Město prodává tzv. Machnínský zámeček, bývalé oční sanatorium v Machníně, která je jedním z nejhorších případů privatizace z 90. let minulého století. Liberec by za něj rád získal 20 milionů korun.
Dnes je tato stavba ve špatném technickém stavu a lze uvažovat o její demolici. Na tento objekt byl zpracován Odborný posudek – Stavebně technické posouzení objektu. Objekt č. p. 128, který je součástí pozemku st. 228, je v současné době jediným užívaným nájemcem bytové jednotky. Byl postaven vroce 1890 jedná se o architektonicky zajímavou stavbu. Objekt č. p. 129, který je součástí pozemku st. 229, je tzv. strážní věž, nepodsklepená, spodní podlaží tvoří bránu v masívním oplocení areálu.
Pozemky, které tvoří s budovami celek, jsou obehnány z ulice Rynoltická masívní kamennou zdí, která je místy již narušena a potřebuje opravit. Samotné pozemky jsou v současnosti zapojené vzrostlými stromy, stáří některých je jistě přes 100 let. Liberec celý areál nabízí za 20 222 000 Kč.
Náměstek primátora Jiří Šolc se kauzou zabýval již před třinácti lety, jako tehdejší opoziční zastupitel za SOS. Dnes situaci pro Náš Liberec okomentoval: „Snad se blížíme k dobrému konci. V této kauze se toho povedlo i nepovedlo hodně. Špatné bylo že stát znárodnil tuto vilu a fabriku původním vlastníkům. Dlouhé roky zde byly léčeny děti a přestože na spartánský režim dospěli po letech neradi vzpomínají, lékařské úspěchy zde byly. Špatně provedená privatizace budovy naštěstí nebyla korunována – město neprodalo pod cenou okolní pozemky. Špatné bylo, že se celá privatizující společnost propadla do chaosu a dobré bylo že ji po letech sporů nekoupil nějaký spekulant, ale město. Mohli jsme tak zcelit zpět vlastnictví a nyní můžeme doufat, že si to jako celek koupí dobrý investor a vrátí areálu předválečnou krásu a účel.“
Liberec získal neuvěřitelně zdevastovaný areál zpět v roce 2019 za necelé 3 miliony korun, když se dohodl s likvidátorem po nevyřízeném dědictví po bývalém majiteli, někdejším libereckém zastupiteli Jaroslavu Samkovi. Přitom Samek ani jeho partner v podnikání, bývalý krajský radní pro zdravotnictví za ODS Jaroslav Krutský, v objektu neprovozovali zdravotnické ani sociální zařízení, k čemuž je zavazovala smlouva, na jejímž základě Machnínský zámeček od města získali.
Osud tzv. machnínského zámečku je jedním z nejkřiklavějších případů špatné polistopadové privatizace i klientelistických sítí, které se utvořily v Liberci. Kdysi hojně využívaná oční léčebna pro děti a ozdoba libereckého Machnína doplatila na „podnikatelské záměry“ místních prominentů.
Případem se náš web zabýval již více jak před deseti lety jako jednou z prvních kauz, která dokumentovala, jak město přichází o cenný majetek ve prospěch místních politiků, podnikatelů a šíbrů. Vila textilního továrníka Kleinerta, nákladně postavená spolu s rozlehlým parkem nad údolím Nisy na konci 19. století ve stylu romantizujícího historismu, sloužila od války až do devadesátých let dětem s očními a zrakovými problémy z celé republiky.
Plně funkčního zařízení se ale v roce 1999 zachtělo místním dvěma politikům, lékařům a podnikatelům zároveň. Jednalo se o Jaroslava Krutského, vlivného člena místní ODS a pozdějšího krajského radního pro zdravotnictví (byl například v radě kraje i v ODS s dnešním primátorem Jaroslavem Zámečníkem ze Starostů pro Liberecký kraj) a o městského zastupitele Miroslava Samka.
Jejich firma Sanatorium Machnín získala v roce celý objekt, tedy vilu i s přilehlým parkem za neuvěřitelných 1,4 milionu korun koupí od města Liberec v době, kdy radnici vládla Krutského ODS. Důvodem takto nízké pořizovací ceny byl příslib obou politiků/podnikatelů, že v místě budou provozovat i nadále zdravotnické i sociální zařízení. A to pod dobu nejméně deseti let.
To se ovšem nikdy nestalo. Naopak – do objektu noví majitelé nedali nikdy ani korunu. V květnu 2007 dokonce doktor Samek požádal o dokoupení přilehlých pozemků k objektu. To ovšem zastupitelstvo, díky argumentaci opozice, odmítlo. Důvod, jak tehdy ukázal jako první náš web, byl prostý. Již v roce 2007 se firma obou politiků pokoušela objekt prodat skrze karlovarskou realitní kancelář za 19 milionů korun.
To bylo ovšem porušení podmínek smlouvy. Město tak mohlo od smlouvy odstoupit a majetek chtít zpět. Jenže problém byl v samotné smlouvě tak, jak byla v roce 1999 sepsána. Je zde uveden článek, který novým majitelům zajišťuje povinnost města doplatit rozdíl mezi aktuální tržní hodnotou v době, kdy má být majetek znovu předán městu a původní nabývací cenou.
Jednoduše řečeno: za to, že oba podnikatelé/politici neplnili podmínky smlouvy, do areálu neinvestovali a nechali ho zchátrat, jim tehdy město mělo vyplatit ještě téměř 20 milionů korun.
Jestli byl v roce 2007 skutečný záměr obou podnikatelů objekt v rozporu se zněním smlouvy prodat nebo to byl jen trik, jak z města skrze zpětný nákup objektu (zpětný nákup tehdy prosazovali představitelé tehdejší ODS) získat obrovské peníze za tržní rozdíl, se již dnes asi nedozvíme. Miroslav Samek zemřel, dosud není vyřízené dědictví a firma samotná je v insolvenci. Zámeček je dnes v desolátním stavu, vybrakovaný po nájezdech sběračů kovu, napadený plísní a houbami, má porušenou statiku a zřejmě ho čeká demolice.
Každopádně příklad machnínského zámečku, někdejšího architektonického skvostu Liberce a zařízení, které sloužilo desítkám tisíc nemocných dětí z celé republiky, je signifikantní ukázka toho, jak se v Liberci nakládalo s veřejným majetkem.
