Ekonomická nutnost nebo jen zábava pro zhýčkané jazýčky?

O tom, že město Liberec na tom není dobře, bylo popsáno již mnoho řádků. Ovšem že je situace již opravdu na pováženou, jsem si uvědomil, když jsme s našimi přáteli z Belgie zavítali do jedné z lepších libereckých restaurací v centru města. Nevím, jestli je na vině korupce, klientelismus nebo je to jen z nouze ctnost. Chtěli jsme jim dopřát zajímavý kulinářský zážitek a nechtěli jsme riskovat, že utržíme ostudu. Zajímavý zážitek to opravdu byl, ale jiného charakteru, než jsme čekali.

Na vysvětlenou musím ještě napsat, že naši známí pracují oba jako dobře placení IT odborníci a mezi jejich koníčky patří kromě těch obyčejných také tzv. local food traveling, tedy něco jako cestování za lokálními jídly. Naši známí mají za sebou již více než padesát takovýchto výletů a v Čechách to byly již třetí zastávka, kterou jsme pracovně nazvali Sudetská.

Vše probíhalo normálně, až po chvíli, kdy se k nám číšník naklonil a zeptal se, zda by měla společnost zájem o něco opravdu nevšedního a exkluzivního. Samozřejmě jsme přitakali a za chvíli jsme již hleděli do přílohy krátkého jídelního lístku, který  je  k dispozici pouze vybraným hostům. Mezi ně patřil i jeden z bývalých náměstků na radnici, který seděl hned vedle nás a vzhledem k tomu, že jsme spolu hovořili anglicky, nás měl asi za cizince.

A cože to bylo na lístku? Zajímavá jídla, která ovšem moc jako sudetská a regionální nevypadala. Posuďte sami, byla jen tři, nebylo těžké si je zapamatovat:  africký kotlík s kukuřičnými plackami a ananasovým pyré, steak „Keňa“ na zeleninovém salátu nebo eskymácké ragú se špenátovými nočky a cibulí tří barev. Byli jsme zvědaví a proto jsme se dotázali, co se za těmito názvy skrývá. Odpověď nám vyrazila dech.

Jedná se o guláš z velbloudího masa, stejk ze zebry a ragú z lachtana. Na naši otázku, odkud toto maso pochází, nám číšník řekl, že to říct nemůže, protože nechtějí riskovat kontrolu z hygieny, ale že se nejedná o zvířata z volné divočiny, ale tzv. z chovu. Že to budou moci zveřejnit zhruba za rok, až to bude hygienicky OK. A v tu chvíli mně to došlo. Z evropských dotací staví místní ZOO totiž nejen nový vchod, ale také nová minijatka. A je veřejným tajemstvím, že ZOO má rok od roku nižší dotace a že hledá peníze, kde se jen dá.

Chápu, že je ZOO v tíživé situaci, ovšem některé způsoby získávání peněz se mi osobně nezdají jako vhodné. V restauraci jsme si tak nakonec všichni dali jen smažený hermelín se salátem a brusinkami (regionální jídlo zastupovaly právě ty brusinky…) a já přemýšlím, jestli je na tom naše město tak špatně, aby si ZOO musela vypomáhat dodávkami masa do místní restaurace a jen čekám, kdy na nějakém rautu uvidím herce z divadla, kteří si budou přivydělávat tím, že nastaví své obličeje pro házení šlehačkových dortů pro obveselení místní honorace…

                                                                                                                                   Karel Šmíd, Liberec

PS: Jméno podniku zveřejňovat nechci, je to jinak slušná a dobrá restaurace a místní ZOO v zásadě chápu. Jen mně to celé překvapilo.

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
„Habemus papam,“ chtělo by se říct, když člověk sleduje prezidentskou kampaň i její výsledky. Jako by nešlo o prezidenta, ale o náboženského monarchu. Spousta
„Zlo“. Tak jednoduchý, trefný a vše vypovídající transparent měl jeden z odpůrců Andreje Babiše v Liberci. Nicméně vzhledem k tomu, jak se Babišovi nepřátelé chovali v Liberci a
Pravicové koalice vládnoucí našemu městu i kraji, skoro v identické podobě, nadělily spoluobčanům pod stromeček (a ještě s předstihem) dvojí zdražení: dopravy a odpadů.
Verba docent, exempla trahunt. Slova učí, příklady táhnou, říká se od klasických dob a je to pořád pravda. Možná někomu skutečnost, že si primátor