Tématu Lesáku se asi před volbami nezbavíme. Náměstek Jan Korytář, který se o jeho renovaci zasloužil, přišel s celkem geniálním nápadem, jak do budoucna vyřešit problém s vodou, který signalizuje letošní horké léto a do běla rozčílil své odpůrce a hejtry na sociálních sítích i na diskusích pod články. Vyřešit problém skrze každý rok i tak odpouštěnou zásobárnou pramenité žulové vody ze sousedního ruprechtického lomu je tak jednoduchý, až to vzbuzuje u leckoho nadšení.
Zvlášť trapně se k tomu postavil propagandistický web Syneru, kde tamní někdejší normalizační sekernice tiskových orgánů KSČ (po Sametové revoluci samozřejmě největší antikomunistka) a „šéfredaktorka“ v jednom zuří, až to na čtenáře prská přes monitor. Šroubovaná historka o tom, jak to vlastně vymyslel jakýsi anonym u nás na webu asi 8 hodin před zveřejněním Korytářem, je tak ubohá, že ji nestojí za to ani komentovat. Vypovídá o lidech, kteří ji šíří více než dost.
Nejvíce to ale dokresluje, jak PR pracovníci místního syndikátu, včele s paní „šéfredaktorkou“ (která se sama v minulosti proflákla pod několika hejterskými nicky v diskusích na našem webu) pilně a permanentně hltají náš web a sledují každičký diskusní příspěvek. Jsme vlastně jediným důvodem jejich existence, protože v jimi propagovaném tržním prostředí, jak dokázali skrze (ne)fungování vlastní televize, by si nevydělali ani na slanou vodu.
Ale to není nic nového a víme to celé roky. Rádi lidem pomáháme, byť paní „šéfredaktorka“ může jen se závistí sledovat, jaký je úspěch novinářské práce, kterou snad kdysi i ona sama chtěla dělat. Ale v posledku škoda slov. Orel much nelapá.
Neméně podstatné téma ale proběhlo u nás i v médiích ohledně pracovně – právních sporů, které zuří na liberecké radnici. Korytářovi už došla trpělivost a povolal na počínání tajemníka a primátora inspektorát práce. Vrabci si cvrlikají na střeše, že zatímco jedněm lidem pan primátor a tajemník na magistrátě upírají přidat pár set na odměnách, vyplácí se tučné statisíce různým kamarádům a kontroverzním spojencům za hodně podezřelých podmínek. Dost možná to bude ještě velké haló před volbami.
Sokolovské náměstí zůstane začouzeným průtahem s parkovištěm, což je nesmírná škoda. Náměstkovi Ivanovi Langrovi sice patří díky a pochvala za to, že významnou vrcholně barokní památku, kterou liberecký morový sloup Matyáše Bernarda Brauna bezpochyby je, dokázal získat do majetku města a ještě pomohl sehnat potřebné dotační miliony na její potřebnou rekonstrukci, ale je to zase řešení na půl cesty.
Původně se diskutovalo o tom, že by se Sokolák zase stal náměstím, k čemuž by pomohl i návrat Braunova morového sloupu, znovuvytvoření veřejného prostoru s trochou té zeleně a míst pro lidi a hlavně vyřešení dopravní situace, která by odklonila ucpávající se kolony aut směřující k liberecké radnici.
Nic z toho nebude, což je vzhledem k tomu, že se od nepaměti (a zejména od Valdštejnových dob) jedná o jednu z historicky nejdůležitějších prostor ve městě, opravdu až hřích. A o turisty jde až v druhé řadě. Liberec mohl získat nazpět něco ze své zašlé krásy, čemuž by obnova náměstí s nejstarším kostelem, morovým sloupem, kde odjakživa probíhaly městské trhy, jistě pomohlo.
Místo toho se kousek pod tím bude budovat obludný obří monoblok na Papírovém náměstí. Ale opět škoda slov a škoda slzí. Třeba některý z příštích náměstků pro kulturu, respektive nějaké celé příští vedení města bude mít historii i přítomnost města více na srdci i na mysli.