Jestli mám něco doopravdy rád, pak jsou to mediální kampaně. Ta nejnovější v celonárodním měřítku se jmenuje Čapí hnízdo. Aniž by někdo věděl, jak to skutečně bylo a je, všichni to ví.
Proto bude úplně jedno, jak ministr financí své „čapí“ angažmá vysvětlí. I kdyby měl stokrát pravdu, nebude ji mít, ani kdyby čert na koze jezdil.
To jsem ale odbočil, i když ne zas tolik, jak by se mohlo zdát. Mám rád kampaně, neboť se z nich dá mnohé vypozorovat. Příkladem takové masáže mozků jsou skleníky u polské tepelné elektrárny Turów, které údajně osvětlují noční oblohu jako stotisícové město. Proč údajně? Já to prosím neměřil, abych parafrázoval odpověď Josefa Švejka na otázku jednoho z doktorů: „Jest rádium těžší než olovo?“
Pro toho, kdo si ještě nevšiml velkého světla na obloze v oblasti Trojzemí a neví, o čem je řeč, několik fakt. Teplená elektrárna, která leží cirka pět kilometrů od českých hranic a ještě blíž k německým, začala využívat své odpadní teplo pro pěstování rajčat. Zatím jsou skleníky firmy Citronex veliké deset hektarů, v budoucnosti by však měly zabrat plochu desetkrát větší. Ten příběh má logiku. Co jiného s odpadním teplem, když zkrachoval ambiciózní plán jím vytápět Liberec a Jablonec nad Nisou? Problém začal v okamžiku, kdy si Poláci začali na rajčata svítit a obloha v okolí elektrárny připomínala knihu našeho „druhého dělnického“ prezidenta Antonína Zápotockého: Rudá záře nad Kladnem. V prosinci začali Poláci psát její druhý díl s lehce pozměněným názvem.
Světla na obloze si všimli jako první astronomové, kteří se začali obávat o vzácnou lokalitu Jizerská oblast tmavé oblohy. Chytili se toho média a politici, kteří vycítili šanci se zas nechat slyšet a být vidět. Okamžitě nad Vchod do pekla, jak tomu říkají v pohraničním Hrádku nad Nisou, nastavili ešusy se svými polívčičkami.
(Neměl bych zapomenout na facebookáře. Kdo si na Poláky neplivl, jakoby neexistoval. Nechyběly hysterické výkřiky typu – nikdy bych takové rajče do pusy nevzal (a). Desítky palců nahoru. Kdosi navrhl bojkotovat všechny polské výrobky a nějak pitomec byl zcela vážně pro vyhlášení války Poláků. Žvásty, jak už to tak na sociálních sítích chodí.)
Facebookářům i novinářům bych to odpustil. Obě skupiny žijí ve svých zacyklených virtuálních světech, které nemají se skutečným životem „tam“ venku, nic společného. U politiků je to jiné. Blíží se volby a každé rajče je proto dobré. Tentokrát jde o krajské, ale to je jedno. Volby jsou u nás pořád, tak se hodí každé zviditelnění.
Když jsem se probíral rajčatovým monitoringem, tak se Rudá záře nad Turówem, nejvíc hodila nejmenovanému politikovi, který usiluje o uvolněný post senátora po Přemyslu Sobotkovi (ODS), který se rozhodl nekandidovat.
O tom, jak silně touží po teplé senátorské sesli, svědčí fakt, že se v poslední době vyjadřuje ke všemu a tak trochu připomíná Miroslava Kalouska, který se stal pro Českou televizi živou Wikipedií. Takže když Poláci žádají po Česku pozemky, které jim údajně patří, ukazuje náš politik, o co přijdeme (remízek a potůček), když se mluví o turowském povrchovém dolu, který připravuje české pohraničí o pitnou vodu, je tam zas. A tak dál, až k poslední kampani zvané skleníkové.
„Před koncem roku si naši, v uvozovkách, polští přátelé, osvítili dílo naprosto brutálním a arogantním způsobem Je to i zdraví nebezpečné. Za sebe prohlašuji, že od té doby velmi špatně spím,“ řekl nedávno pro jeden magazín.
Vyjádření pro média musí být stručná a výstižná, ale občas politikové zkratky krátí tak, že jim nelze rozumět. Například když hovoří o polských přátelích v uvozovkách. Město, kde náš tajemný působí má dlouholetý frončaft s jedním polským městem. Takže podle něj jsou Poláci dobří, kteří s nimi hrají fotbal, a Poláci špatní, kteří arogantně svítí na rajčata. Pan starosta také tvrdí, že kvůli záření nemůže spát. Buď mu svítí polské skleníky v Chrastavě až do ložnice, nebo spává pod šírákem. Což je obojí samozřejmě hloupost.
Kvízová otázka zní: Kdo je zmíněný politik a proč to říká?
(Kdo to uhodne, dostane kilo polských rajských od Turówa)
Jan Šebelka