Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace
Občas bývám kritizován, že nejsem dost zkušený ekonom, abych mohl řídit rozpočet a financování stotisícového města. Někteří předchůdci prý odborníci byli. Tak se na to pojďme podívat trochu z blízka.
Rozvoj Liberce v předchozích letech – žití na dluh
Je pravda, že město v minulých letech investovalo do svého rozvoje daleko více, než je tomu dnes. Bohužel, tento rozvoj byl položen na špatných základech a časem logicky skončil. Hlavním zdrojem nových investic města byl dříve prodej městského majetku. To však nešlo dělat donekonečna. Tento systém jsem kritizoval již v roce 2006, kdy jsem se stal poprvé městským zastupitelem. Tehdejší vedení města však dalo výprodeji zelenou.
Vše skončilo, když došel majetek.
Jak je vidět z tabulky, roční příjmy z prodeje majetku začaly setrvale klesat od roku 2007 a dnes tvoří jen nepatrnou část rozpočtu.
V té době se navíc nabralo několik úvěrů, které se v roce 2010 sloučily do jednoho, v objemu dvou miliard korun. Splátky tohoto dluhu dnes zatěžují rozpočet města ve výši zhruba 170 mil. Kč ročně. Ekonomická strategie stylem „po nás potopa“. Zatímco v roce 2000, kdy začal město řídit Jiří Kittner, byl Liberec bez dluhů a měl majetek určený k prodeji ve výši zhruba 3,5 miliardy, tak v roce 2010, kdy tato éra skončila, byly příjmy z prodeje majetku už pouhých 70 milionů, zato dluh města byl dvě miliardy. Viz tabulka č. 2.
Neschopnost nadělá často větší škodu než korupce
Proč neschopnost? Protože v případě Liberce neschopnost nebo jen nečinnost libereckých politiků z ODS a ČSSD, kteří měli v předchozích vládách své ministry financí, vedla k tomu, že Liberec ročně zbytečně přicházel o stovky milionů korun. Nemuselo to tak ale dopadnout, kdyby se ti, kteří dříve řídili město, byli schopni podívat trochu více do budoucna a nežili na úkor podstaty.
Jde o to, že Liberec, páté největší město v ČR, získává při přerozdělování daní na jednoho obyvatele zhruba dvakrát méně, než třeba čtvrtá Plzeň. To je způsobeno tzv. koeficienty v zákoně o rozpočtovém určení daní.
Díky tomu získal např. v loňském roce Liberec daňové příjmy ve výši 1,2 miliardy, zatímco o pouhých 60 tisíc obyvatel větší Plzeň získala téměř trojnásobek – 3,4 miliardy!
Proč má obyvatel Plzně pro stát dvakrát větší hodnotu než obyvatel Liberce?
Protože to tak kdysi někdo nastavil a dodnes se s tím nic neudělalo. Přitom žádnou logiku to nedává, je to pouze nespravedlivé a pro Liberec, resp. další krajská města jako Olomouc, Hradec Králové a další, velmi nevýhodné. Plzeň má přitom stejně jako Liberec divadlo, ZOO, botanickou zahradu, tramvaje, autobusy, školy, školky, silnice, parky. Jen je o něco větší – Liberec má 100, Plzeň 160 tisíc obyvatel. Jenže Liberec na obyvatele v roce 2015 získal 11.700 Kč příjmů z daní, které přerozděluje stát, zatímco Plzeň 20.200 Kč! Tento rozdíl činí v neprospěch Liberce při přepočtu na náš počet obyvatel neuvěřitelných 800 mil. Kč ročně! To je polovina aktuálního dluhu nebo čtyřnásobek toho, co město dává ročně do oprav a na investice.
Proč potřebujeme získat z daní na hlavu stejně jako Plzen či Ostrava:
Protože jinak se z dluhů nikdy nedostaneme. Kromě zmíněných dvou miliard, z nichž je již zhruba pětina splacena, je zde ještě jeden dluh. Ten, se kterým se všichni setkáváme každý den. Tím je vnitřní dluh města na zanedbaných opravách silnic, škol, školek a dalšího městského majetku. Tento dluh je podstatně větší, činí cca 5 miliard Kč. I proto bude Liberec muset s dalšími krajskými městy vyvinout daleko větší úsilí, aby získal spravedlivý podíl na vybraných daních. Jinak stav našeho města nikdy nezměníme.
Navýšení daňových příjmů od státu je jednou z mých dlouhodobých priorit. Krátkodobě může městu pomoci zaměření se na co nejlepší čerpání evropských dotací, první projekty se pomalu rozbíhají, další jsou v přípravě. I když takto ale získáme i stovky milionů, nebude to stačit. Výhledově se Liberec může rozvíjet, jen pouze pokud se nám podaří prosadit změnu daňového koeficientu.
Liberec musí usilovat o to, aby se spolu s dalšími krajskými městy dostal na úroveň Plzně, Ostravy či Brna. V ústavě ČR je mimo jiné také věta, že naše země je „vlast rovnoprávných, svobodných občanů“. Svoboda i rovnoprávnost nejsou jen vzletné formulace, ale jsou do značné míry závislé i na financích. Nyní začíná běh na dlouhou trať, v jehož cíli musí být to, že obyvatelé Liberce budou mít pro kvalitu svého života od státu stejné podmínky, jako třeba obyvatelé Plzně.
Jan Korytář
Na případné otázky či připomínky v diskusi odpovím v samostatném článku.