Hejtman Půta vydal tento týden svůj poněkud pokřivený pohled na projekt nového autobusového nádraží v Liberci, který díky Starostům nabral velké zpoždění, a u kterého hrozí, že město přijde o 150 milionů korun na evropských dotacích. Ještě před rokem přitom bylo vše jinak. 

 

V minulém volebním období se totiž Změně pro Liberec podařilo:

  1. Prosadit projekt terminálu do strategie IPRÚ a vyčlenit na něj 150 milionů EU dotace,
  2. V architektonické soutěži vybrat a připravit kvalitní projekt od architekta Stolína,
  3. Prosadit výkup pozemků a stavebních buněk na nádraží do majetku města, a to i přes odpor současného primátora Jaroslava Zámečníka od Starostů i bývalého primátora Batthyányho za ANO,
  4. V rozpočtu vytvořit rezervu na kofinancování EU projektů, aby město vyčerpalo maximum dotací na investice do svého majetku a nevracelo dotace jako v minulosti.

 

Pan Půta tvrdí, že nedokonale připravený původní projekt neměl šanci na realizaci. Neuvádí pro toto své tvrzení ale žádné argumenty. Naopak vrší jen řadu nepravdivých tvrzení a polopravd. 

Jeden a vlastně jediný důvod znám osobně velmi dobře – tím, co blokovalo vznik parkovacího domu, byly vytrvalé obstrukce dvou úředníků z odboru územního plánování na liberecké radnici. Jejich postup jako nezákonný následně označil v rámci odvolání i nadřízený orgán, kterým je krajský úřad, kde je Martin Půta hejtmanem.

Navíc tento odbor dostal přímo od zastupitelstva města Liberce zadání, aby připravil strategickou změnu územního plánu, která by odstranila spor nad jeho výkladem a umožnila projekt realizovat. To se bohužel dodnes nestalo, vůle zastupitelstva nebyla naplněna. Vše za tichého souhlasu Starostů podle hesla „Čím hůře pro Změnu, tím lepe pro nás.“ 

Ano, původní projekt počítal s omezeným prostorem, jak píše pan Půta. Ale neřekne už, proč tomu tak bylo. Jaký byl tedy důvod? Město mohlo začít projekt plánovat jen na pozemcích, které mu v té době patřily. A proč jsme tedy okolní pozemky nekoupili dříve? Třeba proto, že jejich nákup zdržovala a blokovala právě i část libereckých Starostů. Zpětně viděno, byl vlastně malý zázrak, že se projekt vůbec podařilo rozběhnout a výkup pozemků a buněk těsnou většinou hlasů nakonec prosadit.

Na jedné straně pan Půta tvrdí, že původní soutěž byla neregulérní, na druhou mu nedělá problém spolupracovat s jejím vítězem, arch. Stolínem, který podle jeho slov připravil „špatné řešení“. Jen podotýkám, že v porotě, která původní projekt vybrala, tvořili většinu renomovaní architekti.  Pokud dnes pan Půta tvrdí, že Česká komora architektů byla proti soutěži – tak ano, je to pravda, ale postup podle požadavků ČKA by město stál několikanásobně víc peněz a trval by podstatně déle. Právě s ohledem na napjaté termíny jsme zvolili rychlejší a levnější variantu. Město postupovalo v souladu se zákonem o veřejných zakázkách. Vnitřní směrnice ČKA - profesního sdružení architektů, pro město závazná není.

Vyložená lež pana Půty pak je to, že na projekt nebyly peníze, že se s nimi v rozpočtu nepočítalo. Samozřejmě, že jsme s nimi počítali, a proto jsme také jako Změna prosadili zřízení fondu na kofinancování evropských dotací. Dva roky jsem musel jako ekonomický náměstek přesvědčovat tehdejší ANO i Starosty, že si město musí tuto rezervu na kofinancování projektů vytvořit, aby nedopadlo jako v minulosti, kdy mimochodem na městě vládli Půtovi Starostové, kdy nevyčerpalo z IPRM stovky milionů. Nakonec se zřízení fondu podařilo. Ano, pokud hádáte, že proti zřízení tohoto i jiných fondů nejvíce brojili Starostové, trefili jste se.

Navíc zde byla předjednaná ještě jedna možnost, a to vzít si účelový úvěr, který by město splácelo právě z příjmů z parkovného a vjezdu autobusů. Při předpokládaných čistých příjmech z parkování aut a vjezdu autobusů ve výši cca 3 - 6 mil. Kč by se spoluúčast města zaplatila za cca 6 - 12 let.

Jediným, kdo tak z neznalosti nebo účelově lhal, je současný primátor Zámečník, který zastupitelům zcela vážně a „pln starostí“ tvrdil, že příjmy z parkovného po dobu celých 20 let poníží získanou dotaci a úvěr z nich tak splácet nebude možné. To, že je to nesmysl, potvrdil můj následný dotaz přímo na poskytovatele dotace. Jako argument, proč předat projekt z města na kraj, tato lež ale na většinu zastupitelů bohužel zafungovala.

V roce 2018 Starostové přebírali od Změny projekt nového terminálu a parkovacího domu ve stavu, kdy město již mělo na autobusovém nádraží všechny potřebné pozemky, mohlo samo realizovat původní projekt nebo ho upravit, dotace byly v IPRÚ připravené a příjmy z provozu areálu by nejen zaplatily kofinancování projektu ve výši 15 %, ale ještě by městu později přinášely každým rokem několik milionů korun z provozu nádraží i parkovacího domu.

Namísto toho liberečtí Starostové prosadili, že projekt převzal kraj, který ale stihne za dotace postavit maximálně odbavovací halu, zatímco parkovací dům se odloží na neurčito. A to ještě v tom lepším případě. Kraj na tom samozřejmě vydělá, protože ušetří peníze za vjezd autobusů a ještě si vybuduje zázemí pro svou dopravní společnost. Na parkovací dům tak mohou Liberečané zapomenout, stejně jako rozpočet města na příjmy z jeho budoucího provozu.

Hejtman Půta a primátor Zámečník opakují řadu demagogických argumentů nebo vyložených lží, aby zakryli vlastní selhání, díky kterému Liberec přijde o parkovací dům, který mohl pomoci přetížené dopravě ve městě. Jejich snahu hodit vlastní selhání na Změnu nebo mě osobně musím z výše uvedených důvodů odmítnout.

 

Jan Korytář, zastupitel města Liberce

Přidat komentář (37 Komentářů)

Minulý týden jsem dostal otázku od jednoho novináře, zda bych se mohl vyjádřit k záměru kraje opravit 2 kilometry silnice na Semilsku z Podbozkova na Cimbál za 167 milionů. Dovolil jsem si být politicky nekorektní a  nazval to ekonomickým i ekologickým šílenstvím.

Minulé pondělí proběhlo také veřejné projednání záměru vykácení 7 hektarů, nebo-li 70.000 m2 lesa pro novou sjezdovku Skalka. Poslal jsem připomínky písemně, dělá se k tomu EIA, na projednávání jsem ale nebyl. Mám už dost zkušeností z podobných akcí, abych dokázal odhadnout jejich výsledek. Projekt povolení získá, EIA, tedy hodnocení vlivu na životní prostředí řekne, že je vše OK.

A do třetice. Stát chce dát příští tři roky do nových dálnic zhruba 160 miliard. Kraj chce stavět nový přivaděč do průmyslové zóny. Jedna z místních firem požádala o zrušení železniční vlečky, aby ji po prodeji areálu nemohla používat konkurence.  Nemůžu se zbavit pocitu, že  to je špatně. 

