Hotel Imperial

Kolik jich na světě stejného jména asi je? Mezi válkami v Evropě uprostřed 20. století jich postavili stovky.

Ten liberecký patří mezi ně. Strohá funkční architektura, jednoduché linie, garáže, uprostřed města blízko nádraží.

 

Liberec, město obchodníků, ambiciózních průmyslníků, textilu, skla, strojírenství, škol, lázeňství, turistiky, Němců soupeřících s Židy a ti ve věčném sporu s ostatními. Liberec – Reichenberg, metropole českého pohraničí –  Sudet, součást Československé republiky. Čeští vlastenci ve státních službách, justice, policie, armáda, spoje, ČSD, Češi v továrnách, na předměstích. Významné veletrhy – ukázka píle německé buržoazie, obchodní spojení s celým světem, zahraniční diplomatické zastoupení ve městě. Pravidelné letecké spojení města  – dvojměstí Liberce a Jablonce nad Nisou s Prahou…

Dva významné hotely. Zlatý Lev – secesní perla otevřená v roce 1906 a Hotel Imperial, to nejmodernější, co bylo v oboru k mání ve třicátých letech. Dá se říci, že to, co bylo přijatelné pro radnici, spalo v jednom z toho hotelového dua. Konzervativci naproti zámku, to progresivní moderní, často mnohem významnější, spalo v Imperialu. Tvrdá omítka, kov, sklo, kámen, pevná ruka vedení a dobrý personál s definitivou na svém pracovišti, všichni dbalí, aby nocležníci hotel nerozebrali a on se dočkal dnešních dnů.

S podivem to fungovalo a Imperial přežil „-ismy“ ve zdraví. Poválečná léta, výměna obyvatel, změna politické orientace. Noví návštěvníci přijíždějící v teniskách, ale i v botách z hadí kůže. Ač je to s podivem, atmosféru hotelu respektovali. Čeští filmaři točící filmy v padesátých a šedesátých letech nerozkradli drobnosti a to, co nebylo přišroubováno. Návštěvníci Libereckých výstavních trhů, obchodní zástupci nakupující v nedalekém Skleexportu se měli kde dobře vyspat.

Ano, to vše byl liberecký Imperial druhé poloviny dvacátého století. Jím prošly naše severočeské dějiny. Dějiny Liberce, našeho textilního, strojírenského a sklářského průmyslu. Dějiny Liberečáků a jejich hostů, kteří se tady dobře najedli, zatancovali si a chodili sem na setkání s přáteli.

Liberec a jeho okolí po roce 1989 silně utrpělo rozpadem tradiční průmyslové výroby, likvidací centrálního  podniku zahraničního obchodu – Skloexportu. Likvidace infrastruktury průmyslu znamenala konec pracovních návštěv. Citelně ubylo hostů Hotelu Imperial. Konec LVT znamenal i konec turistiky. Nově vzniklé Centrum zábavy Babylon s novým hotelem v blízkosti Hotelu Imperial znamenal pravděpodobně poslední ránu, ránu z milosti.

Je  s podivem, že v této fázi konečné likvidace Imperialu se našel mladý člověk – entuziasta, absolvent místní technické univerzity Lukáš Pytloun, který hotel koupil a nyní se snaží najít cestu, jak Imperial otevřít a provozovat v jeho původní kráse a s posláním, které stavitelé dali  té úžasné funkcionalistcké budově pod libereckým nádražím.

Je mnoho podobných objektů v Libereckém kraji, které dosud marně hledají své zachránce, jako jsou pánové Vajner a Pytloun. Myslím, že všem schází především podpora úřadů, možnost opřít svou vizi o zastupitele, které do jejich postů volíme každé čtyři roky – ne vždy zodpovědně.

                                                                                                                                                 Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou