Trošku ve stínu problematiky bytových družstev zůstal záměr vedení města i kraje na přechod Zoologické a Botanické zahrady pod Liberecký kraj. Vypadá to logicky, kraj má od státu více peněz. Jenže po zkušenostech „spolupráce“ města a kraje by ale liberečtí zastupitelé, kteří o tom budou rozhodovat, měli být sakra obezřetní.
Liberecká ZOO i Botanická zahrada jsou součástí identity severočeské metropole. Jsou jeho symboly, stejně jako horský vysílač na Ještědu. Jsou také skvostným dědictvím, které tu zanechaly generace z doby, kdy město prosperovalo na textilním průmyslu. Jsou pamětí města i jeho pýchou.
Také mají zásadní ekonomický význam. Právě do nich každý rok směřují davy turistů, které tu utrácí peníze a pomáhají městské ekonomice i místním podnikatelům a obchodníkům. Zároveň jsou ale v posledních dvou dekádách velkou dopravní zátěží pro centrum i okolní čtvrť. I proto je ale potřeba s nimi nakládat o to citlivěji.
Bohužel právě po ekonomické stránce byly obě zahrady na chvostu zájmu porevolučních generací místních politiků, spjatých s ODS. Botanické se, pravda, dostalo nových skleníků, ale jinak obě zahrady musely ustoupit kořistnickému stylu politiky, kdy si místní stavební lobby udělala z veřejných rozpočtů vlastní kasičku a město se tak zadlužilo na desítky let dopředu, kvůli „také kultuře“ jako je například aréna.
Mandatorní výdaje rostou, lidé dostávají větší platy a je to tak dobře. Jenže se to odráží i v nákladnosti těchto organizací. Liberecký kraj má přitom od státu (na který si tak rád zanadává, kdykoliv to jde) obří rozpočet každý rok a na správu obou zařízení by měl více peněz. Jenže to neznamená, že by je uměl spravovat lépe. Proč?
Stačí se podívat na „spolupráci“ města i kraje za posledního 2,5 roku, kdy ve vedení kraje i Liberce vládne jedna strana, navíc s nebývale silným mandátem. U Starostů vládne železnou rukou hejtman namočený do korupčních skandálů a ona tak zmiňovaná spolupráce je především diktát vůči městu.
Doložme to příklady. Příklad první: před dvěma lety vyloženě na povel hejtmana primátor Liberce a s ním celá rada poslušně předali hotový projekt autobusového nádraží pod kraj. Ten sliboval autobusák ještě lepší, krásnější a promyšlenější. Nestalo se, hejtman a kraj situaci nezvládli, dotace propadla a Liberci zbyly shnilé buňky místo terminálu a chiméra, že možná někdy za dalších 20 let bude nové autobusové nádraží v rámci vlakového. Čemuž nevěří ani ti, kteří tím omlouvají vlastní selhání.
Příklad druhý: náplavka a dolní centrum. Už přes deset let politici od Starostů či ODS slibují upravené dolní centrum a náplavku u Nisy. Vždycky před volbami. Jenže po tom přijdou na řadu jiné zájmy, náplavka se odsouvá a místo ní přichází na řadu další parkovací dům v centru města. Navíc vedle jednoho, který zeje prázdnotou.
Což by vlastně mohl být i případ další. Protože je vidět, jak vedení kraje (a s ním i lokajsky poslušné město) kašle na vlastní proklamace o tom, jak je třeba ulevit centru od aut. Kdepak. Je důležitější prostavět 200 milionů, přímo ve středu města. Komupak to asi udělá radost?
Příkladů bychom našli jistě víc, ale jen z tohoto je zřejmé, že v případě ZOO a Botanické, je opravdu potřeba být ve střehu. Obě instituce jsou opravdu moc cenným dědictvím na to, aby se staly prostorem pro spekulace a kšefty mezi politiky, kteří si tak notují s místní zákulisní podnikatelskou scénou.
Již jsme to zmínili, ale je třeba to opakovat, protože politici ani představitelé obou zahrad to natvrdo neřeknou. Do ZOO i Botanické v budoucnu jistě půjdou ohromné veřejné prostředky, dotace, kterých budou stovky milionů. Bude se řešit parkování a parkhausů v Liberci, jak víme, není nikdy dost. To budou další stovky milionů. A u toho je třeba být.
To je možná ten největší důvod další „spolupráce“ mezi městem a krajem. Proto pozor na ni.
