Tento týden se na světlo světa dostala kauza, která pečlivě zdokumentovala mohutný útok na veřejné finance. Ač to místní média příliš neznamenala a jako vždy se věnovala důležitějším věcem, mladí harcovníci ze staré liberecké party kolem ODS a Syneru se pokusili připravit stát skrze falešné restituční nároky o několik miliard korun. Tentokrát přes Prahu, ale model zůstává stejný. Nemění se ani vliv těchto lidí, to jen politické kolbiště září trochu jinými barvami.
Členové neapolské zločinecké organizace Camorra o sobě nikdy nemluví jako o camorristech, ani jako o mafii. To jsou jen přenesené, často literární a romantické představy lidí zvenčí. Ti, co jsou uvnitř organizace, o ní i o sobě mluví jako o „systému“ („la sistema“). Ve skutečnosti tak nejvěrněji popisují skutečnou strukturu italského organizovaného zločinu. Politika, společnost, historie se mění, systém, jeho vazby, struktury a funkce zůstávají, maximálně se adaptují na nové okolnosti.
Podobný, ač samozřejmě nikoliv tak vyloženě zločinecký a naštěstí ne krvavý, systém se za pětadvacet polistopadových let utvořil i v České republice. Každé větší město, každý kraj, má pak svůj vlastní, specifický, ale co funkce stejný. Výjimkou není ani Liberec. Za novodobou éru se zde utvořil ucelený systém v čele se stavební lobby, který svázal město a posléze za pomoci dalších oranžových (i rudých) spojenců, tolik ochotných a lačných po takovém příjemně výnosném způsobu správy věcí veřejných, i celý kraj.
Samozřejmě nejde jen o jeden holding, ač ten hrál historicky prim. Je zde celá skupina, struktura firem, osob a politiků, napříč politickým spektrem. Je to systém. Sysrém, který stejně jako v daleké Itálii ukazuje svou flexibilitu a účinně se přizpůsobuje novým podmínkám.
Jak ukázala kauza zdokumentovaná Centrem nezávislé investigace, struktury systému nespí a stále se snaží nepustit se, ale naopak daleko více sát z veřejného bohatství. Nyní se snad policii podařilo obří podvod a miliardovou loupež státního majetku překazit. Sice jde o záležitost z doby, kdy Pozemkovému fondu kraloval po pirátském způsobu liberecký Radim Zika (který má tak vřelé vztahy i se současným vedením kraje) a v kauze figurují přední manažeři z okolí Syneru, ale jak popis kauzy ukazuje, zapojené byly i systémové struktury pražské, které dlouho dobu dělají v hlavním městě to samé, jako výše zmínění tak dlouho a úspěšně pod Ještědem.
Rozhodně to není nějaký příběh minulosti. V Praze i v Liberci už skončila „zlatá éra ODS a ČSSD“, doba špičatých bot, drahých doutníků a neskrývaného buranství a arogance. Všude se dnes před veřejností bojuje s korupcí a zaklíná se transparentností. Politici jsou slušní a transparentní, až se to zajídá, to když se pak u konkrétních kauz vyjeví, jak je tomu doopravdy.
Reprezentace Libereckého kraje dávno odhodila své protikorupční masky, přizvala k moci starou partu, na které dříve nenechala niť suchou, spolupracuje s nájemnými PR pracovníky ze zdejší stavební lobby usvědčenými ze lží a asi je jen otázkou času, kdy přestane skrývat své schůzky po benzínkách i hospodách. Sám hejtman jako by už sám vzdal svou až přeslušnělou image a jeho slovník připomíná styl někdejší propagandistické sekernice KSČ, nyní ve službách Syneru. Někdy to vypadá, že je potřeba přiznat, že tu systém je a bude a není možné s ním bojovat. Nakonec, kdo to kdy chtěl opravdu dělat. Nebo aspoň po volbách a opravdu…
Bude určitě zajímavé sledovat, zda se systému podaří proniknout i na libereckou radnici tak, jako se mu to podařilo na kraj. Zde vládnou dvě nové strany, ale je otázka, jak dlouho bude platit, že nové koště dobře mete. Sice je zejména mezi politiky Změny a zdejší lobby taková nenávist, že se to zdá nemožné, ale o peníze a moc jde přeci jen až v první řadě a kdo ví, co bude za pár let? Jaké bude liberecké ANO, absolutní nováček politiky, ukáže jen čas. Ačkoliv již dnes někteří řadoví „anaři“ zajdou rádi na skleničku tu s nájemným PR pracovníkem Syneru a asistentem pana poslance za TOP 09/SLK, tu přímo s panem bývalým primátorem na doutníček. Ale hodnotit je přeci jen příliš brzy.
Korupce není jednorázový akt. Není to úraz, který přijde zvenčí a je-li odhalen, brzy se zhojí. Je to systém, který napadá všechny články struktury, zejména, když tyto články napadeny být chtějí. Je to rakovina, která nakonec postihne celý organismus, boj s ní je přetěžký a s nikoliv optimistickými výhlídkami. Přesto se nemá vzdávat a je potřeba mít na paměti, že systém zůstává, i když se politika a lidé v ní často střídají.