Občané od nás nečekají, že jejich majetek rozházíme

Nálepku věčného šťourala a poněkud naivního neúnavného tazatele si za čtyři roky práce v libereckém zastupitelstvu vysloužila MUDr. Ivanka Kolomá (60 let). Není jedinou lékařkou v zastupitelstvu, ale na rozdíl od některých jejích kolegů, neocitla se na kandidátce jen jako magnet pro hlasy voličů.

Ivanka Kolomá plní svou opoziční roli beze zbytku, je aktivní a často se ptá, a to dokonce na věci, které především radní v čele s primátorem Kittnerem považují za nad slunce jasné a div si nepoklepávají na čelo.

„Ale já jdu na všechno, co projednáváme, selským rozumem. Ptám se tak, jak by se při schvalování různých kroků města ptal obyčejný člověk. Tím se obvykle dostaneme k jádru celé věci,“ vysvětluje lékařka-kosmetička, která velmi často vystupuje proti kontroverzním projektům města.

Někdy to mezi vámi a primátorem hodně jiskřilo. A nejenom on, ale i ostatní radní se občas na zastupitelstvu neovládli a málem se vám veřejně vysmívali. Neuráželo vás, že vám dávali přede všemi najevo, že vás považují za – slušně řečeno – jednoduššího člověka?
Ne, protože si myslím, že když se někdo ke mně chová neslušně, víc to vypovídá o tom, jaký je on, než o tom, jaká jsem já. A já jsem se skutečně snažila dívat na věci z pozice prostého občana, který tady žije a vadí mu třeba rušení škol a mateřských školek, nedostačující doprava, nedostatek odborných lékařů, anebo to, že se večer necítí ve svém městě bezpečně. Své otázky jsem na zastupitelstvu kladla pořád dokola a nenechala jsem se odbýt. Proto jsem ostatním často vadila.

Za ty čtyři roky v zastupitelstvu jste měla možnost dostat se k informacím, k nimž se běžný občan nedostane. Myslíte, že Liberec získal pověst druhého nejzkorumpovanějšího města v republice právem?
Asi ano.

Co vám na komunální politice, v níž jste se ocitla poprvé, nejvíc vadilo?
Na práci v zastupitelstvu mi nejvíc vadilo, že je všechno dopředu rozhodnuté, že se tam vůbec nediskutuje. Při schvalování projektů nezazní odborné názory, protože ty nikoho nezajímají. Když jsem měla o něčem hlasovat, chtěla jsem, aby mi to předem někdo vysvětlil. Toho jsem se ale nedočkala. Také mi vadilo to, že jsem se i jako městský zastupitel hrozně těžko dostávala k informacím, když jsem si chtěla před jednáním zastupitelstva něco ověřit. Rozčilovalo mne, že většina zastupitelů za celé čtyři roky funkčního období ani jednou neotevře pusu, že v zastupitelstvu není prostor k diskusi.

Co podle vás chybí současné sestavě zastupitelů?
Mnohým z nich někdo vyšlápl cestičku a oni po ní jedou, a to přesně podle přísloví „sytý hladovému nevěří“. Nezažili žádné životní utrpení, zdravotní problémy, finanční nedostatek. Někdy jim chybí srdíčko a citové zázemí. Když člověk sám v sebe věří, když si věří, že je schopen si vydělat vlastní hlavou nebo rukama, pak se nehoní za posty na radnici a v akciových společnostech města. Ptám se například, za co politici, kteří seděli v představenstvu a dozorčí radě Libereckých výstavních trhů, brali desítky tisíc korun odměn, když tato společnost byla v minulosti dlouhodobě v mínusu? To se týká i dalších společností, které vlastní město, a které nedosahovaly dobrých hospodářských výsledků.

Které kroky města považujete za nejpodivnější, to znamená z hlediska možné korupce za nejpodezřelejší?
Zarazily mne některé zvláštní prodeje. Když utrácím vlastní peníze, anebo se nepřiměřeně zadlužuji, je to moje věc. Ale majetek města jsou peníze nás všech. Liberečané nám, zastupitelům, tento majetek svěřili a předpokládají, že se o něj budeme starat a že ho případně rozmnožíme, a nikoliv, že ho rozházíme.

Mezi zvláštní prodeje, mezi smlouvy nevýhodné pro město, patří například ten fiktivní prodej několika budov, ze kterých nemá město ani korunu, a každý rok odpouští novým vlastníkům desetinu ceny nemovitosti. Nový majitel tak získá objekt úplně zadarmo. Tímto způsobem se do soukromých rukou dostala například škola a školka v Růžodole, tak získalo krásný pozemek v chráněné oblasti sdružení Radost, a takto podobně se chystá prodej Lidových sadů. Zajímavé je, že vždy jde o dům vilového typu a s velkou zahradou a často jej město ještě před prodejem stihne opravit.

