Nahradí Týden v Libereckém kraji Rudé právo?

Zatímco se tady na tomto serveru (Náš Liberec) dohadujeme, kdo vzpomíná na prezidenta Václava Havla v dobrém a kdo jen na oko, na jiném serveru, Týden v Libereckém kraji, dochází k přebásnění docela krátké historie. Tak se může čtenář, který toho už dost pamatuje, propadnout snadno mnohem hlouběji do minulosti než do roku 1989. Rétorika tohoto soukromého média, placeného z peněz nejmenované stavební firmy, mi silně připomíná články Rudého práva z doby, kdy začala normalizace po okupaci Československa, tedy léta sedmdesátá.

Technika lživé propagandy je zřejmě stále stejná: je třeba uvést nějaká fakta, pominout podstatné skutečnosti a čtenáři nabídnout jakési pseudo-souvislosti. Tak, pokud jde o to, kdy začal hrozit rozkol v povolební koalici mezi lidmi ze Změny pro Liberec a ostatními (Liberec občanům, ČSSD a Unie pro sport a zdraví), který vedl k pádu Korytářovy vlády, autor článku, Zdeněk Soudný, na Týdnu v libereckém kraji soudí, že se tak stalo až po výroku novopečeného primátora na adresu věřitelů proslulého MS v lyžování v lednu právě končícího roku.

Korytářovo docela rozumné osobní uznání, že i bývalé vedení města se podílelo na organizaci MS a proto by se město nemělo k věřitelům obracet zády, se prý stalo první zkouškou povolební koalice! Zkouška pevnosti koalice přece vznikla daleko dříve!

Když pomineme povolební hrátky pana Jiřího Šolce, který do konce obtížných jednání o povolební koalici nepřestal laškovat s (patrně) lákavou nabídkou zrady ve prospěch bývalého primátora Kittnera a jeho lidí, je zřejmé, že to byl právě lídr Liberce občanům, kdo brzy zahájil vlastní mediální kampaň proti vyjednané koaliční dohodě, nechával se ostentativně vídat s panem Kittnerem na veřejných místech, a tím, snad nevědomky (ale neustále) zvyšoval svým jednáním nejistotu v nové koalici. Dával novinářům své vlastní tiskovky s odlišnými stanovisky, než která byla dojednána, ještě před Vánoci 2010, jestli mi ještě paměť slouží.

To všechno má být ale zřejmě co nejrychleji zapomenuto a proto ty „pseudo-historické“ rozbory Týdnu v Libereckém kraji.

Skutečně prvním zaskřípáním v koalici bylo hlasování o zástupci města na valnou hromadu Krajské nemocnice ještě před koncem roku 2010. ČSSD pod taktovkou pana europoslance Duška, se nemohla zřejmě dočkat převzetí moci nad tučným soustem v podobě Krajské nemocnice, kterou dosud ovládala ODS, a které se patrně pokusil ještě před volbami převést Nečesaný pod novou vlajku vznikající TOPky.

Ten měl být příkladně potrestán odvoláním, a proto bez předchozí dohody s koaličními partnery chtěli prosadit zastupitelé za ČSSD tento bod na jednání zastupitelstva. Díky pozornosti zástupců za Změnu pro Liberec jim to neprošlo. Zastupitelé za ČSSD byli tím viditelně rozladěni, a je velmi pravděpodobné, že za nesplněný stranický úkol dostali od pana Duška pořádně vyčiněno podle bolševického principu, který zřejmě ovládá obě současné největší tzv. občanské a demokratické strany- tj. minimum demokracie, maximum koncentrace moci.

Ale opravdu viditelný rozkol v koalici nastal teprve při hlasování o 38. změně územního plánu – tedy dokončení lukrativního kšeftu s pozemky vykutálených bratrů, kteří posupně směnili bufet za cca 450 tis. pod taktovkou svých přátel v klíčových pozicích, za majetek města v hodnotě cca 15 mil.

To byla kauza, na které Korytář pracoval několik let. Nešlo o jeho osobní věc, jak se snažili zástupci ODS svorně s kolegy z ČSSD všem ostatním na ZM namluvit, ale o věc velmi veřejnou, totiž o popis mechanizmu, jak město přicházelo pod minulým vedením o veřejný majetek. A v tomto hlasování, které muselo být nejpozději v lednu 2011, ČSSD bezprecedentně svého koaličního partnera podtrhla a hlasovala spolu s ODS, tedy svými skutečnými partnery tak, aby chytří bratři svůj nabytý majetek mohli dobře zhodnotit.

Tady se také jasně ukázalo, s kým a za co ČSSD skutečně táhne za jeden provaz. Byl to také leden 2011, kdy jsme měli k dispozici analýzu situace v zákulisí města – včetně data, kdy bude Jan Korytář nejspíš odvolán a včetně jména budoucí nové primátorky Rosenbergové. Tomu jsme pak nedokázali zabránit proti vůli většiny, která se shlukla kolem znovu vítězné ODS.

Průběhy dalších jednání ZM, zvláště jednotlivá hlasování a chování ODS v „opozici“, rozpočet města nahrávající zase hlavně betonářské lobby a izolace zastupitelů, kteří v posledních komunálních volbách dostali nejvíce hlasů, o tom svědčí mnohem více než lživý dokument na týdnu v Libereckém kraji.

Kromě dikce nápadně podobné Poučení z krizového vývoje má také stejnou funkci: poskytnout oporu těm váhajícím,kdo si ještě vzpomínají, jak to doopravdy bylo, aby věděli, co si o tom všem myslet, a jak o tom na veřejnosti mluvit, aby se nedostali do kolize s mocnými. A to je skutečně po 22 letech od konce let nesvobody zážitek!

Vladislav Chvála, městský zastupitel za Změnu pro Liberec

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Většinu oblastí našeho života ovládli technokrati. Namlouvají nám, že jedině oni vědí, co je třeba dělat, jak vládnout, jak řídit tento svět. Mohli bychom
Náš každodenní život ovlivnila křesťanská etika, ať si to přejeme nebo ne. Desatero se tak dlouho opakovalo, až se jednotlivá přikázání stala základními kameny
Přátelé se na mě obracejí s otázkami, co se to na začátku významného volebního roku ve Změně pro Liberec děje. Vypadají ustaraně. Občanská iniciativa,
Bývalý primátor Kittner měl tentokrát důvod zapálit si vítězný doutník, i když jen v šeru radničního dvora. Co se stalo? Jím chytře instalovaná menšinová