Současné vedení města Liberce se rozhodlo nechat zpracovat novou protikorupční strategii. Město přitom už jednu strategii má. Nové vedení je ale přesvědčeno, že se má začít znovu a jinak. Dalo by se říci právem. Předešlá protikorupční strategie – a až na čestné výjimky i zbytek toho, co tomto oboru město dělalo – bylo jen mlácení prázdné slámy před voliči. Korupce i boj proti ní jsou jevy totiž vždy neškodné, dokud nejsou konkrétní.
Byly doby, kdy všichni politici tvrdili, že žádná korupce neexistuje. Dnes proti ní bojuje každý. Někomu to lze i věřit, někomu méně, ale velice často se za „protikorupčním úsilí“ skrývá prázdná a vyprázdněná vějička, estráda pro voliče nebo rovnou potencionální alibi pro vlastní konání.
Dosud tak tomu bylo i v Liberci. Do roku 2010 zde oficiálně žádná korupce neexistovala a tvrdilo to jen pár bláznů z řad novinářů nebo lidé z našeho webu a další neziskovky. Liberci se ale na druhou stranu už roky říkalo Synerov a městská kasa se řítila do pasti obrovského dluhu, na kterém měly podezřelé zakázky a hospodaření města ve stínu klientelismu lví podíl.
Zhruba už pět let ale česká společnost, tu libereckou nevyjímaje, začala tušit, že privatizace veřejného prostoru nastavená v 90. letech nebyla zrovna tou správnou a zdravou cestou. Některé věci už prostě nešlo tajit nebo se tvářit, že neexistují. Proto i v Liberci se ve volebním období mezi lety 2014-2015 začalo s korupcí a klientelismem bojovat. Často ale papírovými zbraněmi a možná schválně.
Nelze bývalému vedení města (koalice ČSSD, Starostů pro Liberecký kraj/Liberec občanů, USZ a VV) upřít dílčí zásluhy, minimálně o transparentnost. Začalo se například vysílat online zastupitelstvo, zveřejňovat některé dokumenty, údaje o nově přijatých pracovnících, zápisy z rady…
To jsou všechno věci, které měly být dávno samozřejmé a je dobře, že jsou samozřejmé i v Liberci. Na druhou stranu se opět ukázalo, jak jednoduché je bojovat s korupcí v podobě obecných frází a politických proklamací, ale jaká je nechuť sáhnout ke konkrétním krokům. Ale korupce je vždy konkrétní, vždy jde o peníze, a to v první řadě a vždy korumpují a jsou korumpováni konkrétní lidé. A to je tak nepříjemné a někdy až nebezpečné v mnoha směrech.
Je proto až výslovně podezřelé, že sice byl přijat jeden protikorupční specialista, ale neotevřela se ani jedna kauza. To chtělo bývalé vedení pod primátorkou Rosenbergovou občanům namluvit, že veškerá liberecká minulost byla čistá jako křišťál? Kde zůstalo například volání kandidáta na primátora z roku 2010 za Starosty/Liberec občanům Jiřího Šolce po prošetření MS v lyžování 2009? Byl to tehdy předvolební tahák Starostů/Liberce občanům. A výsledek? Nic. Dokonce byla před volbami 2014 skartována dokumentace k MS 2009, aby snad někdo nechtěl něco skutečně šetřit a otvírat.
Asi ne nadarmo se protikorupční strategie týkala jen úředníků a ne politiků. Byla bezzubá. Protože kdyby měla zuby, musela by kousnout, když byly vytvářeny trafiky za nestoudně navýšené odměny v nemocnici i jinde nebo rovnou manažerská místa v městských společnostech, kde nikdo dosud neví za kolik a co tam dosazení politici dělali.
Umně se přelévaly zakázky, aby nemusela být vypsaná výběrová řízení, nikdo nebyl hnán k odpovědnosti, když se zjistilo, že vítězná firma na rekonstrukci lázní zde dělá jen křoví pro zdejší stavební moloch, primátorce se zázračně ztrácela kniha jízd a podobně. Ten seznam by byl dlouhý.
Bývalé vedení dokázalo, že celý jeho protikorupční boj byl z velké části jen cirkusem před médii a voliči. Současné vedení, které oslovilo ke spolupráci naše Krajské protikorupční pracoviště i další neziskovky, má před sebou dvě cesty. Jedna z nich je ztrapnit se jako jejich předchůdci nebo si uplést bič i na sebe tím, že vytvoří skutečně závazná pravidla, sankce i dokumenty a vytyčí jasné cíle své práce a bude je hlavně dodržovat (ač minimálně Změna za své krátké angažmá na radnici trochu másla na hlavě má již také). Uvidíme, jestli to zvládne. Protože boj s korupcí bolí, je-li myšlen vážně a ne jen jako divadlo a klišé.