Změna pro Liberec opět vyhrála volby. Opět neměla přemíru financí, ale zase disponovala něčím, co chybělo ostatním stranám: pevnost postojů a hlavně aktivní komunikaci spojenou s důslednou politickou prací. A to po celé téměř čtyřleté období. Pokud to ostatní strany nepochopí a nezačnou s lidmi mluvit jindy než pár týdnů před volbami a dodržovat své sliby, budou prohrávat pořád.
Změna získala téměř 26% a nechala daleko za sebou všechny ostatní. A to to neměla jednoduché. Proti ní se pod vlajkou morálky okresního města sešikovaly všechny strany a velká část médií. A to nejen těch ze Syneru, která stejně nikdo nečte, za to jsou ale kvintesecencí temné nenávisti umírajícího vlivu korupčního kapitálu.
Zdá se, že Změna přinesla do politiky skutečnou změnu, za kterou ji nenávidí nejen zdejší politicko-podnikatelské podsvětí, ale i politická konkurence. Bez ohledu na politický obsah je tou změnou aktivní komunikace s lidmi a politická práce na konkrétních tématech. To ji zaručuje stálé místo v médiích, před zraky občanů. A ostatní strany jsou pak s tímto konfrontovány, což je nutí také pracovat (a to nepříjemné) nebo to demaskuje jejich tradiční styl politiky. Tedy s voličem mluvit pár dní před volbami, ale o to více slibovat a někdy i přímo lhát.
Změna to tak nebude mít jednoduché. Žárlivost lídrů ostatních stran je mocná hnací síla ( a zapšklosti a zenuznanosti je ve výrocích ostatních lídrů již cítit víc než dost) navíc podporovaná skutečností, že poražení mohou spolu a tak každý zvlášť dosáhnout výše než po boku vítěze. Dost možná se tak může opakovat situace z doby po převratu na liberecké radnice v roce 2011 a pokračování podještědské normalizace na další 4 roky.
Půta ani Babiš nestačili
Druzí, s osmnácti procenty, skončili politici z hnutí miliardáře Andreje Babiše ANO 2011. Také slibují lidem změny, ale jsou přímým opakem Změny. ANO disponuje obrovskými prostředky, ale práce lidí z kandidátek pro město je doposud zcela nulová. Kdyby jejich politickou jedinou aktivitou nebylo vyfotit se v bílé košili na prefabrikované billboardy s Andrejem Babišem, volby mohli vypadat úplně jinak.
Navzdory tomu všemu je ANO přeci jen druhé. Lidé prostě volili Babiše. Je to zakořeněný stav mysli obyčejných lidí, kteří čekají na dobrého císaře Josefa nebo jiného spravedlivého vůdce, který vyřeší jejich problémy a potrestá jejich trýznitele. Těžko jim to vyčítat, ale historie varuje, že tahle cesta může být tou do pekel.
Méně výrazně, ale přeci jen podobně jako Andrej Babiš rozhodoval v Liberci i současný a stále ještě populární hejtman Martin Půta, který podporoval kandidátku zdejších Starostů, což je parta politiků, která putuje zdejšími vodami od revoluce pod různými vlajkami.
Starostové rozhodně nejsou jako kandidáti z ANO. Je zde řada lidí, kteří se angažují ve veřejném dění, ale ne tolik a ne tak zásadově (například na poli boje s korupcí) jako ti ze Změny. Co do intenzity, délky i kvality politické práce a angažovanosti vůbec. A to ani tradičně nákladná kampaň Starostů nezachránila. Navíc u Starostů v Liberci ukázaly události posledního volebního období , jak proklamovaná morálka a hlasitě uctívané zásady jdou rychle stranou, když jde o moc, prebendy a posty. Jistě si to pamatovala řada voličů. Ale třeba Starostům již došlo, že tahle cesta do budoucnosti zrovna nevede, což jim mohl napovědět šestnácti a půl procentní volební výsledek, hodně vzdálený jejich ambicím.
