Nové vedení na liberecké radnici a drama v krajském věžáku, to jsou nejzajímavější politické události v Liberci v roce 2014. Vzhledem k říjnovým komunálním volbám se nějaké přesuny ve vedení města očekávaly, zatímco krajské lahůdky pro otrlé neočekával asi nikdo.

Před komunálkami jsem se zúčastnil redaktorské tipovací soutěže a uhodl jsem všech pět prvních míst s pouze jednou záměnou v pořadí. Správně jsem vystihl první místo Změny pro Liberec, která vyhrála už před 4 lety, ale nedostala šanci ukázat co umí (či neumí). Po půl roce byla odsunuta na opoziční kolej. Což jí samozřejmě přidalo hlasy (a ubralo těm, kteří se na této akci podíleli). Svoji roli sehrála i její nesmlouvavá opoziční rétorika. I když je pravda, že občas ji Změnaři přepískli.

I druhé místo nové české politické komety hnutí ANO nebylo pro mne překvapením. Měli na své kandidátce sice politicky neznámé persony, ale vše překryla popularita Andreje Babiše. Všichni se diví, všetně Anonistů samotných, do jakých výšin nastoupala. Veřejnosti však už došla trpělivost s korupčními a jinými skandály tradičních stran, a tak teď preferují podle kritiků nesystémové hnutí. Ale za to si mohou hlavně modří a oranžoví sami. (Teď jsem se sice odklonil na úroveň celostátní, ale na té liberecké toto platí dvojnásob…).

Že budou výrazně bodovat Starostové pro LK jsem též očekával. Jednak těžili v době voleb ještě z popularity Starostů krajských, druhak mají nepochybný intelektuální potenciál okořeněný o nové výrazné osobnosti typu Jaroslava Zámečníka či Květy Vinklátové a dalších.

Největším překvapením libereckých voleb pro mne byl volební zisk ČSSD. Počítal jsem s tím, že se budou se Starosty rvát o třetí místo. Nakonec za nimi skončili procentuálně hodně daleko.

Začalo koaliční vyjednávání, které přineslo naprosto nečekané rozuzlení. Jediný kdo se s vítěznou Změnou bavil na téma případné koaliční spolupráce ve vedení Liberce, byli Starostové. ANO kvůli příliš ostré kampani se Změnaři koalici ukvapeně odmítlo, a to se zdálo býti rozhodujícím faktorem. Změnaři podle očekávání neuspěli a na tahu bylo hnutí ANO. Začala se rýsovat čtyřkoalice (ANO, Starostové, TOP 09, ČSSD). Chvíli se handrkovali o tom, kdo bude primátorem. Starostové navrhovali zkušeného Michala Hrona, ANO chtělo svého lídra Tibora Batthyányho. Starostové ustoupili a zdálo se, že je vše jasné. ANO bude mít primátora i finančního náměstka, dvě nejdůležitější pozice.

V předvečer 17. listopadu však nastal šokující obrat. Zastupitelský klub ANO oznámil, že končí koaliční vyjednávání se Starosty. Jistě nejen já jsem nechápavě kroutil hlavou. ANO a Změna si tak zůstali souzeni a rychle se dohodli na koalici. Z pohledu toho, že jde o prvního a druhého ve volbách, jde jistě o koalici, která zohledňuje mínění voličů. Rozhodně nejde o zradu na nich, jak si vydekukoval jeden žurnalista. Jen ta cesta k této koalici byla poněkud záhadná…

V listopadu se začaly dít věci na kraji. Policie obvinila hejtmana Martina Půtu ze dvou trestných činů – zneužívání pravomoci veřejného činitele a z korupce ohledně rekonstrukce kostela Máří Magdaleny. Patřil jsem mezi ty, které tato událost šokovala. Martina Půtu sleduji celou jeho politickou kariéru. Byl to první politik, s nímž jsem učinil dlouhý celostránkový rozhovor pro libereckou MF Dnes.

Jmenoval se Hrádek už není díra na hranicích. Půtu jsem si vybral záměrně, upoutala mě jeho výřečnost a s takovými lidmi se rozhovory dělají snadno. Navíc jsem s ním cítil určitou myšlenkovou spřízněnost. Už tehdy jsem mu prorokoval úspěšnou politickou budoucnost. Tušil jsem, že Hrádek je pro něj málo. Což se také záhy ukázalo, kdy se stal libereckým hejtmanem a posléze i předsedou celorepublikových Starostů a nezávislých. Že by takto výborně našlápnutou politickou kariéru riskoval kvůli několikasettisícovému úplatku? To se mi nezdá býti příliš logické. Na druhé straně jsem zvyklý věřit policii, takže jsem v této věci rozpolcen. Uvidíme, jak se tato kauza vyvrbí. Každopádně každá možná varianta je špatná, ať už vina hejtmana či pochybení policie.

Co však trošku zapadlo, bylo chování manažerů stavební firmy, jak vyplývá z policejních odposlechů jejich telefonů. S naprostou samozřejmostí si vytipovali důležité politiky a úředníky a naplánovali pro ně tučné úplatky. Člověk se nemůže neubránit dojmu, že to bylo běžnou součástí jejich obchodních jednání, a že něco podobného neprováděli poprvé.

A chuťovka na závěr. Tou bylo odvolávání statutární náměstkyně hejtmana pro zdravotnictví Zuzany Kocumové. Navrhli ho Starostové a podíleli se na něm rukou nerozdílnou sociální i občanští demokraté a komunisté. A také část krajské Změny. Což se týká zvláště těch jejích členů, kteří sedí v placených funkcích v radě kraje. Zlé jazyky tvrdí, že se tak stalo kvůli velké miliardové zakázce, která se chystá při přestavbě liberecké nemocnice. A že Kocumová kvůli tomu různým zákulisním šíbrům vadila.

Nevím, zda je to pravda. Ale nelze se divit, že po předešlých mnohaletých korupčně klientelistických zkušenostech v politickém Liberci se podobné zvěsti objevují. Nicméně odvolávání Kocumové byla fraška, kterou si její aktéři za rámeček nedají. Žádné přímé jednání na rovinu, ale zákulisní, podpásová a neférová dohoda výše zmiňovaných stran. Dá se předpokládat, že se jim toto chování vymstí v příštích krajských volbách.