Taková nenápadná zpráva z konce týdne, kterou přinesl Liberecký deník. Kontroverzní novinářka Romana Prošková zveřejnila informaci o tom, jak to slíznul současný náměstek pro kulturu a věci sociální za Změnu Ivan Langr, když se rozhodl zveřejňovat veškeré své schůzky na internetu. Samozřejmě se ozvaly nejvíce potrefené husy – Starostové, jejichž hlavní mediální tahák Martin Půta svými zákulisními rejdy a pokrytectvím za poslední týdny proslul jako nikdo jiný. Ale důvodů k zlobě zabalené do hezkých slov bylo i více.
Ano, budu pana náměstka Langra chválit. Zaslouží si to a ukážeme si proč. Přes všechnu nenávist od ještě nenávistnějších anonymů v diskusích, kteří jistě přijdou a možná jich bude i víc, než kolik jich používá šéfredaktorka Týdne v Libereckém kraji Alena Roubalová.
Ivan Langr se rozhodl, že zveřejní, s kým se ve své funkci setkal. Dobré a chvályhodné gesto. Navíc to udělal bez pořádného tyjátru, ale prostě udělal. Snad si od něj další politici ve městě i na kraji vezmou příklad. Jenže ouvej, na transparentnost asi mají patent Starostové, tak se do náměstka Langra pustili, že prý je to populismus a kdo ví cosi.
Ono je to asi zabolelo, když nejhlasitější politik transparentnosti v kraji i celé zemi Martin Půta se ukázal jako trochu lhář a ještě více pokrytec, který sice vášnivě kritizuje za veřejné schůzky druhé, aby se pak scházel potají s korupčníky a lidmi ze šedé zóny po benzínkách a skyboxech na hokeji, kde spolu domlouvali, jak vytáhnout evropské dotace na od začátku cinklý projekt. A to není v radě kraje vůbec ne sám, co se takovýchto praktik týče. Navíc má na krku obvinění z úplatkářství. Proto hrrr na náměstka Langra!
Programově „zlý muž“ Starostů, tradiční spojenec zdejšího podnikatelského podsvětí a známý nekritik let minulých Michael Canov si rovněž všiml, že jedním z těch, se kterými se náměstek Ivan Langr setkal, byl i autor těchto řádků. A jakápak je Tauchman soukromá osoba? Co tam asi dělal? Kde se setkají příště? Na Petrových kamenech s barvířkou Satlerovou…
A tady je důvod podruhé pochválit Ivana Langra, snad důvod ještě větší. Inspirován lidmi, kteří věnují svůj čas, prostředky a energii, aby pomohli svým spoluobčanům, kteří se ocitli v sociální a existenční nouzi, obrátil jsem se na pana náměstka s dotazem, zda si Liberec nechce vzít příklad z ostatních měst, kde za pár desítek tisíc ve spolupráci například s armádou, církvemi či občanskými aktivisty pomůžou lidem na ulici přežít zimu.
Věřím, že nejsem sám, kterého znepokojuje, jak se ve městě rozevírají sociální nůžky, kde na jedné straně si jedni kupují soukromé tryskáče z cinklých zakázek a druzí hladoví na ulicích. Vše je provázané se vším a veřejná kasa je jen jedna.
Ivan Langr vzal podnět za svůj a opravdu snažil a zapracoval, ač to nakonec nevyšlo, protože armáda nemá k dispozici potřebný materiál (stany atd..) a ani majitel k tomu vybraných pozemků na nabídku města nepřistoupil. Ale třeba to příští rok bude jinak. Nicméně snaha se cení a je potřeba ji ocenit. Bez ohledu na to, jak to schytáte (a možná i náměstek Langr).
Nechtěl jsem o tom psát v listopadu a prosinci, kdy jsme to s Ivanem Langrem zkoušeli vymyslet a nebýt zlých narážek od lidí jako je Michael Canov, nepsal bych to ani nyní. Stejně jako jsem mlčel, když jsem se stejným dotazem obrátil před lety na náměstka právě z řad Starostů/Liberec občanům, který proto, na rozdíl od Ivana Langra, nehnul ani prstem.
Je ale zarážející, jak určitá skupina lidí je schopna za vším vidět něco špatného, aniž by pro své postoje měla sebemenší důkaz a reálnou oporu. Ale možná do chování druhých jen promítají svůj vlastní svět. Svět zamlčovaných schůzek, lhaní, profesionálního pokrytectví a zákulisních křiváren. Nebo je to jen obyčejná čecháčkovská malost. Anebo obojí.