít domov sociálně slabší a třeba starší lidé. To se stalo. A také se u toho nemělo krást. A to se už asi tak úplně nepovedlo.
Dnes někteří říkají – jsou to maličkosti. Opakovaně vyměněná okna, o 200 metrů kratší kanalizace, vykoupené pozemky, které být vykoupené neměly. Město proplatilo firmě dva miliony a neví se za co. U tak velké stavby maličkosti. Maličkosti, které teď Liberec budou stát pravděpodobně 400 milionů korun, protože podmínka státní dotace byla, že tu přesně takovéto maličkosti, na kterých si někdo namastí kapsu (byť třeba ne tak, jako jinde a jindy v Liberci), se prostě stát nesmí.
Daruji ti peníze na dobrou věc, tak z nich nenech ukrást ani korunu. Co je na tom divného a nepochopitelného? Nestačí jen, že stavby stojí a že se třeba kradlo jen pomálu.
Všechny tyto „maličkosti“, ze kterých se rodí katastrofy, by asi měla prošetřit policie, ale možná ještě důležitější je, aby došlo ke změně myšlení představitelů veřejné moci. Aby se prostě z předvolebních hesel a klišé typu „normální je nekrást“ nebo „zločin musí být pojmenován a potrestán“ přestala být právě jen předvolební hesla a klišé. A to se stane jenom tak, když budou uvedena do nesmlouvavé praxe.
Asi to nebude jednoduché pod Ještědem, kde dvacet let sloužila veřejná kasa i veřejný prostor jen a jen jako prostřený stůl pro skupinu vybraných kamarádů. Kde si jeden kamarád odskočil z firmy dělat primátora, aby firma dostávala veřejné zakázky jak na páse. Kde další kamarádi ze stavebního úřadu odešli do soukromé sféry dělat pro město výběrová řízení a dozor na stavbách, ovšem pro koho skutečně pracovali a pracují, to vědí jen oni sami nejlépe. A tak vznikalo a vzniká tolik maličkostí, že z nich všechny v Liberci bolí hlava.
Nebude to jednoduché, ale jiná cesta, než skoncovat a vyrovnat se s minulostí, není. Bagatelizace jednotlivých problémů není řešení, protože problém jako takový je systémový. Jinak je tu jen cesta do zatracení a obrovských problémů dlážděná všemi těmi maličkostmi, která se tu nakupila a kupí za posledních více jak dvacet let.