Minulý týden přinesl přelomový rozsudek. Byť zatím nepravomocně a jen s podmíněnými tresty, ale přesto byli uznáni vinnými někdejší krajští náměstci za ČSSD Pavel Petráček a Zdeněk Bursa za to, že se nezákonně obohacovali na úkor krajských zařízení, konkrétně českolipské nemocnice. To, co fungování tehdejší tiché krajské koalice ČSSD, SOS a KSČM všichni věděli, posvětil i nezávislý soud. A hned tu máme bohorovná prohlášení o nedemokratičnosti, o účelovosti soudu, o 50. letech… A je to dobře.
Už se z toho stává rutina. Když si policie přijde pro nějakého politika (nebo podnikatele, který tím politikem hýbe), státní zástupce jej obžaluje a soudy dokonce odsoudí, spustí se kanonáda patetických prohlášení, jak tu jsou zpět politické procesy, jak se vracíme do 50.let, jak se kriminalizuje standartní politika. Vzpomeňme, na republikové úrovni, na Nečase, Drábka, Kalouska nebo Parkanovou…
Ale i na severu české země jsme si na to mohli zvyknout. Kolik bylo křiku a konspiračních teorií o soudním spiknutí, když byli (na základě našeho trestního oznámení) obžalováni někdejší vládci městské politiky Z ODS Jiří Kittner, Pavel Krenk a Jiří Zeronik. Nejnověji se liberečtí mohli dozvědět zase od bývalých pánů náměstků z ČSSD, že celý soud s jejich nelegálními odměnami je přinejmenším nesmyslný nebo dokonce motivovaný je politicky zničit.
Sebereflexe žádná. Že konečně (a snad ne naposledy) dostaly na vyučenou manýry, které ve zdejší politice výše zmínění zaváděli a vydávali je za standarty, jim snad ani nedochází. Ne náhodou se „na kraji“ mezi úředníky říká, že si neuměli představit nic horšího než chování Radima Ziky, ale jen do té doby, než tam přišel Zdeněk Bursa (pro korektnost třeba uvésti, že jsou stále tací, kteří pomyslnou krajskou štafetu v aroganci a majetku chtivosti stále připisují chráněnci Přemysla Sobotky).
Najednou ublížení politici, kdysi tolik sebejistí ve své zpupnosti, staví se do rolí obránců demokracie. Jsou jim napomoci i nejrůznější „novináři“ . Třeba ti ze Syneru, z jehož prostředí se tolik politiků s prapodivnými manýry rekrutovalo. A tak šéfredaktorka Genus Plus Alena Roubalová, která ještě v 80.letech na stránkách stranického tisku KSČ tepala nepřátele socialismu za to, že plkají a nemakají (!), vyzdvihávala Vladimíra Iljiče Lenina a jeho zásady bolševické strany, dnes opakovaně varuje před „bolševickými manýry“. To když se její dnešní patroni dostávají před policií a soudy do úzkých. Absurdní, že by se za to nemusel stydět ani někdejší agent Plavec, dnešní přední antikomunista a europoslanec za STAN/TOP 09 Jaromír Štětina.
Absurdní, ale ve finále pozitivní. Patetismus a trapnost je příznakem smrtelné křeče. Proto kdykoliv dnes někdo z politiků, podnikatelů nebo rovnou, řečeno s Romešem Janouškem, „politických podnikatelů“ začne vytahovat 50.léta a boj za demokracii, je to vlastně dobré znamení. Toho, že jsou v úzkých, že nemohou dál a nic jiného nemají. Že místo argumentů přichází upocené a nedůstojné tancování na hrobech skutečných obětí stalinismu. Že jsou si vědomi toho, že jim zvoní společenská hrana. Proto buďme za ty projevy trapnosti rádi. Jsou jejich labutí písní.
Jaroslav Tauchman