Prohrané volby přinesly novou perspektivu

Dnes jsem už  vděčný za to, že jsem musel po minulých volbách odejít z vedení města. Vidím díky tomu mnohé věci jasněji. Nechci se teď zabývat lokálními problémy, od neschopného tajemníka, přes politiky ODS vracející se  k moci až po pár místních velkopodnikatelů, kteří se radují z toho, že jsme vypadli z vedení města a už se těší na změny územního plánu a stavební zakázky.  Jsou to vlastně marginálie. Jde mi o něco jiného.

Na radnici jsme se vedle řešení běžných problémů, shánění dotací a odrážení útoků opozice snažili také o věci, kvůli kterým jsme byli pranýřováni, kritizováni a které chci dnes znovu vytáhnout na světlo.

Co spojovalo naše úsilí o modernizaci parovodů, bránění vzniku lokálních plynových kotelen, obnovu lesního koupaliště, projekt SECAP, projekt DEMO-EC, projekt zelených pásů v územním plánu, projekt přeměny lesů na Ještědu nebo třeba výstavbu nového terminálu s parkovacím domem? Všechny tyto projekty měly jeden společný cíl – přispět k tomu, abychom se začali chovat jako město více udržitelně, abychom začali snižovat  lokální produkci CO2 a také se připravili na nadcházející klimatické změny. 

Nejen na papíře, ale v reálu.

Skutečný problém je klimatická změna

Jako lidstvo pravděpodobně nemáme větší problém než globální oteplování, proces, který již běží „v plné parádě“. A my stále jako bychom odmítali připustit, že nám jde o život. Minimálně o život v podobě, v jaké ho známe dnes.

Švédská středoškolačka Greta Thunberg, která na protest proti tomu, že politici nekonají, zahájila stávku a přestala každý pátek chodit do školy, inspirovala i mě. Po více než čtvrtstoletí jsem se spolu s dalšími lidmi nejprve ve Čmeláku a poté ve Změně snažil o to, abychom se začali chovat odpovědněji jak k přírodě, tak  k sobě navzájem. Díky Gretě jsem si srovnal, co je a co není důležité a přestal  ztrácet čas zbytečnostmi.

Je potřeba přepracovat systém priorit našeho města i kraje. Je potřeba zvrátit poměr, kdy do silnic dáváme z veřejných peněz 100x více než do zadržování vody v krajině.

Chci říct, že jsou potřeba radikální změny.  Potřebujeme v Liberci investovat do zateplení pokud možno všech domů a využívaných objektů. Potřebujeme začít zavádět fotovoltaiku a budovat bateriová úložiště. Potřebujeme začít aktivně redukovat počet automobilů ve městě. Je nutné začít s přeměnou smrkových monokultur na smíšené lesy. Potřebujeme lepší hospodaření s vodou.

Na změny, které máme jako lidstvo udělat, nemáme mnoho času. Tyto změny nebudou příjemné, ale jsou nutné. To, co bude potřeba v nejbližších letech změnit,  bude samozřejmě stát peníze. Kde je vzít? Jsou jen tři cesty – z daní, z dotací a také změnou investičních priorit.

Kde vzít peníze? Hodně peněz…

Celostátně je potřeba změnit daňový systém, dotační systém a rozpočtové priority. Dokud se nám nepodaří snížit produkci CO2 a dát do pořádku krajinu, je potřeba zastavit nebo alespoň odložit mnohé plánované investice. Nové dálnice, nové vysokorychlostní tratě nebo výstavbu nových bloků jaderných elektráren . To vše jsou stavební mega zakázky, které odebírají zdroje, které pak chybí jinde.

Není možné na jedné straně mluvit o  suchu a hrozbě globálního oteplování a na druhé straně podporovat ekonomický růst, nové dálnice a vyšší spotřebu. Politici slibují nesplnitelné a čas běží…

Potřebujeme prosadit dostatečně vysokou uhlíkovou daň, která zdraží dopravu a přispěje ke snížení spotřeby ropy, uhlí a dalších neobnovitelných zdrojů energie.

Ano, minimálně po přechodnou dobu bude dražší doprava, teplo, energie a tím  vlastně skoro všechno. Jen tak můžeme dostatečně rychle snížit produkci CO2 a získat prostředky na obnovu ekologické stability krajiny a udržení vody v ní.

Regulace, zákazy a omezování osobní svobody

Vedle ekonomických nástrojů budou potřeba i státní regulace v oblasti výroby a spotřeby.  Vím, že to bude znít mnoha lidem jako něco  nepřijatelného, ale jak jinak změnit systém výroby a spotřeby tak, abychom začali žít skutečně udržitelně? Vzpomínáte na freony, ničící ozonovou vrstvu Země? Ukončení jejich výroby a nahrazení jinými látkami proběhlo v relativně krátké době po podpisu tzv.  Montrealského protokolu. Ekonomika se přizpůsobila požadavkům společnosti.  

Půjde ale i o symboly. Pokud budeme chtít,  aby se uskrovnila většina lidí, nebude možné nadále např. tolerovat, aby někdo, byť by na to měl, létal po světě soukromým tryskáčem s extrémně velkou ekologickou stopou. Je potřeba jasně říct, že některé věci jsou zkrátka nemorální a nepřijatelné. Jde o prosazení nové etiky a nového systému hodnot. Podobně jako tomu bylo třeba při rušení otroctví – pravidla musí platit pro každého. To, že někdo má prostředky na to koupit si otroky nebo soukromý tryskáč, je jedno. Samotné vlastnictví peněz nemůže hrát rozhodující roli.

Tato opatření samozřejmě narazí na odpor, to je více než jisté. Jeden z oblíbených argumentů bude ten o „omezování svobody“ nebo ten o „katastrofálním dopadu na ekonomiku“. Jenže není možné chtít všechno – musíme si jako společnost vybrat. Buď nekonečná svoboda vyrábět a spotřebovávat, nebo udržitelný život na Zemi. Obojí dohromady nejde.

Máme na vybranou?

Osobně myslím, že na vybranou moc nemáme. Buď ještě chvíli potrvá náš „ropný večírek“, který ale směřuje ke kolektivní sebevraždě, nebo najdeme odvahu prosadit potřebné změny. A to, že to nebude jednoduché, vyplývá z faktu, že tyto změny půjdou proti finančním zájmům a moci té části společnosti, která ze současného nastavení pravidel profituje. Jenže pokud chci, aby i moje děti a jejich děti měly šanci na důstojný život na této  planetě, nezbývá, než se  těmto zájmům postavit. 

Shrnuto: Potřebujeme méně aut a více elektrokol. Méně betonu a více zeleně. Méně polí a plantáží a více lesů.  V součtu – méně ropy, zemního plynu, umělých hmot a dalšího odpadu, jejichž spalováním vzniká CO2. Méně spotřeby masa. Méně cestování na víkendový nákup letadlem do Paříže, na hory do jižní Ameriky, nebo za sluníčkem na thajské pláže.

Tuším, co tato slova mohou způsobit. Budu označen mnohými za extrémistu, ekoteroristu, ne-li rovnou nebezpečného blázna, budu zdrojem pobavených reakcí  i odmítavého kroucení hlavou.

Přesto. Když použiji rozum, který mi myslím funguje docela dobře, dám si dohromady to, co říká stále více vědců, empirická data, logiku i své vzdělání, nic jiného  než výše napsané mi z toho nevychází.

Je potřeba omezit naši spotřebu, změnit strukturu veřejných rozpočtů a na nezbytně nutnou dobu omezit vše, co  není nezbytné pro zachování života na Zemi. Pokud se nám podaří přejít na obnovitelné zdroje energie, zastavíme úbytek biodiverzity a krajině se vrátí schopnost zadržovat vodu a zejména pokud zastavíme nárůst globální teploty, tak pak můžeme začít znova přemýšlet o tom,  kde postavit novou dálnici, vysokorychlostní trať nebo nové nákupní centrum. Do té doby ale ne.