Kam až levici zavlekl kapitál
Veliký výprask dostala, opět, v Liberci sociální demokracie. Strana se slavnou minulostí nepřekročila ani deset procent voličských hlasů. Na vině je jednoznačně styl vedení strany, který mu pevnou rukou udává její boss Robert Dušek. Jeho lidé často končí před soudy (jako bývalí krajští radní), ale ještě častěji na různých postech ve veřejných firmách. Což může být sice příjemné, ale podobný mix trafikanství, vyvádění veřejných peněz a arogance (nejen primátorky Rosenbergové), je pak přímou příčinou série ostudných proher, kterých má už liberecká ČSSD více než korejský generál medailí.
Podobný styl politiky jako ČSSD vedou i liberečtí komunisté pod Danou Lysákovou. Pod jejím vedením KSČM už dávno rezignovala na levicovou politiku pro pracující většinu a neprivilegované a obhajuje nejpodezřelejší kroky městských i krajských vlád. Vše s příslušnými trafikami. To, že má předsedkyně komunistů poradce ze Syneru (totožného s politiky z ODS, TOP 09, Starostů) vše jen podtrhuje. Výsledkem je pět a půl procenta u voleb.
Fiasko pravice
Na hranici vstupu do zastupitelstva se v Liberci ocitly dvě pravicové parlamentní politické strany. TOP 09 (5,46%) sklízí plody své absolutní neaktivity ve městě i nevýraznosti svých lídrů, při čemž jim chybí populární celorepublikový tahoun jako je Andrej Babiš u ANO. Naopak: známý noční dravec české politiky Miroslav Kalousek a donedávna krajský předseda Jaromír Drábek proslulý korupčními skandály na svém ministerstvu liberecké TOP 09 jistě po zásluze spousty hlasů odebrali.
Na samém dně a přeci s dvěma mandáty úspěšní občanští demokraté dokreslují konec jedné éry pod Ještědem. ODS (5,04 %) kdysi suverénně vládla městu i kraji. Proslavila, nikoliv kladně, město Liberec propojením byznysu a politiky a dnes si za to vybírá svou daň. Zcel zaslouženě.
Městská vláda dostala červenou
Jediným představitelem, který skutečně uspěl u voličů, je Jiří Šolc ze Starostů, který díky preferenčním hlasům přeskákal i kandidáta na primátora Michala Hrona. Primátorka i ostatní náměstci pohořeli. Náměstek Jiří Rutkovský, jehož nejznámější aktivistou byla až chorobná nenávist ke Změně, skončil i hnutím PRO sport a zdraví, které pod různými názvy plnilo dlouhá léta roli účelového béčka ODS.
Ani až podezřele naddimenzovaná kampaň radního Petra Černého a jeho nového podnikatelského projektu Nový směr nestačila na zvolení. K tomu jí nepomohly ani po internetu se šířící pofidérní předvolební průzkumy, které jim dávaly šanci výrazně uspět. Neuspěla ani KDU-ČSL, ač neměla nezajímavou kandidátku, ale na severu lidovcům pšenka nekvetla nikdy. Rozpačitý projekt Romana Šotoly Liberec ještě žije, který se tak významně tvářil na sociálních sítích, propadl zcela.
Mnohým udělalo jistě i radost, že v Liberci totálně propadly i více či méně nepokrytě fašizující a rasistické uskupení jako Svobodní nebo Úsvit přímé demokracie.
Jednání právě začíná. Jak již bylo řečeno. Buď se povede nová „fronta liberecké jednoty“ proti Změně, aby se zakonzrvovaly staré pořádky za účasti těch, kteří jsou za ně odpovědní, nebo se Liberec vydá novou cestou. Tou, o které mluví ANO, Starostové či Změna. Voliči zatím viditelně nejvíce věří Změně. Bude i na ní, aby tuto důvěru nezklamala.