Ne, opravdu se to nedá říci jinak. Proklamovaná spolupráce kraje a města pod jednou stranou se za čtyři roky ukázala jako nedůstojné vazalství, které na svém hřbetě musí snášet kdysi hrdé město Liberec. Město, které je navíc celou čtvrtinou kraje. Vládnou mu ale hoši z okolních městeček a vesnic, které osud a potřeby Liberce a Liberečanů pramálo zajímají.
Tento týden byl v tom směru opět ukázkový. Pan hejtman z Hrádku nad Nisou, pro kterého je Liberec viditelně jen přestupní zastávkou v jeho až neurotické honbě za vlastní kariérou, chce mít parkovací dům v centru města. A to přesto, že bude stát 300 milionů. Tedy zatím. Původně, před pěti lety, měl totiž stát sedmdesát milionů…
Odhlédněme dost možná od jádra pudla, tedy že se na předraženou zakázku klepou stavební firmy (SYNER ji minule nezískal, proto se, zřejmě pro jistotu, zrušila a vypsala nyní znovu) a že zrovna hejtman je politikem, který je s nimi jedna ruka. To ostatně dokládá jeho vlastní kauza, kde místo coby hejtman vystupuje de facto jako lobbista Metrostavu a státní zástupce má za to, že mu pomáhal prodražit jinou veřejnou zakázku.
Parkovací dům pro krajské úředníky nejen svede automobilovou dopravu do již dnes těžce zkoušeného centra, ale posune se kvůli němu tramvajová zastávka (no co – Liberečáci se prostě projdou…). A ještě na to město poslušně odevzdá svých skoro sto milionů z dotací. Ty by jistě mohly být v Liberci využity jinde a lépe… Jenomže pan hejtman si to prostě přeje, a tak se na radnici kdysi suverénního města poslušně sklapnou podpatky. To je asi ta slušná demokracie…
Podobným způsobem byl Liberečanům představen plán na revitalizaci parku okolo libereckého muzea. Zajímavé, že na věc neproběhla architektonická soutěž, kterou se Starostové na kraji a na městě v každém jiném případě tak zaklínají.
Stejně tak „veřejné projednání“ nebylo žádné veřejné projednání, ale prosté postavení Liberečanů před hotovou věc. Takhle to prostě bude, protože muzeum je naše, krajské. Nelíbí se? Máte smůlu a nerozumíte tomu. Slušná demokracie podruhé…
Ono ale nejde jen o tento týden. Těch příkladů je víc: autobusák, na který už byl projekt i peníze, ale primátor ho odevzdal hejtmanovi, který ho nezvládl, a tak při příjezdu do stotisícové metropole všechny dál vítají shnilé buňky. Podobně nezvládnutá (a už 7 let slibovaná) výstavba nemocnice, kde v jiných krajích mají dávno hotovo nebo už staví. Poslušně odevzdaná zoo a botanická i další obrovské nemovité majetky. Náplavka, kterou známe už deset let z obrázků, a když Liberec přijde s dalšími obrázky a rekonstrukcí bazénu za miliardu, nabídne kraj velkolepou pomoc: celý milion korun!
Srovnejme to s tím, že tu máme podivný „podnikatelský inkubátor“, který si hejtman rovněž prosadil a kde tedy nikdo moc neví, k čemu slouží, ale stál skoro půl miliardy, což jistě potěšilo místní stavební lobby. Teď se připravuje jeho obdoba ve zmíněném parkovacím domě pro úředníky, kde jedno místo má vyjít na 1,2 milionu korun.
Sečteno a podtrženo. Na kraji se na Liberec nemyslí. Metropole je přitom jeho celou čtvrtinou. Ale vládnou mu starostové z okolních vesnic, a ti holt mají jiné zájmy. Smutné je, že stejně se na Liberec nemyslí ani na liberecké radnici, která se místo suverénní samosprávy chová jen jako hejtmanova soldateska. Tohle ale není ani slušné, ani demokratické…