Jan Korytář, Změna pro Liberec

Přidat komentář (54 Komentářů)

Na projednávání záměru obnovy lesního koupaliště se před dvěma roky dostavila také jistá paní N. Tato mladá dáma celkem vehementně a místy, dovolím si říci,  až agresivně prosazovala, aby se vana neobnovovala a vzniklo zde spíše menší jezírko s molem, louka a celý areál byl hodně přírodní. Pamatuji si dodnes také na jeden z jejich tehdejších argumentů – aby celé údolí zůstalo klidné a nechodilo sem moc lidí.

Tento argument mě překvapil a musel jsem ho odmítnout. Lesní koupaliště jsme opravovali přece proto, aby tam lidé chodili, koupališť je v Liberci málo a k tomuto místu má mnoho Liberečanů citový vztah.

Letos si paní N. stěžovala znovu. Nejprve, že je večer otevřeno příliš dlouho (max. do 22 hodin), potom že ji ráno vadí hluk od cisteren, které sem mimořádně přivážejí vodu. Paní N. totiž bydlí pár set metrů odtud, v hezkém nízkoenergetickém domku, se zahradou, malým přírodním jezírkem a loukou a hluk ruší její klid. V dalším dopise všem zastupitelům tento týden už přímo napsala, abychom navážení vody zastavili, protože je to podle ní neekologické a mrhání veřejnými penězi.

Zejména mě ale zarazila tato část jejího dopisu: „Nesouhlasím ani s názorem, že pro lidi, kteří o víkendu možná přijdou do areálu koupaliště, je nutná pro osvěžení ta voda. Jistě je to pro děti zklamání, když je vody málo, ale osvěžení už mají lidé cestou lesem.“

Velmi hezké sdělení. Paní N., která bydlí 5 minut odtud, si dá po procházce okolo Lesáku doma sprchu, zacvičí se a pak sedne na terasu a s výhledem na jezírko začne psát o tom, co by ostatním lidem mělo stačit. Už dlouho jsem neviděl tak průzračné a čisté sobectví.

Paní N,. je velká bojovnice, jenže je to hlavně boj za její osobní pohodu, bez ohledu na ostatní. Paní N. bydlí v krásném koutě Liberce, kousek od lesa, s minimální dopravou. Málokdo má takové bydlení. Paní N. ale chce mít ještě pro sebe i okolí bez lidí, tak jak na to byla zvyklá, když se do Liberce před pár lety přestěhovala z Prahy a Lesní koupaliště bylo ještě opuštěnou ruinou.

Nikdo, ani já, nechce, aby se z Lesáku stal lunapark. I proto tam platí zákaz kouření, reprodukované hudby i vstup psům. Chceme místo udržet jako klidné a přírodní, ale také dostupné pro stovky lidí. Hluk z cisteren mě mrzí, bylo to mimořádné opatření v mimořádně suchém roce a hned co jsme zajistili dopravu vody pomocí hadic, cisterny svoji práci ukončily a ani v budoucnu již nebudou potřeba.

Já osobně se většinou koupu v přehradě, mám to cestou z práce, Lesák jsem nedělal pro sebe. Ale ani ale pro paní N., která by si tam ráda občas jen zaskočila ze svého domečku zacvičit na prázdnou louku. Lesák jsme dělali pro dvě seniorky z Hanychova, které mi řekly, že si Vápenku nemůžou dovolit a ptaly se mně, zda bude i nadále vstup zdarma. Pro maminku se třemi dětmi, pro kterou je to díky MHD dostupné přírodní koupání - je hodně lidí, kteří auto zkrátka nemají. Lesák se dělal pro normální lidi, kteří žiji ve stotisícovém městě a chtějí si občas zajít na pěkné místo uprostřed lesů, kde najdou odpočinek od shonu velkého města, zaplavou si nebo se s dětmi namočí ve vodě.

Já nejsem v politice kvůli paní N. a lidem, co to mají v hlavě srovnané jako ona. Lidem, kterým jde zejména o kvalitu jejich vlastního života, o jejich osobní pohodu a prospěch, někdy zahalených do hávu starosti o ekologii, jindy do opojení sportovními výkony, řečí o tom, že se každý musí starat sám o sebe, nebo do vět o svobodě a odpovědnosti k rozpočtu města (to když se vedl boj o hazard).

Já jsem v politice kvůli jiným lidem. Těm, co na lesák dojdou, protože jim to vrací vzpomínky a obnova tohoto místa je těší, protože roky viděli, jak podobná místa v Liberci spíše mizí. Těm, co bydlí na sídlištích a v domech bez zahrad, nemají bazény a je to pro ně možnost strávit příjemné odpoledne v přírodě u vody. Těm, co mají hlouběji do kapsy, i když celý život tvrdě pracovali nebo proto, že se z vlastního nerozumu nebo shody nešťastných náhod dostali do exekuční pasti. Anebo těm, co si jen chtějí udělat po práci pěkný výlet a lesní koupaliště na kraji města jim tuto možnost dává.

Nerozlišuji lidi na bohaté a chudé, ale na ty, kteří myslí v první řadě jen na sebe a pak ty druhé, kteří myslí i na ostatní. S těmi druhými jsme společně založili Změnu pro Liberec a snažíme se změnit naše město k lepšímu.

Takže díky, paní N. Ujasnil jsem si, kde je moje místo a kudy vede moje cesta.

Jan Korytář, Změna pro Liberec

Přidat komentář (163 Komentářů)

Vzhledem k tomu, že se mě pan náměstek Langr chystá ve čtvrtek po dohodě s primátorem a klubem Starostů, na jejichž kandidátce má v podzimních volbách být, nahradit ve funkci statutárního náměstka primátora, dovoluji si podělit se s veřejností o můj aktuální pohled na mého bývalého kolegu ze Změny pro Liberec.

Ivan Langr se ke Změně pro Liberec přidal po svém vstupu do Strany zelených před komunálními volbami 2014. Byl pracovitý, měl vystupování, jeho diplomová práce řešila problematiku korupce, říkali jsme si – ideální kolega.

Poté, co jsme jako Změna pro Liberec vyhráli komunální volby, sám jsem mu navrhl, aby obsadil pozici náměstka a věnoval se politice za Změnu na plný úvazek. Jsem člověk omylný a někdy i moc důvěřivý. Stále se mám co učit.

Nyní jsem v pozici, že se mě právě tento Ivan Langr chystá nahradit ve funkci statutárního náměstka primátora. V politice asi běžná věc, přesto mi to přijde jako nevkusné. Očekával bych alespoň základní slušnost od člověka, který by beze mě a bez Změny pro Liberec nebyl tam, kde je. Že si ponechal funkci náměstka, poté, co klub Změny pro Liberec opustil, je jedna věc. Ale pokus nahradit mě ve funkci statutárního náměstka s podporou bývalého ANO, Starostů a KSČM mi přijde jako… No, myslím, že to voliči posoudí sami, podobně, jako se to stalo někdejšímu náměstkovi Rutkovskému. Zrádce a podrazáky nemá nikdo moc rád, i když se někdy takovíto lidé mohou někomu chvíli hodit.  

Rád bych se vrátil k situaci před rokem, kdy jsme se pokoušeli udělat koalici se Starosty, ČSSD a TOP 09, abychom se zbavili nevypočitatelného Batthyányho. Kolega Langr měl tehdy na primátora stejný názor, jako zbytek Změny. Jinou koalici se nám ale postavit nepodařilo. Když jsme jako Změna letos opět navrhli odvolání primátora z funkce, mimo jiné za jeho nepřijatelné chování na radě města, bylo najednou vše jinak. Zásadový Ivan Langr mu ihned přispěchal na pomoc. Že prý, pokud navrhneme odvolání primátora, že bude chtít i odvolání moje. Důvody nepotřeboval, zkrátka to použil jako taktiku, aby Batthyányho podržel ve funkci.

