Zastupitelstvo města se schází jednou za měsíc. Aby se zastupitelé mohli na jednání dobře připravit, aby vše důkladně projednali ve svých klubech, musí podle jednacího řádu zastupitelstva dostat podklady s týdenním předstihem. Občané města si také mohou materiály přečíst s předstihem na webu města a rozhodnout se, zdali se jich některý z bodů týká, prostě zdali mají chuť a zájem se na jednaní zastupitelů přijít podívat.
Někdy se ovšem něco nestihne včas, ať již neúmyslně nebo zcela záměrně a na místo týden dopředu se podklady předloží tzv. „na stůl“. Zastupitelé, natož občané, pak logicky nemají čas na to se s materiálem seznámit, doptat se úředníků popř. předkladatele na podrobnosti, o projednání v zastupitelském klubu či ve výboru ani nemluvě. Není divu, že se jednání zbytečně prodlužuje dotazy a odpověďmi, vysvětlováním si, co kdo mínil apod. Na dubnovém jednání bylo takových případů pět (!).
Dva z nich body 2a a 2b pojednávaly o záměru města vyprosit si od státu významný pozemek v Ostašově, konkrétně parcelu 375/1. Samotná snaha získat zdarma pozemek (bod 2b) je jistě chvályhodná a také např. já jsem záměr podpořil, problematický je ale způsob navržený v bodě předcházejícím (bod 2a). Dvojice nám. Hrbková a nám. Korytář zastupitele sebejistě přesvědčují, že rychlému získání pozemku od státu je nutné jej v uzemním plánu namalovat na zeleno, neboli označit jej jako nezastavitelnou veřejnou zeleň. Zároveň ale v důvodové zprávě i v následné diskusi připouštějí, že možná je i veřejně prospěšná infrastruktura. Nicméně oni mají názor jednoznačný, oni chtějí čistou zeleň, protože pouze tak je to správně.
Starý, dodnes platný územní plán, o tomto pozemku hovoří jako o ploše k zemědělské činnosti, nový návrh plánu (projednaný poctivě s veřejností) navrhuje pozemek a okolí k bydlení, zčásti jsou pozemky dotčeny novou cestou s cyklostezkou, sítěmi a stromořadím. Podle mého je zde skryto několik významných problémů. První spočívá v jeho utajené přípravě a téměř konspiračním předáním rovnou „na stůl“. Návrh tak byl skryt nejen před zastupiteli, ale i před občany.
Ti jej nalezli na webu města až týden po jednání (6.5.). Při samotném jednání zastupitelstva se těžko kdo mohl rychle zorientovat. Přesto vážný problém vyšel brzy najevo. Přemalování se totiž nenavrhovalo jen pro onen státní pozemek, duo náměstků Změny navrhlo přemalovat na zeleno i široké okolí. Kdo nevěří, nechť si najde http://www.liberec.cz/cz/mesto-samosprava/zastupitelstvo-mesta/dokumenty-zastupitelstva-mesta/podklady-k-projednani/2015/podklady-pro-4-zm-30-04-2015.html , bod 2a stránka 5 je současný návrh územního plánu a na stránce 3 je plocha k zelenému přemalování. Tedy město chce od státu zdarma pozemek, ale hodlá s tím spojit územní přepracování celého širokého okolí.
Vlastníci okolních pozemků se přitom neměli jak dozvědět, co se bude projednávat, možná se doteď doma těší z vidiny svých pozemků jako parcel pro stavbu domů dětí, vnoučat atd. Vědí např. starousedlíci Houdovi, Bekrovi či paní Hojdová, vlastníci velkého sousedního pozemeku 375/14, co na ně Změna chystá? Nemohou, neměli kde se to dočíst.
Státní pozemek, o který město usiluje, je velký 5,2 ha, ale na zeleno se má měnit dalších 8 ha okolo! Náměstkyně Hrbková v diskusi tlačila na pilu s tím, že „to chce mít rychle“, na můj návrh, aby zeleně měnila jen území s pozemkem státu, neodpověděla. Později jsem ovšem od kolegy Korytáře hned dostal webovou nálepku pokrytce, který cituji „kolega Šolc plamenně hájil soukromé majitele“. Na tom já opravdu nevidím nic špatného, je snad soukromé vlastnictví trestuhodné a je snad správné soukromé vlastníky znevýhodňovat? Jsou to přeci legální vlastníci, Liberečané, jedni z nás. Současní vlastníci se tak jistě ozvou, podají námitky a ze zamýšleného trysku nám. Hrbkové zbude jen hlemýždí ne-li račí pochod na zteč s oprávněnými zájmy dotčených Liberečanů.
Možná je ale celá akce v utajení jen zastření politických ambicí – bránit dalšímu rozvoji města, vyhodit z plánů cestu Ostašov, Hanychov, Doubí. Změna pro Liberec je totiž osamoceně jedinou politickou stranou, která tu cestu dlouhodobě nechce, přestože všichni odborníci, urbanisté ji dlouhodobě navrhují a o její potřebnosti není pochyb.
Budu osud této „Ostašovské bitvy na zeleno“ sledovat a doufám, že zdravý rozum zvítězí. Jak? Třeba tím že státní pozemek bude využit k veřejně prospěšným účelům (cesta s kanalizací, cyklostezkou a stromořadím), Ostašov a s ním celý Liberec se bude normálně rozvíjet a lidé zde naleznou domov stejně jako ti, kteří zde již bydlí. Ono totiž těch ploch pro rozvoj města zase moc není a organismus, který se nerozvíjí, pomalu ale jistě slábne.
Jiří Šolc