Ondřej Petrovský: Byl jsem si jist, že bučiny na seznamu UNESCO budou

Unikátní původní pás jizerského lesa, který se táhne od Liberce po Hejnice, respektive jeho podstatná část, je na seznamu světového dědiství UNESCO. O tom, co to znamená, proč je pro les důležitá biodiverzita i o tom, zda to nebude znamenat nový příliv turistů, jsme si povídali s Ondřejem Petrovským, ředitelem Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Co jako ředitel Nadace říkáte tomu, že Jizerskohorské bučiny jsou na seznamu celosvětového dědictví UNESCO?

Jsem za to velice rád, považuji to za ocenění jejich krásy a přírodní hodnoty, kterou nabízejí. Zároveň je to jisté ocenění i celým Jizerským horám, které postihla ekologická katastrofa a Jizerskohorské bučiny zůstaly jako jedny z mála zachovány v původní podobě.

Vaše Nadace i Vy osobně se Jizerským horám věnujete dlouhodobě a systematicky. Máte povědomí, která kritéria nakonec rozhodla pro zařazení na seznam UNESCO?

Muselo jich být více, ale určitě jedním z klíčových je zachovaný přírodní charakter území, které zůstalo prakticky bez zásahů člověka. Zároveň hrála roli jedinečnost lokality a rozsáhlý komplex bukových a smíšených lesů, které se zde nacházejí. Když zde hodnotitelé byli na návštěvě, byli z těchto lesů úplně unešení a když jsme se loučili, byl jsem si jist, že zápis na seznam UNESCO podpoří.

Zmínil jste, že tato lokalita jako jediná přežila ekologickou katastrofu z konce minulého století zapříčiněnou kyselými dešti. Je tedy tento původní les o tolik zdravější než pozdější smrková výsadba?

Jednoznačně a platí to u všech přirozeně se vyvíjejících lesů, kde klíčovou roli hraje biodiverzita. Téměř 100 km2 smrkových lesů na náhorní plošině Jizerek bylo vlivem kyselých dešťů a kůrovcové kalamity rozvráceno a později i prakticky kompletně odtěženo s nedozírnými následky i na vodní režim. Druhově rozmanitý les dokáže čelit různým nástrahám mnohem lépe a myslím si, že lidé i lesníci si to v posledních letech již uvědomují.

Dovolte mi zmínit ještě jeden aspekt, který se v souvislosti se zařazením jizerskohorských bučin objevuje v diskusích. Neobáváte se, že tato „sláva“ přinese i nechtěnou popularitu a vyšší počet návštěvníků hor? Jizerky jsou přeci už dnes plné až dost…

Extrémně zvýšené návštěvnosti bych se díky zařazení na seznam UNESCO neobával, přeci jen to není klasická kulturní památka, kam turista dorazí, vyfotí se a jede zas dál. Aby si člověk užil oné přírodní nádhery, musí vystoupat docela značný kus cesty na vrcholky hor a navštívit zde některou z vyhlídek. To opravdu není pro každého, ale určitě to za to stojí. Zároveň zcela přeplněná jsou hlavní nástupní místa z druhé strany hor od Bedřichova a zdejší bučiny zatím případný vyšší zájem turistů ještě ustojí. A pokud to povede k tomu, že se lidé po horách více rozprostřou, bude to jedině dobře pro všechny.

Dovolte ještě připomenout onu  potřebnou biodiverzitu lesa. Jsou organizace, které se o ní snaží, probouzet se začíná i stát. Můžete ve zkratce nastínit principy správné péče o les?

Myslím si, že je to nejlépe vidět v přístupu lesníků a lidí k lesu jako takovému. Dříve se budovala představa o tom, že správný les musí být vysázený podle pravítka stejnými druhy stromů, ty mají být ideálně stejně staré a na zemi ani klacek. A tohle všechno je zcela špatně. Les má být naopak druhově i věkově rozmanitý, aby když přišla nějaká pohroma, která napadá jeden druh stromů, další to ustojí. Stromy různého věku jsou zas připravené, když velký a starý strom padne, jeho místo okamžitě nahradí. No a ten „nepořádek“, i ten do lesa patří neb každý padlý strom poskytuje potravu i zázemí pro celou řadu dalších živočišných i rostlinných druhů. A takovéto zásady se dají dodržovat i v lese hospodářském. Už roky nás o tom přesvědčuje osvícený lesní hospodář Honza Duda, kterému pomáháme s výsadbou druhově rozmanitých lesů v obecních lesích na Liberecku.

Moc děkuji za rozhovor a ať se daří. Otázky kladl Jaroslav Tauchman

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Jablonecká energetická a.s. je městskou společností a funguje již od 90. let 19. století. Jejím primárním cílem je postarat se, aby občané Jablonce nad
  Chrastavský starosta Michael Canov (STAN/Starostové pro LK) je senátorem šest let a svůj mandát by rád obhájil. Za těch šest let o jeho
Halina Doležalová, nynější staniční sestra sterilizačního centra, pracuje v Krajské nemocnici v Liberci již od roku 1985. Za svůj kariérní život dokázala mnohé, jedním
Milan Starec žije přímo na hranicích s Polskem. Nedaleko od jeho bydliště se nachází nechvalně známý hnědouhelný lom Turów, který lidem v bezprostředním okolí