Přinášíme druhou část rozhovoru s Jiřím Vařilem, podnikatelem v dopravě a klíčovou osobností skupiny BusLine, se kterou ale dnes vede spor o její vlastnictví. V první části jsme se věnovali tomu, jak BusLine vznikl, i tomu, jak Jiří Vařil, dle vlastních slov, erodoval v mafiána.
Vařil BusLine vybudoval a řídil, ale ve společnosti několik posledních let oficiálně nepůsobil. Společnost dnes jeho vlastnictví popírá a tvrdí, že její majitelkou je nezletilá dcera a dědička Jakuba Vyskočila, který si loni na jaře vzal život.
Po Vyskočilově tragické smrti se spory mezi Jiřím Vařilem a BusLine vyhrotily ještě více a letos v lednu podal Vařil na BusLine žalobu, které loni předcházelo i trestní oznámení. Jaká je tedy situace kolem BusLine nyní a co všechno současnému sporu předcházelo?
První věc, na kterou bych se rád zeptal, se bude týkat Vašeho současného sporu s BusLine. Začnu tedy v našem rozhovoru odzadu. Vím, že v současnosti jsou v této věci podány dvě žaloby z Vaší strany, jednu ale policie odložila v souvislosti s tragickým úmrtím Jakuba Vyskočila z května 2022. Vím, že jste podával i trestní oznámení. V jaké fázi je tedy Váš spor nyní?
Ten spor se týká takzvaného širšího holdingu, společnosti AIRMEDIA a.s. a skupiny BusLine. Co se týká společnosti AIRMEDIA, tak já jsem podal k soudu žalobu, aby určil, že jsem 90procentním vlastníkem akcií a dluhopisů této společnosti, a co se týče BusLine, tak jsem nyní v lednu podal k soudu žalobu, aby určil, že jsem 90procentním vlastníkem BusLine holding včetně jeho dceřiných společností.
Co se týče trestních oznámení, je mi líto, že to musím říct, ale podával jsem trestní oznámení v dubnu 2022. A to poté, co jsem zjistil, že ta skupina, u které jsem se tehdy domníval, že ji řídí Jakub Vyskočil, ale nyní se ukazuje z policejního vyšetřování, že ji řídí právník Mgr. Jan Seidel, že mi tato skupina můj majetek nehodlá vrátit. Toto trestní oznámení směřovalo tehdy pouze na Jakuba Vyskočila a bylo v souvislosti s jeho úmrtím odloženo.
Druhé trestní oznámení směřuje na skupinu, kterou podle mého přesvědčení řídí právě Jan Seidel a jejímiž dalšími hlavními aktéry jsou Michal Hanč a Pavel Tomšů, současné vedení BusLine. Toto trestní oznámení směřuje k tomu, že oni se podílí na zpronevěře a odcizení mého majetku.
Jakým způsobem to podle Vás chtějí udělat?
Aktuálně je situace taková, že právě Mgr. Seidel velmi tlačí na to, aby bylo skončeno dědické řízení po Jakubu Vyskočilovi, protože on je v rámci dědického řízení zásadně limitován co do rozprodeje a vyvádění majetku ze společností kolem BusLine a AIRMEDIA.
Po skončení dědického řízení, podle mě, nastane situace, že všechno bude podepisovat maminka dědičky a já mám silnou obavu, hraničící s přesvědčením, že to je vlastně strategie této skupiny Seidel, Hanč, Tomšů. Oni se vlastně snaží z té nezletilé dědičky a její maminky udělat nové bílé koně, jejichž prostřednictvím budou BusLine a AIRMEDIA ovládat a tahat z těchto firem peníze. Protože, co já mám informace z dobrého zdroje, tak to probíhá tak, že tato skupina něco po mamince dědičky chce, ta se poradí s advokátem Seidelem, ten jí řekne, že je to v pořádku, a ona to podepíše.
Takže ta situace je taková, že žaloba ohledně BusLine byla podána teď v lednu, kdy předpokládám, že příslušné orgány učiní kroky k zajištění majetku, protože tam je důvodné podezření, že skupina kolem Seidela, Hanče, Tomšů chce majetek ze společností skupiny BusLine a Airmedia vyvést prostřednictvím maminky (zákonné zástupkyně dědičky), a vlastně tím zmařit soudní řízení, které nyní běží včetně toho, že uvedené osoby se pokoušejí zmařit i uspokojení subjektů poškozených v těch trestních věcech kolem BusLine.
Ve svém trestním oznámení mluvíte ve vztahu k Seidelovi, Hančovi a Tomšů otevřeně o „zločinecké skupině“. Máte proto nějaké důkazy?
Já jsem tohle označení ve svém trestním oznámení použil zcela vědomě a dokazuji jeho podstatu v několika běžících řízeních. Pro mě je spíše šokující, že takovéto praktiky jsou možné ve třetí dekádě 21. století. Tím myslím, že vysokoškolsky vzdělaní lidé za důkazní situace, která tu je, se pokusí o zpronevěru tohoto rozsahu. To je podvod jak z devadesátých let, to nemůže nikomu vyjít a mě šokuje, že si to dnes ještě někdo dovolí.
Přitom celá ta skupina ví, že nás policie od roku 2015 sledovala, že nás nahrávala, že nám sebrali notebooky, mají mailovou komunikaci… Prostě ta situace kolem majetkových poměrů je tam zcela jasná a pro mě je nepochopitelné, když Seidel, Hanč a Tomšů cynicky předstírají, že to nevědí.
Vy tedy jste přesvědčen, že tito lidé chtějí vyvést majetek z BusLine. A myslíte si, že nemají zájem, aby BusLine fungovala dál, jako významná dopravní firma?
Ta situace je sice morálně zvrácená, ale z jejich hlediska logická. Oni mají dnes v moci BusLine, který se nachází v trestně právních i provozních problémech. A oni ve chvíli, kdy si nechají BusLine holding, kde bude všechna rozhodnutí podepisovat maminka dědičky a dceřiné společnosti BusLine holdingu, rozprodají všem možným ostatním dopravcům, tak se zbaví trestního problému, protože jsou stíhané pouze dceřinky BusLine a ne holding. Holding si ponechají. No, a do holdingu jim přijdou nemalé peníze, které do plnoletosti dědičky a možná i potom budou dál spravovat způsobem, jakým budou chtít.
Přitom neponesou žádnou odpovědnost, protože to bude podepisovat všechno matka dědičky. A to je modus operandi, který já tam vidím a domnívám se o něm, že je to pravděpodobný scénář, ale zároveň s podobnými úvahami operuje i policie. Já samozřejmě tento jejich záměr nyní nemohu dokázat, ale tu zpronevěru, kdy se mě snaží připravit o můj majetek, to jim dokázat mohu.
Co mi tam ale vadí lidsky, je skutečnost, že skupina Seidel, Hanč a Tomšů poté, co se stala ta tragédie Jakubovi, se snaží do toho zatáhnout i nezletilou dědičku, malou holčičku a její matku, která se v tom byznysu, při vší úctě, vůbec neorientuje. To je prostě pro mě naprosto šokující. Oni se z nich obou nahrubo snaží udělat bílé koně, opravdu jako v těch devadesátých letech.
Dobře, ale tady musím zmínit i to, že Vy sám jste se přece s Jakubem Vyskočilem, se kterým jste byli dlouhé roky přáteli, taky rozešel ve zlém. Ostatně i v dopise, který zanechal na rozloučenou, Vás označuje za hlavního viníka svých problémů. Jeho otec, herec Ivan Vyskočil, o Vás mluví jako o člověku, který je za jeho smrt odpovědný… Jak se Váš vztah s Jakubem Vyskočilem vlastně vyvíjel?
My jsme s Jakubem byli nejbližší přátelé. Já cítím lidskou vinu na tom, že on se kvůli nezákonné činnosti, na které se podílel se mnou, kvůli které jsem já stíhaný, dostal do hledáčku policie, a to pravděpodobně způsobilo, že začal mít psychické problémy.
Jakub dlouho, od začátku devadesátých let působil jako důvěrník velkých podnikatelů. Schválně říkám „důvěrník“, a ne „bílý kůň“, to bych mu nerad křivdil. Nicméně nikdy nepodnikal, nikdy nic nedanil, to je dohledatelné a ostatně to dnes vidí i policie.
