Minulý týden podalo Krajské protikorupční pracoviště (KPKP) trestní oznámení na zástupce veřejné správy pro případ jejich postupu při veřejné zakázce na revitalizaci lázní v Liberci. Po konzultaci s právníky dospělo k přesvědčení, že tito zástupci svým postupem umožnili kartelizaci ceny mezi uchazeči. A jaká byla reakce politiků? Místy minimálně neznalá (snad ne přímo lživá?), ale každopádně dost hysterická. To může ukazovat, že trestní oznámení uhodilo hřebíček na hlavičku.
Začněme v Liberci, na místě nejvyšším. Sama primátorka Martina Rosenbergová vydala/nevydala prohlášení, že se sice k věci nebude vyjadřovat, ale že dozajista musí jít o kampaň Změny pro Liberec, protože v orgánech KPKP jedna ze zastupitelek za Změnu sedí. A Jan Korytář byl zakladatelem protikorupční „ópeesky“. Dlužno dodat, že tento „argument“ se line jako červená (trošku potrhaná nit, protože bude až věcí orgánů činných v trestním řízení posoudit, kdo byl v které fázi přípravy veřejné zakázky na „Lázně“ za věc odpovědný) všech politických kritiků kroku KPKP.
Nicméně již dnes paní primátorka ví, že „Revitalizace městských lázní byla opakovaně podrobena řadě kontrol, při kterých nebylo zjištěno žádné zásadní pochybení.“ Škoda, že zapomněla zmínit dva posudky znalců, které zakázku označily za účelově předraženou o desítky milionů korun, což by odpovídalo právě kartelizaci uchazečů. Zapomněla i na právní posudky (Transparency International i dvou renomovaných právních kanceláří), které podrobily značné kritice samotné smlouvy na „Lázně“ a „Bazén“. Paní primátorka ale i přesto ví, že vše je v pořádku. Také je smutné, že před dvěma roky ani nevěděla, že lázně staví i Syner a musela se to dozvědět až z tohoto webu. Ale to tak bývá. I veřejnost si jistě zvykla.
S paní primátorkou souhlasil i její náměstek Jiří Rutkovský (Unie pro sport a zdraví), který se podivoval, proč KPKP se zjištěním nepřišlo nejdříve za městem. Jenže to není pravda. Že Syner staví i lázně se rovněž dozvěděl z tohoto webu zhruba před dvěma roky. A nikdo nekonal. Navíc se KPKP snažilo kontaktovat (více jak měsíc před podáním trestního oznámení z minulého týdne) i protikorupční pracovníky, které radnice zaměstnává a čímž se vedení města rádo chlubí, ale bylo odmítnuto. Komu není rady, tomu není pomoci…
Kandidát na primátora za Starosty pro Liberecký kraj Michal Hron, který sám sebe z jakéhosi důvodu zřejmě považuje za morální autoritu, se moralizování nevzdal ani nyní a nepřímo pracovníky KPKP označil za tupce a hlupáky, kteří nic neví a ničemu nerozumí, což pokryl využitím starozákonního žalmu. Škoda, že u takto vysoce morálního projevu nesáhl k nějakým konkrétním argumentům, kterými by s trestním oznámením polemizoval. Nedá se pak neptat, kdo že o čem neví a čemu nerozumí a kdo je pak vlastně kdo.
Se svou troškou do mlýna přispěchal z Ameriky i hejtman Libereckého kraje a celorepublikový předseda STAN Martin Půta. I on za vším vidí spiknutí Změny pro Liberec a Jana Korytáře a ani jemu nevadí, že trestní oznámení je směřováno nepřímo i na město či ROP Severovýchod, kde zrovna zástupci Změny byli a jsou činní. Ale hůl na psa se najde vždy, když je potřeba a profesionální politici jsou v tom mistry.
Je také s podivem, že pan hejtman neakceptuje motiv, když podnětem pro znovu prozkoumání veřejné zakázky může být i skutečnost, že úředník, který zadával třetí „konečně správný“ posudek (ředitel ROP Severovýchod v Liberci Bořek Machatý) nyní sedí ve vazbě. Ale byl to vlastně hejtman Půta, který doporučil změnu podmínek čerpání dotací pro podezřelý projekt „Kostela sv. Máří Magdalény“ (kde stavěl Metrostav), kvůli kterému si policie pro Machatého pravděpodobně nakonec přišla.
Že by si Martin Půta tehdy ani dnes nebyl schopen položit otázku, jak dlouhé prsty velké stavební firmy (Metrostav nebo Syner) mají a korupce by byla zase jen „blud a chiméra“, jako tomu bylo v Liberci za Jiřího Kittnera? Asi ne, ale povinné a laciné přirovnání ke Klementu Gottwaldovi, nesmělo chybět…
Ovšem nejkrásnějším případem spravedlivého rozhořčení byl článek amatérského právníka (navíc dnes již asi i historika), starosty Chrastavy a prvního místopředsedy Starostů pro Liberecký kraj, Michaela Canova. Michael Canov, známý nekritik libereckého klientelistického sytému (a o to větší odpůrce protikorupčních snah Čmeláka a dnes KPKP) se vrhl do dalšího „právního rozboru“, kterým posvětil veřejnou zakázku i roli firmy Syner v ní.
I u další „právní“ expertizy pana starosty lze doufat, že jen věci neporozuměl a že se tak nesnaží o účelovou filipiku a krkolomnou obhajobu kontroverzní veřejné zakázky i roli přední stavební firmy v Liberci, která se tak proslavila svým zdejším vlivem na politiku. KPKP se samozřejmě obrátilo na skutečné právníky, kteří jen potvrdili, že argumenty Syneru, které používá i starosta Canov, jsou nesmyslem. Že totiž podmínky zadávací dokumentace (tedy i ta, která se jistí proti kartelizaci účastníků, a tím i navýšení ceny)se musí dodržovat po celou dobu řízení, lhostejno na velikosti subdodávky.
O dalších invektivách Michaela Canova škoda slov, jimi se stal známým již dávno. Je jen dojemné, jakou má chrastavský starosta upřímnou starost o stav veřejných financí v Liberci, on, jako politik vždy loajální ke zdejšímu politicko-podnikatelskému systému (lhostejno v kterých politických barvách, od ODS po Starosty), který město pod Ještědem stáhl na dlouhé roky do betonové dluhové pasti.
Lidé z KPKP (dříve ze Čmeláka) se naučili být odolní a trpěliví. Vůči dehonestačním kampaním zdejších zákulisních podnikatelských skupin, které si z městské (i kterékoliv jiné veřejné) kasy rozhodly dělat vlastní zlatý důl. I vůči útokům politiků, kteří jsou, ač častokrát navzdory transparentní, protikorupční či jen moralizující rétorice, poslušnými vykonavateli a spolujezdci na dráze tobogánu veřejných financí.
Stejně jako před lety, když se podávalo trestní oznámení na tunelování městského majetku skrze akciovku Sportovní areál Ještěd nebo když byli politici varováni, co se skrývá za podivným projektem Centrum geotermální energie pro občany, který měl získat desítky evropských milionů. Právě tak již roky je systematicky poukazováno na podezřelé skutečnosti kolem velkých evropských projektů na „Lázně“ a „Bazén“. Urážky, zesměšňování, pokusy o profesní i lidskou dehonestaci, všechno už tu bylo. Dnes jako tehdy. Nic to neznamená.
Jaroslav Tauchman