Teď, když naopak primátor navrhuje odvolání moje, kolega Langr s tím už problém nemá, naopak, s odpovědným výrazem ve tváři sděluje, že je tedy ochoten se funkce statutárního náměstka ujmout.  Zvláště ve chvíli, kdy to má takto domluvené s opozičními Starosty, na jejichž kandidátce má být poté, co odešel ze Změny pro Liberec a byl odmítnut v ANO.

Takže tento čtvrtek bude na zastupitelstvu asi opět veselo. Bude se řešit, zda jsem podpisem smlouvy namísto primátora překročil svoje pravomoci. Smlouvy, které ale předtím schválilo zastupitelstvo. K faktu, že kolega Šulc přes doporučení rady města před několika měsíci poslal z DPLML společnosti BusLine 30 milionů, bude od ex-ANO, Starostů i Ivana Langra opět jen ticho.

Pokud Starostové skutečně zvednou ruku pro mé odvolání jen proto, že jsem jednal v intencích  usnesení zastupitelstva a tento návrh projde, unesu to.  Dokonce si myslím, že to mě ani Změnu nijak  nepoškodí. V souvislosti s aktuálním děním v DPMLJ bych byl osobně ale trochu opatrnější - až se bude dělat inventura toho, kdo kdy a jak hlasoval, nemusel by to být pro některé kandidující subjekty hezký pohled.

Mgr. Jan Korytář

náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (66 Komentářů)

Jsem rád, že můj kolega Baxa na tomto webu otevřel téma revitalizace Veseckého rybníku, oblíbeného „Tajchu“. Také já mám vizi o tom, jak by mohl tento rybník a jeho okolí vypadat - v tom se s kolegou moc nelišíme. Dva roky na ní také už pracuji, i když to zatím není vidět. Naše voliče bude v příštím roce zajímat samozřejmě hlavně to, jestli jsme skutečně něco dokázali změnit. Slova ani sny stačit nebudou. Existuje tedy nějaké řešení?

Můj původní plán byl "jednoduchý". Namísto toho, aby město prodalo pozemky pod hrází i celý rybník společnosti Povodí Labe tak, jak to kvůli nedostatku peněz plánovalo minulé vedení města, jsem chtěl, abychom naopak my od Povodí Labe vykoupili těleso hráze. Hráz a pozemky pod ní mají totiž dva vlastníky - Povodí a město. Nedovedu si představit, že bychom jako Změna pro Liberec souhlasili s prodejem celého rybníku jen proto, že jsme nenašli 2 miliony na výkup hráze.

Vyřešení majetkových poměrů jsem chápal jako první nutný krok proto, aby se s celým územím mohlo něco systematicky začít dělat. Jako správné jsem viděl postupovat v těchto krocích:

2017

1. Vyřešit majetkové poměry s Povodím Labe a schválit výkup za 2,25 mil. Kč

2018

2. Připravit a podat žádost o dotaci na opravu hráze a odbahnění. Odhad investice je cca 14 mil. Kč na opravu a 3 mil. Kč na odbahnění, z toho dotace je cca 80 %.
3. Nechat vypracovat studii komplexních úprav okolí rybníka, ale už s návazností na předchozí opatření, za cca 0,5 mil. Kč.

2019

4. Upravit hráz a odbahnit rybník, podíl města na této akci by byl odhadem 3 až 5 mil. Kč.
5. Po provedení výše uvedeného realizovat další opatření, jako jsou vytvoření nové pláže, lepší přístupy do vody, mola, oprava povalových chodníků, úprava parkoviště a také vybudování chybějícího WC - předběžný odhad: min. a max. varianta 0,5 - 3 mil. Kč

Celková náklady pro město by tak činily 6 – 11 mil. Kč, které by bylo potřeba vynaložit v příštích třech letech a měli bychom kvalitní a na dlouhé roky dopředu opravenou rekreační plochu.

Bohužel, přesto, že se státním podnikem Povodí Labe existuje předběžná dohoda o jejím odkupu za odhadní cenu 2,25 mil. Kč, pro samotný výkup stále není potřebných 20 hlasů.

Jedním z důvodů, proč tomu tak je, není u části zastupitelů nic jiného, než fakt, že předkladatelem tohoto návrhu jsem já a že by se v případě, že výkup projde, mohlo ukázat, že Změna umí naše město měnit k lepšímu. Nic nepomohlo ani to, že jsem materiál již dvakrát doplňoval o nové informace, které si zastupitelé vyžádali.

Nevadí. Udělám ještě jeden pokus, a to na listopadovém zastupitelstvu. Pokud ani napočtvrté výkup hráze neprojde, mám připravený plán B. Připravíme nejprve studii úprav okolí, v příštím roce uděláme základní opravy a úpravy a samotný výkup hráze použijeme jako jednu z otázek připravovaného referenda. Ať se rozhodnou sami Liberečané.

Věřím, že rozhodnou stejně, jak by rozhodl každý rozumný hospodář a vlastník samotného rybníka a okolních pozemků, takže hráz bude město moci vykoupit.

Mám, stejně jako mnoho Liberečanů, také představu, jak by mohl vypadat Vesecký rybník a jeho okolí. Mám také ale plán, jak toho dosáhnout a umím být dost vytrvalý na to, abych postupně zdolal jednu překážku za druhou a tuto vizi přeměnil v realitu. Myslím si, že voliči od nás politiků, které si volí, očekávají zejména konkrétní činy, které zlepší jejich život a i proto jsem si vyřešení problému Veseckého rybníka vzal jako jeden ze svých prioritních úkolů.

Jan Korytář
náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (79 Komentářů)

Vzhledem k tomu, že jde o jeden, veřejností nejvíce sledovaných projektů, a v diskusích zaznívá celá řada otázek, dovoluji si předložit aktuální informace k jeho průběhu i dalšímu pokračování.

Celý záměr je aktuálně rozdělen na tři etapy:

Právě probíhá dokončení první etapy - oprava vany a základní terénní úpravy okolí. Tato etapa bude stát zhruba 5,2 mil. Kč.

Snažili jsme se co nejvíce zachovat původní vzhled, pracovat s místními materiály a šetřit prostředky města. Část kritiků namítá, že nepůjde o koupaliště s oficiálním statusem. Ano, nepůjde, protože na to by bylo potřeba mnohem více peněz, a to jak na investice, tak na budoucí provoz. Cílem je poskytnout Liberečanům další místo ke koupání a rekreaci a k tomu také směřujeme.

Ve druhé etapě je plánováno doplnění samotného areálu Lesního koupaliště potřebným vybavením. Vznikne zde zázemí pro správce, občerstvení, krytý přístřešek pro návštěvníky, ale i zázemí pro oddíl běžeckého lyžování TJ Dukla Liberec, která areál využívala už v minulosti. V zimě by mělo také proběhnout kácení části stromů v celém areálu, které příliš stíní, aby se celá plocha prosvětlila a proslunila.

Další zamýšlené prvky, jako jsou např. dětský vodní labyrint či sauna, budou otázkou dalších diskusí, hledání vhodných řešení a nejdříve přijdou na řadu v roce 2019. Když může mít Finsko desítky tisíc venkovních saun, proč by jedna taková, v přírodním prostředí a s dostupnou studenou horskou vodou, nemohla být i na okraji Liberce?

Co se týče areálu u Tiché cesty (třetí etapa), zde bude maximálně zachován dosavadní přírodní charakter území. Opraveny budou lávky přes potok, na zamokřených místech vzniknou dřevěné povalové chodníky. Ponechána a zkultivována bude většina dosavadních ohnišť. Na potoce by měly vzniknout i další menší vodní nádržky a tůně. Na vhodných místech budou instalovány lavičky, dřevěné herní prvky pro děti a také menší dřevěná mola pro slunění.  

Společným problémem pro celé území je skutečnost, jak vyřešit parkování. V plánu je vytvoření nových parkovacích míst a zároveň regulace vjezdu aut jak do samotného areálu, tak do obytných zón. Konkrétní místa i rozsah nových parkovacích stání budou ještě předmětem dalších debat. 

Kolik to bude celé stát? 

Co se týče investic, tak první část, tedy oprava vany a terénní úpravy se vejdou do limitu 8 mil. Kč41, který stanovila rada města. Z dalších úprav by mělo jít již pouze o jednotky milionů na další vybavení celého areálu. 

Opakovaně zaznívají také otázky, kolik bude stát provoz celého areálu a zda si na sebe vydělá. Nevydělá. Město tu není od toho, aby vydělávalo, ale aby z vybraných daní financovalo takové služby pro své občany, které nejsou pro podnikatele zajímavé. Samozřejmě je nutné sledovat to, aby byly tyto prostředky vynakládány efektivně. I proto již nyní myslíme na průběžnou a pravidelnou údržbu a opravy celého areálu v dalších letech. Předběžný provozní rozpočet je zde:

Náklady na provoz Lesního koupaliště

 

jednotka

počet jedn.

sazba

celkem

osobní náklady:

 

 

 

 

správce 0,5 úvazek říjen - březen

měsíc

3

33500

100 500 Kč

správce 1,0 úvazek duben - září

měsíc

6

33500

201 000 Kč

brigáda letní sezona

měsíc

3

15000

45 000 Kč

dozor vodní dílo

měsíc

12

4000

48 000 Kč

provozní náklady

 

 

 

 

Elektřina

měsíc

12

5000

60 000 Kč

Wc

rok

1

60000

60 000 Kč

pojištění areálu

rok

1

0

0 Kč

odvoz odpadků

rok

1

62000

62 000 Kč

opravy a údržba

 

 

 

 

drobný materiál - opravy, údržba

rok

1

100000

100 000 Kč

sekání trávy KPL 3x celý areál, 7x trávníky

rok

1

23000

23 000 Kč

příspěvek fond oprav

rok

1

300000

300 000 Kč

Rezerva

rok

1

100000

100 500 Kč

Celkem

 

 

 

1 100 000 Kč

 

počet návštěvníků

dnů

osob

celkem

náklad

celý areál, herní prvky, děti, rodiny

120

150

18000

30 Kč

540 000 Kč

sportovní část - běžci, sportovci

150

70

10500

30 Kč

315 000 Kč

vodní nádrž - letní sezona

20

200

4000

65 Kč

260 000 Kč

Nejde jen o Lesní koupaliště…

Prvotním impulsem pro celý projekt byl havarijní stav Lesního koupaliště, které si ještě velká část Liberečanů pamatuje jako fungující areál. Co si mnozí už ale tak dobře nepamatují je to, že celé území Lidových sadů bylo dříve vyhledávanou rekreační oblastí, včetně sítě upravených lesních cest, laviček a odpočívadel v přilehlých lesích, fungujícího lesního amfiteátru nebo na potocích zbudovaných vodních otužovacích zařízení podle pánů Kneippa a Priesnitze.  

Z prvotního nápadu obnovit Lesní koupaliště se tak postupně rodí záměr připravit projekt postupné a komplexní obnovy celého areálu Lidových sadů. Nebude to snadné. Lesní amfiteátr chátrá, podobně jako ještě nedávno Lesní koupaliště. Navíc zde existuje záměr zřídit místo amfiteátru parkoviště, který bohužel získal v radě města těsnou většinu. Z mého pohledu jde o projekt, který se do celého areálu může zaříznout stejně nevhodně, jako Plaza do historického centra města. Parkoviště na místo lesního amfiteátru je nepromyšlený projekt, prosazení jednostranného pohledu a zájmu v duchu těch nejhorších urbanistických tradic našeho města. Věřím, že se dalšími jednáními podaří tento záměr přehodnotit a zásadně změnit. 

Výše uvedené bohužel ukazuje ještě na další problém. Na rozsáhlý projekt obnovy celého areálu není současná radnice bohužel zatím stále vybavena. Jde zejména o personální a odborné kapacity, spolupráci mezi jednotlivými odbory i určitou omezenost pohledů některých členů vedení města. Velice těžko se zde prosazuje projektové řízení, dlouhodobé plánování investic a komplexní přístup k rozvoji města, místo tohoto je zájem na prosazování dílčích a krátkodobých priorit. 

Samostatnou kapitolou je pak personální politika. I tak běžné věci, jako je například umožnění části zaměstnanců práce z domova, tzv. „home office“, nebo odměňování podle výsledků a předem daných pravidel a nikoliv podle odseděných let, dosud narážely na vytrvalý odpor nedávno odstoupivšího tajemníka, který měl bohužel oporu i v současném primátorovi. Personální politice na magistrátu bych se rád, stejně jako budoucnosti lesního amfiteátru, věnoval v některém z dalších článků.  

Proč o tom píšu v článku o Lesním koupališti? Rád bych, aby alespoň část Liberečanů pochopila, že změny, které se snažím spolu s lidmi ze Změny pro Liberec prosazovat, chtějí čas, protože narážejí jak na určitý „odpor prostředí“, tak i na nedostatek interních kapacit. Cesta k modernímu evropskému městu, kde se dobře žije všem jeho obyvatelům, bude ještě chvíli trvat…

 

Mgr. Jan Korytář

Náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (41 Komentářů)

Po dlouhotrvajících jednáních mělo zastupitelstvo města rozhodnout o další budoucnosti teplárny a systému centrálního zásobování teplem. Rozhodnutí již nelze příliš odkládat, vzhledem k tomu, že teplárna má přislíbenou dotaci na revitalizaci první ze třech hlavních větví systému CZT ve výši 70 mil. Kč. Ke schválení žádné z předložených variant ale zatím nedošlo.

Podmínky, které se podařilo předjednat, zlepšují postavení města i zákazníků a otevírají cestu k zachování a modernizaci systému CZT v Liberci. Jako klíčové vidím to, že i MVV a Teplárna Liberec již vidí cestu, jak se dostat k ceně pod 550 Kč/GJ, i když to bude znamenat ještě další jednání. Bohužel, pro variantu č. 1 ve čtvrtek neexistovala dostatečná podpora ani v zastupitelstvu, ani u MVV, takže žádné řešení zatím přijato nebylo.

Jaké jsou jednotlivé varianty?

Varianta č. 1 – tato varianta znamená pokračování úsilí o zachování systému centrálního zásobování teplem v Liberci, zejména z důvodu existence spalovny a produkce odpadního tepla další desítky let.

Oproti současnému stavu by měla přinést:

1. Další zlevnění tepla z 672 Kč/GJ na 649 Kč/GJ

2. Obě strany deklarují, že dosažitelná cena tepla po dalších plánovaných krocích je pod 550 Kč/GJ, lišíme se jen v době, kdy této ceny má být dosaženo

3. Původní rozdíl ve výši vkládaného majetku, který činil cca 120 milionů, se pomocí jednání a dalších posudků podařilo snížit na 75 mil. Kč.

4. Rozdíl ve výši vkládaného majetku města a MVV ve výši 75 mil. Kč by neměl být řešen na úkor zákazníků jeho započtením do ceny, ale úpravou akcionářských podílů. Podíl města v Teplárně se sníží na 24%, snížení podílu nemá vliv na rozsah akcionářských práv.

Dosažitelná cena 550 Kč by měla být již cenou plně konkurenceschopnou. Pro zachování CZT hovoří ještě dva další faktory – v případě zemního plynu se zvýšení jeho ceny projeví podstatně rychleji a více na lokálních kotelnách. Zatímco u ceny tepla z Teplárny dělají náklady na zemní plyn zhruba 20%, u lokální kotelny to je 4x krát tolik. Při zvýšení cen zemního plynu o desítky procent tak může být vše jinak. O tomto riziku prodejci kotelen moc nemluví.

Varianta č. 2 spočívá pouze v odsouhlasení upraveného seznamu vkládaného majetku města, kdyby město splnilo svůj původní příslib ke vložení majetku. To, že se majetek vloží, znamená, že ho Teplárna již nebude pronajímat od města a od MVV za cca 50 mil. Kč ročně a tento náklad se tak již nebude promítat do ceny tepla a cena tepla by se tak měla udržet minimálně na současné úrovni.

Součástí této varianty je i příprava na prodej podílu města v Teplárně Liberec, tak, aby revitalizace celého systému CZT, včetně všech budoucích rizik i výnosů, ležela nadále již pouze na skupině MVV. Tato varianta je po včerejším jednání zastupitelstva variantou reálnou, neboť zástupci MVV zatím odmítají konkrétnější představy města o vývoji ceny tepla v dalších letech a přes velký pokrok v jednáních si stále kladou nepřijatelné podmínky, například v oblasti soudních sporů.

Varianta č. 2 by přinesla i budoucí možnost odpojení dalších současných zákazníků teplárny, ale je nutné dodat, i s možným negativním dopadem na cenu tepla. Čím více dalších odběratelů se odpojí ještě předtím, než proběhne přeměna parovodů na horkovody, tím více může cena za 1 GJ pro ty, kteří se nebudou moci odpojit, stoupnout.

Smutným paradoxem dosavadního vývoje okolo teplárny a cen tepla by byl fakt, že zatímco ve spalovně Termizo bude Liberec spalovat komunální odpad, ze kterého vzniká teplo, tak vedle toho budeme spalovat v lokálních kotelnách zemní plyn. Odpadní teplo ze spalovny by tak bylo částečně využito pro výrobu elektrické energie, ale jeho velká část by byla jen vypuštěna ven do okolí.

Varianta č. 3 směřuje k vypovězení aktuální dohody a k pokračování soudních sporů.

Ve všech třech variantách si město ponechává i nadále možnost řešit část sporů soudní cestou. V případě, že by v případě varianty č. 1 došlo k vyřešení sporných věcí dohodou, mohou být soudní spory uzavřeny. To v tuto chvíli ale nelze rozhodnout.

Spolu s kolegy Galnorem (ex-ANO) a Petrovským (Změna) a externími poradci navrhujeme řešení, které má přinést:

1. co největší snížení ceny tepla co největšímu okruhu odběratelů a to zejména s ohledem na riziko budoucího nárůstu ceny plynu

2. zachování systému CZT ve městě a to zejména a do značné míry pouze z toho důvodu, že v Liberci funguje spalovna komunálního odpadu Termizo, která bude odpadní teplo produkovat ještě desítky let.

3. Reálnou šanci na modernizaci zastaralých parovodů na moderní horkovody a tím snížení současných enormních ztrát, s pozitivním dopadem na cenu tepla.

Zatímco před rokem 2015 byla cena za 1G tepla v Liberci až 900 Kč/GJ, na příští rok je dohodnuto 649 Kč a aktuálně se bavíme o dosažitelné ceně 550 Kč/GJ. Nyní jsou další kroky na zástupcích MVV a Teplárny, kteří buď budou pokračovat v prosazování nereálných představ, nebo konečně pochopí vážnost situace. Času již moc nemají.

Mgr. Jan Korytář
náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Přidat komentář (62 Komentářů)

Pan Mach z libereckého ateliéru Mjolk vyzval další architekty k neúčasti v soutěži o architektonický návrh k plánované výstavbě terminálu u nádraží ČSAD v Liberci a spolu s kolegy z ateliéru označil soutěž za „neprofesionálně vypsanou blbost“.  Z diskuse, kterou jsem zatím vedl se zástupcem České komory architektů (ČKA), jsem vyrozuměl, že závady v naší soutěži jsou zhruba tři:

  1. namísto šesti týdnů na vypracování návrhu jsme zvolili týdny čtyři
  2. nezveřejnili jsme na začátku členy hodnotící komise (plánujeme ale, že bude 7 členná a 4 budou nezávislí architekti, jména zveřejníme příští týden)
  3. na odměny jsme dali méně peněz, než vyplývá z ceníků ČKA.

Chápu, že to není ideální řešení, ale chci se ohradit vůči tvrzení, že se nejedná o férovou soutěž, které je nekvalitně připravená a nepromyšlená.

Město na výstavbu terminálu jiné, než dotační peníze nemá. Nejsem odpovědný za to, že je město zadlužené a že zde žádné projekty na konci roku 2014 připravené nebyly a že má tedy mnoho věcí zpoždění. Nejsem odpovědný ani za to, jaké podmínky jsou spojené s dotací, kterou město může získat. Za co ale odpovědný jsem, je to, abych jako politik našel v daných podmínkách a v daném čase nejlepší reálné řešení a Liberec se zbavil ostudy, kterou současné nádraží ČSAD je, a o to se snažím. Reálnou alternativou k tomu, co kritizuje Mjolk, je omezení soutěže na několik málo architektů, v případě časové tísně až na pouze jeden ateliér, což by městu zjednodušilo celý proces.

Chtěli jsme ale nechat soutěž otevřenou a zajistit co nejlepší řešení v čase, který máme k dispozici a nedělat to jako se to často dělalo v minulosti. Chápu, že ČKA má svoje standardy a postupy a že naše řešení podmínky ČKA zcela nesplňuje. Nemyslím si ale, že by bylo s nimi v příkrém rozporu, smysl soutěže zůstává zachován. Osobně se domnívám, že i odměny jsou vzhledem k tomu, jakou podrobnost návrhu nyní požadujeme, adekvátní. V podmínkách je i to, že pokud se v rámci soutěže objeví nezhojitelné vady či problémy, může být soutěž zrušena. Nechci ale „stahovat kalhoty před brodem“…

Ideální postup v tomto případě podle standardů ČKA, včetně všech souvisejících aktivit by mohl vést k nalezení možná lepšího řešení, ovšem s jistotou, že toto řešení zůstane jen na papíře, protože dotační peníze, které na výstavbu můžeme získat, jsou časově ohraničené.

Pokusím se domluvit se zástupcem ČKA na nějakém pokud možno schůdném řešení pro obě strany, jen upozorňuji na riziko, že v případě, že bychom se dostali do časově neřešitelné situace, budeme muset pravděpodobně zvolit řešení i s menším počtem oslovených architektů.

O dalším postupu se rozhodne pravděpodobně v úterý 10. února po společné schůzce se zástupci oslovených architektonických kanceláří, kdy bychom také měli znát již kompletní složení hodnotící komise.

Jan Korytář
náměstek primátor pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

 

Zde ještě přikládám odpovědi na otevřený dopis pana Macha z atelieru Mjolk:

Dobrý den,

dovolím si reagovat na zaslaný dopis pana Macha formou vložení reakcí k jeho otázkám a tvrzením, viz níže. Pro co nejlepší výsledek plánujeme i to, že v rámci první fáze připravíme pro architekty a projektanty minimálně jedno společné setkání, kde bude možné tento záměr detailně probrat a kde bude prostor pro nalezení odpovědí pro jejich případné další otázky, které by nebyly v rámci zadávacích podmínek zodpovězeny tak, aby výsledný návrh co nejvíce splňoval požadavky investora a jednalo se o architektonicky i urbanisticky kvalitní řešení.

