Jak moc se změnila Žitava za posledních 50 let, plus mínus

Zatím jen vlakem přes Polsko – zase tak velcí bratři jsme s Poláky nebyli. A bůh ví, jestli  východní Němci chtěli. Měli nás plné město i tak. Autem se jezdilo přes Frýdlant v Čechách, do Habartic, kus Polskem do dvojměstí – česky Zhořelec, který rozděluje řeka Nisa, tehdy na méně vyvinutou část Polska, a o východoněmeckou, kam mířili Češi především za nákupy.

Dlouhou dobou to nešlo ani tím vlakem. Ten sice projížděl, ale ani okénko se otevřít nesmělo, natož vystoupit. V sedmdesátých letech se konečně vše dohodlo a vlakem to najednou šlo. Českým vlakem (ČSD) – na rozdíl od současné doby, kdy na trase jezdí německý dopravce. Mimochodem, tak tomu bylo i do konce II. světové války.

Žitava je kouzelné město s atmosférou starého českého města, která je patrná i dnes, téměř na každém kroku… I když tehdy v ulicích byli převážně mladí lidé, město mělo a má i vyhlášenou vysokou školu, na které studovali mnozí Afričané, jejichž dětí bylo v Žitavě vždy plno. Šedesátá a sedmdesátá léta přála spojení odlišných kultur. Maminka, dívka z NDR, otec z Mozambiku, Kuby, nebo Angoly. Doba přála společným akcím SSM a FDJ a polské organizované mládeži. Celé vlaky nás jezdilo na akce plné sportu, moderní hudby a alkoholu do žitavského Weinau parku. Pionýři do okolních pionýrských táborů.
 

Málo která liberecká fabrika, škola, nebo instituce neměla partnera v Žitavě a okolí. V tom se asi Žitava změnila za posledních 50 let nejvíc. Polovina obyvatel odešla za lepším – emigrovali na západ. Proto vidím město, co zestárlo, město prázdných oken, zahrádek. Město, které dýchá, ale často jen těmi, kteří spěchají na nákupy, velmi často jsme to my a Poláci. Na ulicích už nepotkávám lužické Srby, ženy v černých krojích podobné jeptiškám, které jsme před těmi padesáti lety potkávali i v Liberci. V Žitavě je dnes nahradili emigranti ze Sýrie , Iráku a severní Afriky.

Ve městě je velký komplex starších budov, kde jsem se byl na pozvání podívat a kde jsem se přesvědčil, že neznalost řeči a jiné kulturní zvyky jsou velkým problémem pro obě strany při začlenění těchto běženců do evropské společnosti.

Žitava, město parků, otevřených kostelů, obchodů a krásné okolní přírody (Ojbín a žitavské hory) je dnes otevřené všem, kdo zde chtějí nahradit z části odešlé obyvatele. I proto jsem si se zájmem přečetl, že liberecký zastupitel Mgr. J. Korytář uvažuje o bydlení právě zde. Bylo by to velmi zajímavé a možná, kdyby se pro tuto alternativu klidného bydlení rozhodlo víc Čechů, Žitava by se opět  vracela tam, odkud ji z dějin známe – do Čech.

Dnešní spojení Žitavy s ČR je ideální. Nová cesta, žádné hraniční kontroly. Město je pro nás dnes víc, než před lety místem nákupů laciného alkoholu, záclon, drobností pro kutily, salámu, masa a dalších tisíce maličkosti, co byly v NDR a u nás ne. Žitava se prakticky  stává jedním z přihraničních měst, kde nás odděluje jen jazyková bariéra, rozdílné důchody a platy. Je i na nás, zda využijeme toho, zda by uprázdněné bydlení bylo i pro nás zajímavé.

Mladí se svou angličtinou se asi uplatní i jinde víc, ale něco jiného mohou namítat úspěšní studenti německého gymnázia v Liberci. Budeme muset škol s výukou němčiny jako hlavního jazyka vedle češtiny mít víc. Žitava je víc, než jen partnerské město Liberce. To byla i  před 50 lety. Je to místo, kde často potkáváte na ulici víc Čechů, než Němců, co tam bydlí. Co říci na závěr? Škoda, že nejsem mladší. A co vy?….

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče