Inspirující bleší trhy za Ještědem…

Rok 2015 znamenal  pro organizátora libereckých bleších trhů to, co akcie prosperujícího zlatého dolu pro majitele. Zlatý důl.

Nepršelo a každá druhá sobota v měsíci se ukázala jako ideální pro setkání s těmi, kteří chtějí koupit, nebo prodat. Po roce 1989, kdy tyto trhy získaly na oblibě, se záhy ustálila i prodejní místa.

Liberecké parkoviště u arény patří k těm poměrně novým, dynamicky se rozvíjejícím. Pomalu srovnává krok s blešákem v Zákupech, největším v okolí, kde původní organizátoři naopak podcenili všechno. Od hygieny, úpravy terénu až po pořadatelskou službu. V Liberci na to jdou právě opačně a vedou si nadmíru dobře.

Úspěšnost lze odvodit nejen od návštěvnosti, ale především od toho, co prodávající nabízejí. Může to být postarší dětské oblečení, ochozené boty, nebo naopak i sortiment, který prodává trhovec ve svém kamenném obchodě. Vše je vítáno, žádáno a hledáno.

Prodej na tržišti má neopakovatelnou atmosféru, zboží svou legendu, každý kus svého zajímavého prodávajícího, který pokud chce prodat, musí  své zboží nabídnout, něco o něm vědět. A tak jsou na světě neuvěřitelné příběhy, pábení sedmilhářů, těch, co pěstují květiny, chovají zvířata, sběratelů čehokoli, co přestali sbírat omezeni věkem, přesedláním na něco jiného.

Do pozadí ustupují tradiční knihy, poštovní známky, pohlednice. Zmizeli sběratelé hotelových nálepek, krabiček od  sirek, žiletek. Přibylo prodejců kuchyňských doplňků, nářadí, uzenářů, co pečou, smaží, pečou, točí pitivo, drobných řemeslníků vyrábějící cokoli, co se vejde na plachtu na zemi, na stolek před osobní auto. Stagnuje prodej obrazů, dobře se prodávají naopak ponožky, čepice, bačkory. Lze říct, že ten, kdo hledá, najde se i prodejce, který nemá přemrštěné ceny. Chce to trpělivost…

Ceny, ceny… Obchodníci, ti nenasytní, kteří ve všední den prodávají ve svých kamenných obchodech a pak v sobotu, nebo v neděli ve venkovních burzách nejsou příliš oblíbení pro „hladovost“ svého podnikání. Každá z těchto burz pod Ještědem, ve Stráži pod Ralskem, Držkově na Jablonecku, má své osobité kouzlo, a najde-li zákazník parkovací místo, pak má z poloviny vyhráno. Velmi záleží na tom, zda mezi prodejci nepřevažují tací, co se tímto prodejem živí. Pak u nich těžko něco koupíte. Ceny jsou vyšší než v obchodech a chamtivost po penězích příliš zřejmá.

Rozhodující vliv na úspěšnost burz má však počasí. Pokud prší, je zle a práce organizátorů přijde vniveč, sluníčko naopak znamená jen jedno. Všichni jsou spokojeni – kupující, prodávající, organizátoři. „Jít na burzu“ se stává v Česku módním hitem asi tak, jako jít do lesa na houby. Všichni si rádi vylepšíme byt něčím hezkým a pokud k nákupu dostaneme navíc zdarma legendu o původu, pak úspěšnost nákupu nemá chybu.

Jít na blešák je o zábavě i o dobrém nákupu. O setkání s někým, s něčím, co by mělo mít své místo v našem programu na víkend. Přijdeme na jiné myšlenky, setkáme se s přáteli, kteří už přišli této zábavě na chuť, kteří tu už něco prodali, nebo nakoupili… Tak ať nám v sobotu a v neděli i v příštím roce svítí sluníčko…

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče