Libereckému kraji přibyly tři významné kulturní památky. Jedná se o objekt kina Varšava v ulici Frýdlantská v Liberci, základní školu v liberecké Husově ulici a o vilu Emila Simona v Hejnicích z počátku dvacátého století.

„Liberecké kino, známé dnes jako kino Varšava, představuje jeden z nejzajímavějších objektů svého druhu na našem území, což souvisí zejména se spojením dvou zcela odlišných funkcí, biografu a hromadných garáží, které jsou kvůli terénu umístěny nad kinosálem. Objekt prošel několika přestavbami, avšak ta poslední z let 1922–1923 udává podobu budovy tak, jak ji známe dodnes.“ upozorňuje na jedinečnost budovy kina Martin Ouhrabka z Národního památkového úřadu v Liberci.

Historie objektu sahá až do let 1908–1909, kdy na bývalé parcele, sloužící jako ovocná zahrada, vyrostla budova podle projektu Alfreda Hübnera, která byla využita pro čtyři obchody. Právě tato původní přízemní budova dala základ budoucímu kinu, které vzniklo ještě téhož roku podle úprav stavebních plánů Roberta a Ernsta Peuker. Plně elektrifikované kino s názvem „Elektrisches Jubiläums-Theater“ a s kapacitou 234 diváků patřilo k prvním a nejmodernějším zařízením svého druhu v severních Čechách. Zásadní úpravy se dočkalo až po první světové válce. Přestavbu kina a zřízení hromadných garáží vypracovala v projektu, který předkládal moderní návrh ovlivněný stylem art déco, liberecká architektonická kancelář Effenberger & Noppes. Po druhé světové válce si kino neslo název „Mír“ a v průběhu druhé poloviny dvacátého století procházelo různými drobnějšími stavebními úpravami zejména interiérů. Od 60. let je kino známé již pod názvem „Varšava“. V roce 2008 byl provoz kina ukončen a objekt chátral do té doby, než se v roce 2012 se kolem budovy zformovala skupina absolventů architektury Technické univerzity v Liberci, usilující o její záchranu v rámci spolku Zachraňme kino Varšava.

Monumentální a exponovanou budovu školy v Husově ulici v Liberci navrhl v roce 1910 talentovaný architekt Oskar Rössler, který je rovněž autorem i liberecké Střední průmyslové školy. „Není pochyb o tom, že máme co do činění s architekturou prvního řádu, která svou pravdivostí a nadčasovostí oslovuje po více než sto letech i současného pozorovatele. Jedná se o vynikající příklad neoklasicistního pojetí autorské moderny, příznačné pro německé jazykové oblasti českých zemí v prvních dvou desetiletích dvacátého století.“ hodnotí jedinečnost architektury školy Martin Ouhrabka z libereckého Národního památkového úřadu.
Vlastní stavba byla realizována v předvečer první světové války mezi lety 1913 a 1914. Záhy po dokončení zde zahájila vyučování dívčí reálná škola. Od roku 1934 budovu využívalo státní gymnázium, na které v roce 1945 navázalo gymnázium reálné. Po jeho přestěhování v roce 1949 objekt slouží především k primárnímu vzdělání. Budova se dochovala v historicky věrohodném stavu pouze za drobných úprav nutných k vlastnímu provozu.

Objekt vily Emila Simona v Hejnicích je vybudován v duchu moderního klasicismu s prvky art deca. Vilu si nechal postavit podle návrhu Rudolfa Bitzana v roce 1917 Eduard Fritsch, majitel mechanické tkalcovny Fritsch & Co. Již v roce 1921 objekt s rozsáhlým pozemkem odkoupil továrník Emil Simon. Poslední úpravou v duchu art deco prošel objekt po roce 1935, kdy jej od Simona odkoupil jablonecký exportér Carl Witt. Ten nechal dokonce v prostorách zahrady vybudovat kapličku zasvěcenou sv. Antonínovi. Tato drobná stavba na základech historické vodárenské věže se však do současnosti nedochovala. Po roce 1945 sloužila vila až do roku 2021 jako mateřská školka.
„Vila postavená dle plánů Rudolfa Bitzana s pozdějšími stavebními úpravami přesahuje svými architektonickými kvalitami hranice města a řadí se mezi jednu z nejzajímavějších staveb širšího regionu, která se dochovala ve velmi autentickém stavu.“ komentuje unikátní hejnickou vilu Petra Šternová z libereckého Národního památkového úřadu.

Prohlášení všech tří uvedených kulturních památek je výsledkem spolupráce Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště v Liberci se samosprávami měst Liberce a Hejnice, bez jejichž aktivní spolupráce by zapsání objektů do Ústředního seznamu kulturních památek nebylo možné.

Tisková zpráva Národního památkového ústavu v Liberci