Mjolk:  Jak je v zadání popsán a upraven soulad s územním plánem města (stávajícím i budoucím)

JK: Zamýšlená stavba parkovacího domu a zázemí pro autobusové nádraží je v souladu se stávajícím i současnou podobou připravovaného nového územního plánu.

Mjolk: Jak je vyřešen problém, že zamýšlené pozemky nejsou v majetku města? (plocha stávajícího terminálu je majetkem firmy ANL nelze uspořádat soutěž vypsanou městem na pozemky o kterých město nemůže 100% rozhodovat, protože je nevlastní)

JK: Pozemky, kde se má stavba realizovat, jsou v majetku města. O koupi přilehlých pozemků, případně jejich části, bude město jednat se současným majitelem, společností ANL.

Mjolk: Na základě čeho byl sestaven stavební program? Existují analýzy kapacit, které mají architekti projektovat (kolik lidí denně nádraží využívá, jaký má být trend, jaká má být kapacita parkovacího domu?, jaké další stavby zde mají vzniknout, návaznost na plánované prodloužení ulice Matoušova, jaké jsou podmínky stavby na dálničním tunelu)

JK: Stavební program se týká pouze parkovacího domu a zázemí pro cestující a řidiče. Kapacita parkovacího domu je součástí zadání. Návaznost na prodloužení Matoušovy ulice je součástí zadání.

Mjolk: Termíny? Z toho co vím, aby bylo možno žádat o dotaci mělo by byt vydáno stavební povolení na tuto stavbu přibližně za rok (a to ještě nebyla ani zadána studie).  To je zcela nereálné zvládnout v kvalitě, kterou takto důležitá veřejná stavba vyžaduje.

JK: K tomu, abychom mohli podat žádost o dotaci, není třeba platné stavebního povolení, ale platné územního rozhodnutí a podaná žádost o stavební povolení. Termíny jsou skutečně náročné, nikoliv však nesplnitelné.

Mjolk: Soulad s postoji Kraje. Na kraji existuje myšlenka, že by bylo rozumné integrovat autobusové nádraží do nádraží vlakového. Nejsme teď schopni jasně posoudit, zda je to opravdu dobrý a realizovatelný nápad ale minimálně to zní úsporně a chytře (využití brownfieldu okolo vlakového nádraží, uvolnění parcely stávajícího autobusáku atd…). Na tak důležité stavbě by měla panovat shoda mezi městem a krajem alespoň na tom kde má stavba být (kraj je provozovatelem autobusové dopravy).

JK: Záměr města není v rozporu s budoucím záměrem kraje, naopak, s variantou možného budoucího přesunu autobusového nádraží v našem záměru počítáme. Parkovací dům v obou variantách zůstává na stejném místě.

Mjolk: Z toho co vím, připravované zadání tyto otázky nezodpovídá.  Na špatné zadání dostanete špatné odpovědi. V lepším případě se promarní spousta práce v architektonických atelierech a pak se zjistí, že je to všechno nepoužitelné a nestihne se to povolit. 

JK: Případné zpřesnění zadání bude možné v rámci společného (společných) setkání po vyhlášení výběrového řízení. Cílem není dát zadání a počkat na výsledek, ale dát zadání, aktivně komunikovat a dospět k co nejlepšímu výsledku. Pokud by se v průběhu tohoto procesu ukázalo, že jsou zde neodstranitelné vady, je možné celou soutěž zrušit.

Mjolk: Existuje standardní českou komorou architektů posvěcený způsob, jak takto důležité soutěže zadávat. Liberec je normální velké město a není důvod, aby hledal  alternativní řešení.

 

JK: Standardní řešení, tedy architektonická soutěž dle české komory architektů bylo do rady města předloženo v září 2016, rada města ale tento způsob neschválila. Proto je předloženo řešení alternativní, které se snaží v čase, který je k dispozici, nalézt i tak co nejvíce kvalitní řešení tohoto objektu i prostoru.

Přidat komentář (237 Komentářů)

Kolega zastupitel Červinka napsal ve svém posledním článku v městském zpravodaji mimo jiné to, že mnou připravený rozpočet je nepřehledný, neprůhledný a málo myslí na investice. To je ta stokrát omletá fráze, že za Změny se rozvoj města zastavil, kterou mnozí rádi opakují. Tak se pojďme podívat, jaké investice pro Liberec na konci své vlády plánovala ODS a co je nepřehledné a co ne.

Jedná se o informace z oficiálního dokumentu města „Rozpočtový výhled Liberce na roky 2010 a 2015“, který byl schválen v roce 2009 městským zastupitelstvem pod vedením ODS. Celý dokument je k dispozici zde, vybrané části níže v textu:

Jak tedy plánovala městské investice v roce 2009 na konci své vlády liberecká ODS?

Ukázka z dokumentu č. 1:

 

Ano, ODS už v roce 2009 věděla, že v dalších letech nebudou na investice téměř žádné peníze, že nepůjde nic významnějšího financovat, a bude potřeba např. zvýšit daň z nemovitosti a maximálně využívat dotace, protože velká část volných peněz spadne na splácení dluhů. Tehdy byl ve vedení města jako Kittnerův náměstek i Ondřej Červinka…

Z následující ukázky č. 2 je vidět, že ODS také věděla, že příjmy z prodeje majetku (řádek Kapitálové příjmy) fakticky skončily, a že na investice (řádek Kapitálové výdaje) město nebude mít v dalších letech téměř žádné prostředky.

Ukázka č. 2:

Ano, v době, kdy byl ve vedení města Ing. Červinka, ODS odhadovala budoucí možné roční investice ve výši pouhých 15 – 25 mil. Kč ročně. A hlavní důvody? Majetek města byl již rozprodaný a město zadlužené. Takže po letech, kdy měla ODS díky rozprodeji majetku k dispozici neskutečných 300 až 500 mil. ročně, zbylo dalším vládám 15 – 25 mil. Kč. Na opravy a udržování veškerého majetku pak ODS ročně plánovala 100 – 120 mil. Kč, což nestačí ani na opravy silnic.

Od roku 2015, kdy jsem ve funkci náměstka pro ekonomiku, se snažím, aby rozpočtové výhledy nebyly jen formalitou, ale aby byl rozpočtový výhled reálný a pracovní dokument, na základě kterého může město, resp. jednotlivé odbory, dlouhodobě plánovat nejen opravy a investice, ale také kofinancování evropských projektů. Aby se nestalo jako v minulosti, že Liberec přišel o dotace jen proto, že neměl v rozpočtu 15% na spoluúčast.

Jak vypadá rozpočtový výhled, resp. jeho část v oblasti oprav a investic, který budu navrhovat ke schválení na lednovém zastupitelstvu, je vidět zde. Nejde tedy jen o dva řádky jako za časů primátora Kittnera (obr. 3), po kterém tento systém převzal i kolega Šolc, které toho moc neříkaly a opravy a investice se pak plánovaly ad hoc z roku na rok.

Obr. 3

Rozpočtový výhled města 2010 – 2015, primátor Kittner

Nová struktura rozpočtového výhledu, kterou jsem navrhl již vloni, ukazuje, v jakém poměru může město investovat do svého rozvoje v jednotlivých oblastech, s jakými minimálními částkami mohou jednotlivé odbory pro příští roky počítat, nebo také vytváří finanční rezervy na kofinancování evropských projektů nebo budoucí rekonstrukci bazénu. Fondy by měly navíc být každý rok navýšený ještě z přebytku hospodaření předchozího roku.

