Před 130 lety se v Liberci narodil Vlasta Burian

Dnes je to přesně 130 let, co se narodil Král komiků Vlasta Burian. Stalo se tak v Liberci, v okolí dnešního tzv. „Papírového náměstí“, kde žila tehdejší česká menšina jinak převážně německého města Reichenberg.

Burianovi rodiče byli liberečtí Češi. Jeho otec Václav provozoval malé krejčovství a byl rovněž nadšeným ochotníkem, Sokolem a ještě více vášnivým Čechem. S Burianovým narozením souvisí jedna historiky zmiňovaná událost, která dokumentuje, nakolik byl Liberec na sklonku 19. století městem plným národnostních svárů.

Tehdejší nacionalisté ve vedení města Liberce v místních novinách Reichenberger Zeitung zveřejňovali seznamy Němců, kteří pronajímají nemovitosti libereckým Čechům a podle nich tak škodí německému rázu hlavního sudetského města. A mezi majiteli realit, kteří takto „nevlastenecky“ poskytovali ubytování Čechům, byl i jeden, který v Zillegrasse nedaleko radnice (dnešní Lucemburské ulici) pronajímal byt jakýmsi českým manželům Burianovým. A těm se 9. dubna 1891 narodil syn, jistě rovněž vlastenecky, pojmenovaný Josef Vlastimil.

Majitel domu tlak radnice neustál a Burianovi se museli stěhovat. Rodina se později přestěhovala do tehdejší Vídeňské, dnes Moskevské ulice. Václav Burian vedl svého syna k divadlu již v předškolním věku a na divadelní prkna si malý Josífek, kterého jednou celá střední Evropa bude znát jako Vlastu, stoupl právě v Liberci, ve zdejší České besedě. Později se ale Burianovi rodiče přece jen přestěhovali do Prahy. Tehdejší bezohledná politika elit, kde nacionalismus hrál prim, dopadala na chudé obyvatele města, na ty náležející k národnostním menšinám, což liberečtí Češi tehdy byli, o to více.

Na pražském Žižkově Burian dospíval, dál se věnoval divadlu, ale propadl i sportu, kterému byl věrný celý život. Ovlivnily jej zejména sporty tehdy moderní a poměrně nové, jako fotbal (chytal za někdejší dělnické kluby Viktoria Žižkov a později Sparta Praha), ale i tenis nebo cyklistika.

Burian nejprve začal vystupovat ve vedlejších rolích velkých divadel Na Vinohradech a ve Švandově divadle. Na doporučení Karla Hašlera, který si povšiml jeho osobnosti, začal působit v různých kabaretech, v nichž se pak již před První válkou stal miláčkem místního publika. Jeho kariéru přerušila válka, kde se mu podařilo od rakousko-uherských jednotek sběhnout, byl ale posléze chycen a uvězněn.

Po I. světové válce, v nové republice založil jako poměrně jako mladý herec v roce 1925 vlastní Divadlo Vlasty Buriany. Burian také brzy poznal potenciál nového uměleckého média – kinematografie. Již v roce 1923 natočil svůj první, tehdy ještě němý film. Zlomem bylo jeho setkání s režisérem Karlem Lamačem, které odstartovalo jeho hvězdnou kariéru. Za svůj život poté natočil dalších 36 zvukových filmů, z nichž mnohé jsou klasikou české komiky, poslední natočil v roce 1956.

Burian byl i úspěšným podnikatelem těžícím ze své popularity. Skrze své filmy, divadlo, ale také reklamu vydělával nemálo peněz a nebál se je užít. Byl vyhledávaným společníkem pražské smetánky, dával na odiv svůj nákladný životní styl, ale zřejmě proto, že nezapomněl, z jakých poměrů pocházel, byl i mecenášem dělnických sportovních a kulturních spolků.

Ve svém životním stylu pokračoval i za války, což se mu po ní stalo osudným. Točil komedie pro pražský Barrandov i berlínská filmová studia UFA. Nacisté podobnou produkci nenáročných komedií, která měla zastřít tehdejší krvavou realitu, podporovali a uměli dobře zaplatit. V roce 1942 dokonce získal za své herectví Státní cenu u příležitosti narozenin prezidenta Emila Háchy. Ve zjitřené poválečné atmosféře, kdy česká veřejnost pranýřovala jednání skutečných kolaborantů z řad herců (Lída Baarová, Čeněk Šlégl), svezl se poválečný hněv i po Burianovi. Byl odsouzen na několik měsíců, jeho divadlo bylo znárodněno a pět let měl zakázáno hrát.

Po válce jeho herecká hvězda zapadla, byť například zazářil po boku Jana Wericha v pohádce Sůl nad zlato a několik titulů ještě natočil, natáčel také pořady pro rozhlas. Zemřel v Praze roku 1962. V roce 1994 byl plně rehabilitován.

Subscribe
Upozornit na
31 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Včera, 20. května, zemřel akademický architekt Otakar Binar, který byl výraznou postavou architektonického a uměleckého vývoje Liberce od druhé poloviny 20. století. Otakaru Binarovi
Vedoucí odboru správy veřejného majetku na libereckém magistrátu Lukáš Hýbner rezignoval v souvislosti s aktuální korupční kauzou na svou funkci. Policií je obviněn a
Divadlo vpravdě absurdní připomíná vývoj kolem zakázky na rekonstrukci libereckého bazénu, kterou podle policie řídil šéf Syneru Petr Syrovátko. Primátor Jaroslav Zámečník a jeho
Liberečané se konečně dočkají veřejných záchodků. Zásadní stavební akce, kterou město slibuje svým občanům již dlouhé roky, by měla začít v následujících měsících. Radnice