Hotel Imperial

Kolik jich na světě stejného jména asi je? Mezi válkami v Evropě uprostřed 20. století jich postavili stovky.

Ten liberecký patří mezi ně. Strohá funkční architektura, jednoduché linie, garáže, uprostřed města blízko nádraží.

 

Liberec, město obchodníků, ambiciózních průmyslníků, textilu, skla, strojírenství, škol, lázeňství, turistiky, Němců soupeřících s Židy a ti ve věčném sporu s ostatními. Liberec – Reichenberg, metropole českého pohraničí –  Sudet, součást Československé republiky. Čeští vlastenci ve státních službách, justice, policie, armáda, spoje, ČSD, Češi v továrnách, na předměstích. Významné veletrhy – ukázka píle německé buržoazie, obchodní spojení s celým světem, zahraniční diplomatické zastoupení ve městě. Pravidelné letecké spojení města  – dvojměstí Liberce a Jablonce nad Nisou s Prahou…

Dva významné hotely. Zlatý Lev – secesní perla otevřená v roce 1906 a Hotel Imperial, to nejmodernější, co bylo v oboru k mání ve třicátých letech. Dá se říci, že to, co bylo přijatelné pro radnici, spalo v jednom z toho hotelového dua. Konzervativci naproti zámku, to progresivní moderní, často mnohem významnější, spalo v Imperialu. Tvrdá omítka, kov, sklo, kámen, pevná ruka vedení a dobrý personál s definitivou na svém pracovišti, všichni dbalí, aby nocležníci hotel nerozebrali a on se dočkal dnešních dnů.

S podivem to fungovalo a Imperial přežil „-ismy“ ve zdraví. Poválečná léta, výměna obyvatel, změna politické orientace. Noví návštěvníci přijíždějící v teniskách, ale i v botách z hadí kůže. Ač je to s podivem, atmosféru hotelu respektovali. Čeští filmaři točící filmy v padesátých a šedesátých letech nerozkradli drobnosti a to, co nebylo přišroubováno. Návštěvníci Libereckých výstavních trhů, obchodní zástupci nakupující v nedalekém Skleexportu se měli kde dobře vyspat.

Ano, to vše byl liberecký Imperial druhé poloviny dvacátého století. Jím prošly naše severočeské dějiny. Dějiny Liberce, našeho textilního, strojírenského a sklářského průmyslu. Dějiny Liberečáků a jejich hostů, kteří se tady dobře najedli, zatancovali si a chodili sem na setkání s přáteli.

Liberec a jeho okolí po roce 1989 silně utrpělo rozpadem tradiční průmyslové výroby, likvidací centrálního  podniku zahraničního obchodu – Skloexportu. Likvidace infrastruktury průmyslu znamenala konec pracovních návštěv. Citelně ubylo hostů Hotelu Imperial. Konec LVT znamenal i konec turistiky. Nově vzniklé Centrum zábavy Babylon s novým hotelem v blízkosti Hotelu Imperial znamenal pravděpodobně poslední ránu, ránu z milosti.

Je  s podivem, že v této fázi konečné likvidace Imperialu se našel mladý člověk – entuziasta, absolvent místní technické univerzity Lukáš Pytloun, který hotel koupil a nyní se snaží najít cestu, jak Imperial otevřít a provozovat v jeho původní kráse a s posláním, které stavitelé dali  té úžasné funkcionalistcké budově pod libereckým nádražím.

Je mnoho podobných objektů v Libereckém kraji, které dosud marně hledají své zachránce, jako jsou pánové Vajner a Pytloun. Myslím, že všem schází především podpora úřadů, možnost opřít svou vizi o zastupitele, které do jejich postů volíme každé čtyři roky – ne vždy zodpovědně.

                                                                                                                                                 Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
„Habemus papam,“ chtělo by se říct, když člověk sleduje prezidentskou kampaň i její výsledky. Jako by nešlo o prezidenta, ale o náboženského monarchu. Spousta
„Zlo“. Tak jednoduchý, trefný a vše vypovídající transparent měl jeden z odpůrců Andreje Babiše v Liberci. Nicméně vzhledem k tomu, jak se Babišovi nepřátelé chovali v Liberci a
Pravicové koalice vládnoucí našemu městu i kraji, skoro v identické podobě, nadělily spoluobčanům pod stromeček (a ještě s předstihem) dvojí zdražení: dopravy a odpadů.
Verba docent, exempla trahunt. Slova učí, příklady táhnou, říká se od klasických dob a je to pořád pravda. Možná někomu skutečnost, že si primátor