Asi tak před třemi týdny jsem se rozhodl, že si od týdenního psaní feuilletonů na nějakou chvíli odpočinu. Ne, že bych byl unavený, nebo mě to přestalo bavit, ale začala ve mně hlodat pochybnost, jestli svými týdenními šedesáti řádky nezapleveluji svět dalšími zbytečnými písmenky, informacemi či názory. Plevelím, ale co nadělám, když skončily dvoje volby, přičemž se k nim vyjádřil už skoro každý, kdo má do zadku díru. Jen já ne.
Říkávalo se Sláva vítězům a čest poraženým! To by se mohlo týkat výsledků senátních voleb, v nichž proti sobě stáli ve druhém kole pivovarník, jak se mu zvyklo říkat, Marek Vávra a protřelý politik, učitel a rutinér Michael Canov. (Pamatuji se, jak jsem o něm před mnoha léty cosi psal a vynechal v křestním jménu e. Myslel si, že mu záměrně škodíme, ale tahle paranoia ho už určitě přešla.) Neplatilo tak úplně. Obnovitel Frýdlantského pivovaru si pokazil příznivý dojem, když ve druhém kole zcela hloupě a amatérsky na svého protikandidáta zaútočil.
Jestli patří sláva vítězům a čest poraženým v krajských volbách, si nejsem docela jistý. Starostové, díky neúnavnému počínání, jasné ideji, obratné PR politice, pevné ruce a óbr ambicím jejich vůdce Martiny Půty, zcela zaslouženě vyhráli. Otázka zní, co by bez něj byli, a co se stane, když bude za svá obvinění opravdu odsouzen a z politiky zmizí.
Protože je jasné, že svého nástupce nemá, jen idiot by si nechal po zádech vylézt konkurenta, šli by rychle, jak jsme říkali na vsi, do kytek. S tím ostatně dost počítá Změna, která utrpěla v krajských volbách, také zcela zaslouženě, drtivou porážku. Jedna věc je psí hlava, kterou ji podle hesla „Změna musí být vygumována ze světa,“ nasazovali za pomocí ničeho se neštítících spřátelených médií především Starostové, kteří o své bohulibé činnosti dokázali přesvědčit socialisty i komunisty. To je jen polovina důvodů, proč lidé kolem Zuzany Kocumové a Jana Korytáře neuspěli. Druhá se dá vyjádřit dvěma slovy – Změnaři vyčichli. To, co fungovalo před šesti lety v libereckých komunálních volbách, a před čtyřmi ve volbách na kraj, ztratilo glanc. Ne, že by boj proti korupci, rozkrývání kauz, hledání viníků podvodů a lumpáren už nebyl na pořadu dne, ale omílání slova korupce přestalo lidi bavit.
Myslím, že tak jako stále platí Goebbelsovo stokrát opakovaná lež se stává pravdou, tak podle stejné logiky stokrát opakované pravdě už nikdo nevěří, protože se stává podezřelou.
Do této situace se dostala Změna poté, co se jí na Libereckém kraji v polovině minulého volebního mandátu Starostové unfair zbavili. Od té doby jsou její členové považováni za kverulanty a tlučhuby, přičemž jejich odpůrci, u některých se dá mluvit o bytostné nenávisti, o ní tento názor šíří bez přestání dál. Což se samozřejmě na tristním volebním výsledku Změny muselo podepsat.
Starostové (jestli to byl jejich úmysl, pak klobouk dolů) se tím do budoucnosti zbavili jediné skutečné opozice, přičemž je otázka, jestli domysleli, jaký to bude mít dopad na politický systém v Libereckém kraji. Přesně jak jsem předpokládal, vytvořili na kraji tzv. velkou koalici (Starostové, ANO, ODS a ČSSD), která nápadně připomíná kdysi tak zprofanovanou Národní frontu. Vynechme fakt, že to učinili způsobem, aby se pes nažral a koza zůstala celá. Podstata je jinde. Jedná se o typickou politiku podvázání si všech, přičemž opratě bude třímat staronový hejtman v ruce jako dosud.
A protože udělal z opozice trhací kalendář, a protože si média, která v předvolebním klání sehrála nedůstojnou a otřesnou roli, omotal kolem prstu svým šarmem a výhružnými nočními esemeskami, už mu nebude nikdo bránit vládnout v tom, jak chce a potřebuje. Hyjé koníčkové!
Tím bych mohl skončit, ale je tu ještě jeden vítěz a jeden poražený. Velmi nenápadným, o to větším vítězem je ODS. Získala lukrativní post radního pro zdravotnictví, které bude zastávat dvaasedmdesátiletý Přemysl Sobotka. (Chystá se dostavba krajské nemocnice za jednu až dvě miliardy korun.) Pro ODS to znamená uchvácení další významné oblasti. S tím souvisí i poslední (nebo první?) poražení těchto voleb. Těmi jsme všichni, neboť strana Modrých ptáků, jak se jí kdysi přezdívalo, drží pevně v rukou i Severočeskou vodárenskou společnost (všichni víme, kde je v Česku jedna z nejdražších vod) a bohužel si také pamatujeme její vřelé vztahy se stavebními firmami.
Jak říkají Chorvati: Dobro došli!
P. S. Tak někdy zas třeba na shledanou!
Jan Šebelka