Přesně před šestapadesáti lety vstoupila na území Československa vojska Varšavské smlouvy, aby zastavila vlastní československou cestu k demokratičtější a spravedlivější společnosti. Do Liberce přijely tanky okupačních armád v noci na středu 21. srpna 1968 a ihned zde narazily nejen na odpor zdejších obyvatel, ale zároveň s sebou přivezly neštěstí a smrt. Jejich přítomnost si pak vyžádala devět mrtvých a pětačtyřicet zraněných.

Liberec byl jedním z prvních měst, která pocítila sílu okupace „spřátelených armád“. Zároveň je druhým městem po Praze, kde bylo nejvíce obětí okupace. Těžká technika i vojska Varšavské smlouvy do něj vstoupily již nad ránem.

Důvodem pro zásah vojsk pěti armád pod sovětským velením byl politický vývoj v tehdejším Československu, který usiloval o vlastní, demokratickou cestu k socialismu, označovaný jako tzv. Pražské jaro.

Již v nočních hodinách došlo v Liberci k prvním konfliktům mezi okupanty a mladíky, kteří vylezli na lešení, které tehdy obklopovalo libereckou radnici. V následujících dnech se počet obětí rozrostl na devět. Jejich památku připomíná stylizovaný tankový pás s jejich jmény umístěný na liberecké radnici.

V následné reakci na okupaci a kolaboraci části českých představitelů s okupanty vznikla mezi Liberečany nebývalá jednota a odhodlání, kterou vyjádřilo například 44 tisíc podpisů (z tehdy zhruba 80tisícového města) na petici odsuzující okupaci i kolaboranty.

Jména Liberečanů, kteří byli okupačními vojsky zavražděni: Eva Livečková, Rudolf Starý, Bohumil Kobr, Stanislav Veselý, Josef Fialka, Zdeněk Dragoun, Jindřich Kuliš, Miroslav Čížek a Vincenc Březina.