Starostové pro Liberecký kraj, kteří se často (a leckdy úspěšně) snaží přesvědčit voliče, že nemají nic společného s vládním hnutí STAN po čtvrté vyhráli liberecké krajské volby. Je to bezprecedentní výsledek, Starostové jsou v polistopadové historii nejúspěšnějším libereckým politickým hnutím. Navzdory stavu, v jakém kraj je. Jenomže jak je jejich lídr Martin Půta nejsilnější zbraní Starostů, může se stát v budoucnu jejich problémem.
Liberecký kraj nevzkvétá. To není žádná opoziční rétorika, ale řeč čísel. Podle Eurostatu, ale i dalších statistik se kvalita života v kraji dramaticky propadla. Je zde nedostatek lůžek pro seniory, lékařů, pediatrů i zubařů, míst na středních školách, v kraji panuje nedobrý stav veřejné dopravy v čele s tou vlakovou a Liberecký kraj je také místem, kde obyvatelé nejvíce pocítili dopad zchudnutí, které provázelo několik let řádící inflaci. Kraj naprosto selhal i v práci na protipovodňových opatřeních, což před volbami musel přiznat i hejtman, když voda opět ničila Frýdlantsko.
Tradičními předvolebními pohádkami o rychlovlaku do Prahy nebo nákupu Ještědu, je zbytečné se zabývat, ale vypadalo legračně až bizarně, když matadoři krajské politiky jako hejtman Martin Půta nebo senátor Michael Canov na svých billboardech slibovali změnu výše popsaného. Ti samí lidé, kteří u moci nejsou jedno volební období, ani dvě, ale celá tři, celých dlouhých 12 let. Člověk se nemohl neptat: co jste, pro boha živého, dělali do teď? Absurdní divadlo.
Do toho je třeba zmínit i obludnou korupci, která svazuje jak Liberecký kraj, tak i klientelismem ochromený Liberec, kde jsou Půtovi Starostové již druhým volebním obdobím nejsilnějším politickým hnutím a mají zde primátora. To opět není žádná kritika z opozičních řad, ale řeč faktů: prostě není normální mít obžalovaného hejtmana, kterému hrozí pět let za mřížemi a kdy se i Metrostav přiznává k jeho uplácení. Ani není normální, když na radnici probíhají obří policejní manévry, které dokumentují, jak moc se tam, dle detektivů, krade.
Jenomže odpovědnost se v české politice, a té liberecké zvlášť, nosí jen, když se týká politické konkurence. Ostatně, že se po vítězství Půtových Starostů slavilo zejména u firem jako je Syner nebo Metrostav, není žádná zákulisní informace. Stačí si přečíst „média“ Syneru, spolehlivý lakmusový papírek toho, kdo je v milosti či nemilosti zdejšího stavebně politického syndikátu.
To vše by mělo, zdá se, stačit, aby Starostové již u voličů nebodovali. Jenomže opak je pravdou a odpověď je jednoduchá. Jmenuje se Martin Půta. Politik, kterého jeho voliči milují (opět získal absolutně nejvyšší počet preferenčních hlasů) a odpustí mu skutečně cokoliv. Hejtman to ví a pracuje na tom s politickým talentem jako málokdo jiný.
Proto se taky v Libereckém kraji dávají republikově bezprecedentní miliony, přímo i nepřímo, na jeho PR z veřejných prostředků. Funguje to a přináší výsledky. Proto jde dvakrát víc na marketing než na povodně. Je důležitější se u povodní vyfotit v pláštěnce, než stavět protipovodňové poldry.
Navíc rekordně nízká účast ve volbách zaručuje výsledky zejména stranám s vůdcovskými rysy. Pokud k volbám nechodí dvě třetiny voličů, je jasné, že ti, kteří oddaně milují svého Okamuru, Babiše nebo Půtu, přijdou.
Jindy tak morální a slušní Starostové přehlížejí hejtmanovy korupční skandály s trapnou a nepříjemnou tichostí, jako se stejným důrazem šíří v kuloárech drby a pomluvy o údajném spiknutí a kampani, které mají stát za Půtovými kauzami. Slušnost a demokracie holt musí někdy stranou.
Jenomže, kdo kauzu rozkrádání evropských dotací, kde Martin Půta pomáhal Metrostavu v jeho snaze tyto dotace za včas získat, zná, ví, že to tak jednoduché není a že navzdory zdržování kauzy ze strany obžalovaných, nevyznívá to pro hejtmana příliš růžově. Zvlášť když se Metrostav již přiznal.
Další věcí je, že ještě ve vzduchu visí další vyšetřování, které se týká tzv. třetí větve liberecké kauzy, kde policie na jaře u hejtmana dělala domovní prohlídku, kterou se hejtman snažil před veřejností ututlat. Ani to nemusí vyšumět do ztracena a zvěsti o druhém kole zatýkání a obvinění , mohou být pravdivé.
To jsou potencionální průšvihy, ve vyspělé demokracii naprosto nepřijatelné, nejen pro Martina Půtu, ale především pro Starosty samotné. Kdo by, v případě odsouzení, nastoupil na jeho místo? Žádný korunní princ nebo princezna s ním srovnatelný či srovnatelná není ani na horizontu.
Starostové to vědí, a tak s obžalovaným hejtmanem musí držet basu stůj co stůj. Proto je potřeba budovat kult Martina Půty, protože s ním do značné míry Starostové stojí a padají. Už čtvrté volby za sebou ho nikdo nedokáže porazit. Jeho pád ale může přijít odjinud, ze soudní síně. A s ním i politický pád Starostů. To je nebezpečí pro každou stranu jednoho muže, Starosty nevyjímaje.