No, a na začátku milénia působil jako důvěrník podnikatele Víta Zaorálka a přišel tehdy za mnou, že bych mohl výhodně investovat do některých firem a získat je. A tak tedy přešel ke mně i s těmi původně Zaorálkovými firmami. Já jsem oceňoval jeho schopnosti, uměl to s lidmi a byl velmi pracovitý. To bylo kolem roku 2004, 2005.
V BusLine se Jakub objevil až v roce 2011, poté, co jsme vstoupili do MHD v Liberci. Tam existovala dohoda, že do libereckého dopravního podniku vstoupí jako ředitel Luboš Wejnar z Jablonce nad Nisou. Jenže Wejnar působil i v představenstvu BusLine a média, včetně Vašeho, se nás na to začala nepříjemně ptát. Proto jsem na místo Luboše Wejnara dosadil Jakuba Vyskočila.
Říkáte, že jste byli nejbližší přátelé, ale to tak minimálně dva roky nepůsobí…
Zlom přišel v roce 2020. Jak víte, já jsem byl spolu s Lubošem Wejnarem i dalšími lidmi na jaře 2018 obviněn policií z korupce a ovlivňování veřejných zakázek. Tehdy jsme měli jako právní zástupce prestižní advokátní kancelář, kde působil i zmíněný Mgr. Seidel. Ta nám slíbila, že nás z toho „vyseká“.
Ti advokáti přišli s takzvanou „velkokapacitní obhajobou“. Tedy rozsáhlým systémem napadání jednotlivých důkazů a bodů obvinění, s celou sérií „alternativních příběhů“. Mimochodem, alternativní příběh je vznosně řečeno „výmysl“ (směje se). Tahle „velkokapacitní obhajoba“ se budovala zhruba rok a půl.
Jenomže víte, někdy v půlce roku 2020 mi došlo, že tohle nemůžeme ustát. Trestně právní soudy fungují na principu spravedlnosti a ta strategie pokoušet se těch více než 200 důkazů zpochybnit jeden po druhém, to bylo nejen špatně, ale de facto i neproveditelné.
V červnu 2020 jsem se proto s Jakubem sešel a přišel jsem s novou strategií, plánem. Řekl jsem prostě: „Mě je čtyřicet let, já nechci osm let chodit po soudech a pak jít do vězení na dalších osm. Prostě je potřeba přijmout trest, pokusit se ho třeba minimalizovat, ale postavit se k tomu čelem. Ale prostě tu kapitolu v životě chci uzavřít a po trestu žít dál plnohodnotný život.“
Jenomže to on odmítl. A to byl začátek konce našeho přátelství. Jakubova vize byla prostě taková, že bude tvrdit: já jsem vše vlastnil a ovládal, ale ty špatné věci dělal jen ten zlý Vařil, mě se to netýká. Což je samozřejmě nesmysl a dokládá to mimo jiné důkazní materiál, který policie má v obrovském rozsahu.
Tohle je ale v rozporu s tím, co jste říkal pro MF Dnes v září 2020. Tehdy jste tvrdil, že je to obvinění policie k smíchu, že máte proti němu dostatečně nabito…
Ano, to máte pravdu. To bylo ještě vedeno v rámci té původní strategie „velkokapacitní obhajoby“, o které jsem mluvil. Ale už tehdy jsem tomu nevěřil. Navíc naši právní zástupci byli přesvědčeni, že za naším policejním obviněním stojí politická objednávka ze strany hejtmana Martina Půty, a že ho podobný příběh do médií může oslabit. To byl ale nesmysl. Jak Půtova objednávka, tak celá tahle strategie „velkokapacitní obhajoby“.
Dovolte mi se vrátit ještě k tomu dopisu Jakuba Vyskočila, který zanechal na rozloučenou, kde Vás viní z jeho smrti…
Není to pro mě jednoduché, ale já rozhodně na Jakubově smrti neměl zájem ani lidský ani věcný. Naopak – pro mne by bylo jednodušší, kdyby on sám musel dokazovat, že byl skutečným vlastníkem všech firem, jak nepravdivě tvrdil.
