Justiční paradoxy

Uplynulý týden (s přesahem několika dní do týdne předcházejícího) přinesl hned tři zprávy ze soudních síní, které se týkaly zdejší politiky a politiků. Všechny mají, když ne stejný, tak podobný jmenovatel – tedy to, nakolik zvolení zástupci občanů mohli nebo nemohli protiprávně obohatit sebe nebo další osoby. Jmenovatel podobný, cesty justice rozdílné.

V pořadí první kauza, ještě z týdne předešlého, osvobodila někdejší krajské radní z ČSSD, věrné spojence a vazaly zdejšího sociálně demokratického bosse Roberta Duška. Někdejší kontroverzní politici, proslavení napojením na byznys i svým nevybíravým chováním, odešli od soudu bez viny, protože ten je označil za laiky, kteří nemohli rozpoznat správnost a hlavně legálnost svého počínání, když si nechali nadělovat obří odměny krajských nemocnicích dalších organizacích.

Kdo si ale celou kauzu, dnes už tři roky starou, pamatuje, ví, jak dlouho dotčeným pánům radním trvalo, než dohledali onen záhadný právní posudek, který tvrdil, že odměny pobírat mohou, ač je v zákoně něco zcela jiného. Ostatně tentýž argument i postup zachránil i primátorku Rosenbergovou, která svým podpisem svým soudruhům olbřímí pobírání odměn umožnila.

 Bylo až trapné, jak jej týdny nemohli najít, než s ním přišli na světlo boží. A ejhle – zrovna jej vyrobila právní kancelář tak často spolupracující s jejich matkou stranou. A že to trvalo tak dlouho, než jej našli? Asi trochu nepořádku v náměstkovských šuplících, datum sedělo a advokáti, že by mohli podvádět a antidatovat dokumenty? Nesmysl…

Druhý případ se týkal už osm let se táhnoucí kauzy, kdy 23 někdejších libereckých zastupitelů je obviněno, že svým schválením poškodili město, když svým hlasem prodali za nepřiměřeně nízkou cenu pozemky ve Vesci. Ovšem dá-li se něco označit jako neúmyslné a následně kriminalizované jednání, je to tento případ.

Vina jde na tehdejší vedení města, kdy byl primátorem Jiří Kittner a příslušný odbor magistrátu, který tento bod jednání připravil. Tehdy bylo nedobrým zvykem masivně vyprodávat městský majetek a nebylo výjimkou, že zastupitelům byly najednou připraveny ke schválení materiály čítající stovky stran s desítkami a desítkami jednotlivých prodejů. A podobně jako u změn územního plánu, se často mezi normální a běžné prodeje vloudila ta transakce, která měla z městského pomoci k zbohatnutí těm správným.

Tak se mezi ostatní prodeje dostal i ten, na kterém vydělal hrádecký autosalón, který dodával magistrátu auta a zároveň, jak tehdy bylo železným pravidlem, podporoval jakožto vítěz zakázky i zdejší hokejový klub patřící Syneru.

Zajímavé ale je, že zatímco u krajských radních soud dal na tvrzení, že jsou právní laici a měnícím se zákonům nemohli rozumět, tak nyní se zastupitelé mají hájit, proč nerozuměli trhu s realitami (pozemky získali příznivci libereckého hokeje za výrazně nižší než obvyklé ceny). Navíc představa, že by se dohodlo všech 23 zastupitelů napříč politickým spektrem, z nichž si někteří již tehdy šli celkem po krku, je dost nereálná.

Na druhou stranu se musí doznat, že ten prodej byl skutečně nestandartní a je na soudu, aby to řádně zvážil, protože se tak může objevit důležitý precedens.

Vyvrcholením justičního maratonu posledních dní je případ, u jehož počátku bylo trestní oznámení, s nímž se ztotožnila policie, státní zástupce, ale i svým podpisem pro vymáhání škody i město za primátorky Rosenbergové. Jedná se o případ ze zlaté éry liberecké ODS, z let 2003-2006, kdy místní náměstek se svým asistentem a spolustraníkem i zastupitelem pozvolna vyváděli exkluzivní nemovitosti z majetku města, vše skrze akciovku Sportovní areál Ještěd. Vybrané pozemky (nebo částky za ně, když je město muselo vykupovat či směňovat za majetek několikanásobně dražší) pak prokazatelně končily u firem či lidí spojených s oněmi politiky. Jediný, kdo to neviděl, byl zřejmě soudce

Už loni se naplnila proroctví sýčků, kteří věštili, že liberecký soudce známý jinými udivujícími rozsudky v podobných kauzách, žalované osvobodí. Stalo se tak a v případě bývalého primátora Kittnera se proti tomu ani neodvolal státní zástupce, ač je nad slunce jasné, že Jiří Kittner o tom, co v akciovce s majetkem provádí jeho náměstek a spol. musel věděl a když nic jiného, tak nekonal, jak by měl.

O paradox u tohoto případu se postaral Vrchní soud, který nařídil tomu libereckému, aby se zabýval důkazy, které předložil státní zástupce a na které loni liberecký soudce nebral zřetel. Soudce ovšem zůstává stejný (byť se obmění přísedící) a bude zajímavé sledovat, jak se s kritikou na svůj postup i nařízeným postupem novým vyrovná. Je dost možné, že se věc potáhne ještě dlouhé roky.

I zde ale může jít o důležitý liberecký precedens – tedy zda začne být normální, že když politik vědomě a za účelem obohacení sebe nebo další osoby poškodí veřejný majetek a zájem, dojde osobní odpovědnosti nebo vše vyhnije a vyšumí do ztracena. A to je zásadní úhel a problém posledního čtvrtstoletí podještědské i české demokracie.

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Kdo pozorně sleduje korupční kauzu kolem kostela sv. Máří Magdalény v Liberci, nemohl být překvapen přiznáním hlavního obžalovaného, tedy stavebního gigantu Metrostav. Navzdory mediálnímu
Je rozhodnuto. Liberec bude stavět nejdražší bazén v historii země a možná celé střední Evropy. Kdo si tedy myslel, že současná koalice, ve které
Poslanci po dlouhých měsících schválili zpřísnění lex Babiš. Principiálně je to dobře – kumulace mediální moci v rukou politiků není správná a je třeba
V Liberci a v Libereckém kraji staví ty nejlukrativnější veřejné zakázky de facto stále stejná skupina stavebních firem. Kdo si myslí, že mezi sebou