 

2015

2016

2017

2017

2018

2019

2020

E) Fondy oprav a investic

116 296

140 000

156 000

402 700

222 100

232 100

242 100

Fond pro opravy a vybavení školských zařízení

40 168

45 000

35 000

58 000,

58 000

58 000

58 000

Fond pro opravy a vybavení kulturních zařízení

9 992

6 000

6 000

9 000

9 000

9 000

9 000

Fond pro opravy a rozvoj bytového fondu

2 217

8 000

8 000

8 000

8 000

8 000

8 000

Fond pro opravy a vybavení sportovních zařízení

5 659

6 000

6 000

12 000

12 000

12 000

12 000

Fond pro opravy a vybavení komunikací

44 911

46 000

35 000

62 500

62 500

62 500

62 500

Fond pro opravy a vybavení veř. zeleně a prostoru

1 003

6 000

6 000

15 600

15 600

15 600

15 600

Fond pro výkupy nemovitostí

4 346

9 000

9 000

9 000

9 000

9 000

9 000

Fond pro rozvoj sociálního bydlení

1 003

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond pro opravy a rozvoj energetických zařízení

2 503

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond pro opravy a vybavení ostatní

1 592

3 000

3 000

13 600

6 000

6 000

6 000

Fond pro kofinancování evropských projektů

2 503

3 000

40 000

103 000

20 000

20 000

30 000

Fond pro informační technologie

403

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond cyklodoprava

0

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

2 000

Fond hřbitovy a krematorium

 

 

 

4 000

4 000

4 000

4 000

Fond pro velké investice - bazén

 

 

 

100 000

10 000

10 000

0

Rezerva fondu oprav a investic

 

0

0

0

0

10 000

20 000

 

Rok 2017 - (nahoře žlutý) původní plán z předchozího roku. A rok 2017 - (zelený) aktuální návrh, kdy jsou fondy navýšeny z přebytku hospodaření v roce 2016. V roce 2017 nám mimořádně a jednorázově pomůže také využití tzv. amortizačního fondu ve výši 170 mil. Kč, bez něhož bychom si o využití evropských dotací nebo opravě bazénu mohli nechat jen zdát. O to ale budeme muset splácet více peněz v dalších letech. Tak, aby do roku 2025 byla splacena plánovaná 1 miliarda, tedy polovina dluhu města.

Z této tabulky ale také vyplývá, že daňové příjmy města jsou naprosto nedostatečné, město by ročně potřebovalo mít na opravy investice 2x až 3x vyšší. Celkový vnitřní dluh na zanedbaných opravách a investicích činí totiž téměř 5 miliard. Nedostatek peněz je rovněž proto, že ročně činí splátky starých dluhů cca 170 mil. Kč. Jediným dlouhodobým řešením je pak zvýšení daňových příjmů města, které přerozděluje stát, a kterých Liberec bohužel získává na hlavu mnohem méně než třeba srovnatelná Plzeň. To je i klíčový úkol pro mě osobně, ale i pro celé vedení města na další roky.

 

Jan Korytář,
náměstek primátora pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace.

 

 

 

 

Přidat komentář (76 Komentářů)

Dovolte, abych vám ve stručnosti představil návrh rozpočtu města na rok 2017. Při jeho sestavování jsem se snažil o to, aby využití peněz, které máme k dispozici, bylo co nejefektivnější. Vzhledem ke splátkám starých dluhů ve výši cca 170 mil. Kč ročně musíme být ve výdajích více než opatrní.

Jan Korytář, náměstek pro ekonomiku, strategický rozvoj a dotace

Dobrý rozpočet nemůže vycházet pouze z toho, kdo zrovna přijde s nějakým požadavkem. Tento, stejně jako dva předchozí, stojí na několika základních principech.

Město nehodlá platit z rozpočtu města záležitosti, na které je možné získat dotace.

Sice to po komunálních volbách v roce 2014 znamenalo navýšení počtu vysoce kvalifikovaných úředníků (lovců dotací), ale jak současná čísla ukazují, tento krok se jeví jako velice přínosný. V roce 2015 bylo zažádáno o dotace na 9 projektů za 74 mil. Kč. V roce 2016 již na 21 projektů za 157 mil. Kč. Většina žádostí o dotace se nyní vyhodnocuje. Aktuálně se připravují další projekty za 890 mil. Kč. Navýšení mzdových prostředků kvůli zvýšení počtu úředníků za roky 2015 a 2016 činilo v součtu 2,2 mil. Kč. Město ovšem získalo dvacetkrát tolik.

Díky nově nastavenému rozpočtu město letos navýší příspěvky na provoz škol, školek a městských příspěvkových organizací.

ZOO, divadlo F. X. Šaldy nebo botanická zahrada se v minulých letech pohybovaly na hraně ekonomického přežití. Navýšení příspěvku umožní jejich další rozvoj.

 

Navyšujeme prostředky na opravy a investice

Vnitřní dluh města na zanedbané údržbě a opravách činí neuvěřitelných 5 miliard korun. Nejvíce je to vidět na silnicích a zeleni, ale stejně špatně na tom jsou i školy a školky. V jakém poměru by město mělo investovat peníze v roce 2017 do jednotlivých hlavních oblastí ukazuje tabulka:

 

Kompostárna, parky, terminál ČSAD - jedná se o nové projekty, které by měly zlepšit život v našem městě.

Většinou se jedná o projekty spojené s dotacemi, jako je např. záměr vybudovat městskou kompostárnu pro bioodpad za 28 mil. Kč, nebo zateplení a rekonstrukce vybraných škol a školek. Letos také proběhne soutěž na podobu nové odbavovací haly a parkovacího domu u nádraží ČSAD za 160 mil. Kč. Z prostředků města budou probíhat jak opravy některých komunikací, tak např. obnova zchátralého Lesního koupaliště za 8 mil. Kč. Po dlouhé době začne konečně rekonstrukce více než dvaceti parků a zelených ploch, zejména v centru města.

Peněz v rozpočtu je stále nedostatek.

I když se díky růstu ekonomiky zvyšuje příjem města z daní, nepoměr mezi tím, co můžeme ročně vynaložit na opravy a investice a potřebami města je značný. I proto je maximální využití evropských dotací jednou z mých priorit. Bohužel, na většinu níže uvedených projektů nelze evropské dotace použít, a budou muset být financovány z rozpočtu města.

  • Plavecký bazén cca 350 mil. Kč
  • Stará hokejová hala cca 90 mil. Kč
  • Rekonstrukce zázemí DFXŠ cca 90 mil. Kč
  • Rekonstrukce budovy Uran cca 30 mil. Kč
  • Silnice a chodníky cca 1 000 mil. Kč
  • ZŠ Ještědská cca 90 mil. Kč

Na závěr musím znovu uvést, že bez toho aniž by stát změnil způsob přerozdělování daní, kdy např. Plzeň nebo Ostrava získávají na jednoho obyvatele zhruba dvakrát tolik co Liberec, nejsme schopni náš majetek efektivně spravovat, i když získáme maximum dotací. Změna způsobu výpočtu daní, které Liberec získává od státu, by proto měla být jednou z klíčových priorit celého vedení města na další roky.

 

Přidat komentář (53 Komentářů)


Provoz webu je podpořen Ministerstvem spravedlnosti ČR v rámci dotačního titulu „Prevence korupčního jednání“

Činnost webu podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je financován z Fondů EHP a Norska.

The project is being supported by the Open Society Fund Prague from the Active Citizens Fund. The programme promotes citizens’ active participation in the public life and decision making and builds capacities of civil society organizations. The Active Citizens Fund is financed from the EEA and Norway Grants.

                                                       

Copyright © 2016 Náš Liberec;