Já chápu, že moje jméno skrze ovlivňování politiků začalo být pro BusLine toxické a chtěli se mě zbavit, nechat si majetek, firmu a abych si vše „odseděl“ já. Taky mám pocit, že právní poradci BusLine a Jakuba Vyskočila ho dlouhodobě zpracovávali a začali mu vštěpovat myšlenku, že tohle řešení je reálné.
Zkrátka poté, co jsme se v tom červnu 2020 rozešli v tom pohledu na řešení problémů BusLine spojených s tím policejním zásahem, tak ho začali přesvědčovat: „Podívej se, Jakube, ty jsi vlastník, ty jsi řádně zapsaný v obchodním rejstříku, Vařila se můžeš zbavit.“ Tak prostě do něj ryli tak dlouho, že ho v tom utvrdili a zároveň ho utvrdili i v té původní verzi obhajoby. To ale naráží na to, co všechno má policie v ruce.
Svou roli hráli asi i bezpečnostní poradci, které si Jakub najal a kteří ho zásobovali informacemi, které u něj mohly vzbuzovat paranoiu. Zároveň jsem přesvědčen, že z tohoto prostředí po Jakubově smrti přicházejí absurdní příběhy o mém podílu na jeho skonu.
Ale Vy sám jste z BusLine oficiálně vystoupil už v roce 2012.
To byl následek toho, že jsem BusLine začal budovat jako celorepublikovou firmu, která byla úspěšná při získávání dopravních zakázek. Tehdy jsem se stal, přes přímluvu místního šéfa ČSSD Roberta Duška (bývalý krajský předseda ČSSD – pozn. red.), poradcem pro dopravu Michala Haška, předsedy Asociace krajů a jihomoravského hejtmana.
Nebylo ale samozřejmě možné, abych dál figuroval v BusLine, která od krajů čerpala veřejnou podporu a dotace. Na Asociaci krajů jsem nastoupil v roce 2013. Ale samozřejmě se to řešilo měsíce předtím.
Musím se zeptat na závěr otevřeně na jednu věc. Nemáte strach z toho, že soud v případě Vašeho sporu s BusLine uzná, že jste společnost ovládal, ale nepatřila Vám? Že Vám tedy všechno doznání viny a spolupráce s policií nepomůže?
Tak o to strach skutečně nemám. Ta firma byla vždy moje a svoje akcie BusLine jsem Jakubu Vyskočilovi svěřil, z výše popsaných důvodů, pouze do opatrování. On jejich majitelem nikdy nebyl, mimochodem nikdy za ně nezaplatil ani korunu.
Jakub Vyskočil přebíral akcie BusLine do opatrování pro mne, jak ostatně stanoví komisionářská smlouva z roku 2013 a další rozsáhlá právní dokumentace. Pokud se někdo tuto nevyvratitelnou skutečnost snaží zpochybnit, tak tak činí buď z neznalosti, nebo ze zlého úmyslu připravit mne o můj majetek.
K prokázání svého vlastnictví ke společnostem BusLine holding a AIRMEDIA disponuji veškerou právní dokumentací, kterou jsem popsal a přiložil k podaným žalobám. Pravost podpisů Jakuba Vyskočila na této dokumentaci je ověřena znaleckými posudky. Policie při domovních prohlídkách u Jakuba Vyskočila před jeho smrtí v dubnu 2022 zajistila nezvratné důkazy o mém vlastnictví BusLine.
Naopak chci zopakovat, že nechápu, jak skupina kolem Seidela, Hanče a Tomšů si může myslet, že by jim takový pokus o zcizení mého majetku vůbec mohl projít. Ostatně tento pokus je aktuálně prověřován orgány činnými v trestním řízení.
Poznámka vydavatele:
Zaujal Vás tento rozhovor? Pak budeme rádi, když naši regionálně zaměřenou investigativní žurnalistiku podpoříte příspěvkem do veřejné sbírky na podporu nezávislosti Našeho Liberce na účet č. 2602291086/2010, v ideálním případě nejlépe trvalou měsíční platbou ve výší např. 100, 200 nebo 300 Kč. Jména dárců nezveřejňujeme. V případě zájmu Vám vystavíme potvrzení o daru pro daňové účely.
Předem děkujeme za Vaši podporu.