Jak se díváte na navýšení ceny nové radnice o celých 55 milionů?
My, zastupitelé, jsme odsouhlasili na rekonstrukci staré knihovny, ze které vznikla nová radnice, nějakou cenu, 268 milionů korun. Zanedlouho přišla stavební firma s tím, že máme odsouhlasit dalších 55 milionů navýšení, což jsou takzvané vícepráce. Ptám se, jestli není běžnou praxí, že firma jde do výběrového řízení schválně s nižší cenou, aby zakázku vyhrála, ale přitom sama dopředu ví, že cena bude stejně vyšší? Předem si řekne, že si cenu stavby dorovná během stavby takzvanými víceprácemi.

My jako zastupitelé jsme si prošli nejen všechny položky, ale také stavbu, abychom se přesvědčili o důvodech navýšení ceny. Firma se například vymlouvala, že až v průběhu stavby se přišlo na to, že okna nestačí renovovat, že se musejí vyměnit za nová. Což je samozřejmě dražší. Jaké ale bylo moje překvapení, když jsem při osobní prohlídce nové radnice zjistila, že dvě třetiny oken, což jsou ty do dvora, nejsou ani repasované, natož vyměněné! Nechali tam ta původní stará okna.
Od města bych čekala, že si pohlídá každou korunu, když už tolik milionů investovalo.

Na jaké další případy pro město nevýhodných smluv jste ještě narazila?
Třeba to nechtěné jezírko za Komerční bankou. Město pozemek prodalo za 18 milionů. A za tři roky jej koupilo zpět, ale už za 32 milionů. Někdo za ty tři roky vydělal 14 milionů. To je dobrý obchod. Nebo pozemky pod Bucharkou. Ty město rozprodalo za 8 korun za metr a nyní je vykupuje zpět za 800 korun. Nebo pozemky ve Vesci – město za ně nyní platí i několikanásobnou cenu. Ptám se, proč? Na druhé straně své akciovce SAJi prodalo město byt ve vile v Lidových sadech za něco málo přes dvě stě tisíc korun. Nebo průmyslová zóna Sever. Ptám se, k čemu město potřebuje překupníka? Navrhovala jsem, abychom v zastupitelstvu určili nějaké mantinely, maximální hranici, za kterou při zpětném vykupování pozemků a nemovitostí nepůjdeme. Mohlo by to být třeba jen o polovinu víc než dělá tržní cena daného objektu. Neuspěla jsem.

Jak hodnotíte rok po otevření multifunkční halu? Myslíte, že slouží všem Liberečanům, tedy i dětem a sportovcům z nižších soutěží? Což slibovalo před schválením projektu vedení radnice. Anebo ji město postavilo hlavně pro Bílé Tygry, které vlastní Syner, a pro komerční akce? Myslíte, že se takové vysoké zadlužení Liberce kvůli hale vyplatilo?
Za tak velké dluhy hala určitě nestála, a zcela jistě neslouží obyčejným lidem. Kdo chce zažít ticho a mír, ať se tam jde podívat někdy ve všední den, když aréna nepořádá žádnou akci. Je tam mrtvo, a přitom tak drahý objekt by měl žít.
Mne zaráží hospodaření arény. Ráda bych viděla měsíční účtování, kolik dělá zisk z akcí a z pronájmu, atd. Bohužel, nedočkala jsem se ho.

Ptám se, proč jde veškerý zisk z haly do soukromé společnosti Stadion? Proč nejde na splátky úvěru, který si město na postavení haly vzalo? Už při otevření přece musím mít představu, kolik mi vydělá provoz arény a kolik k tomu budu muset měsíčně do haly dávat. Už při otevření bych měla mít představu, po kolika letech se mi hala zaplatí a kolik musím dopředu šetřit na opravy.

Znovu kandidujete, i když až z jedenáctého místa kandidátky. Takže vás práce v zastupitelstvu ještě zcela neotrávila?
Ráda bych v té práci pokračovala, ale současně bych byla ráda, aby se do zastupitelstva dostalo dalších aspoň osm podobných lidí, další „váhaví střelci“, kteří budou diskutovat a ptát se na určité věci. Kdyby byli liberečtí občané spokojení, nevznikaly by ve městě osadní výbory. Na druhé straně by mne potěšilo, kdyby se začali ptát i občané. A kdyby se nenechali odbýt. Něco se nám v zastupitelstvu i podařilo, například to, že mediálně známý dům v Oblačné ulici, kde sídlí zdravotně postižení a lékaři, byl vyjmut z privatizace. Takže všechno není úplně marné.

Zuzana Minstrová

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Bydlení se dnes, více než po třiceti letech fungování svobodného trhu, stává neustále naléhavějším problémem pro stále větší část společnosti. Do sociální pasti, která
V českém zákonodárství se letos udál jeden významný krok, který by mohl pomoci boji s korupcí, která českou společnost stále svazuje a táhne ke dnu. Na
Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody slaví v těchto dnech 30. výročí od svého založení. Od té doby rozdělila na pomoc životnímu prostředí přes 32
Liberecký senátor Michael Canov na sebe v posledních dnech upozornil, když se stal mluvčím senátorů, kteří podali k Ústavnímu soudu stížnost ve věci novely
Korupce je závažným celospolečenským problémem, který zasahuje a ovlivňuje všechny vrstvy společenského života. Pokud jste se setkali s korupčním jednáním nebo třeba „jen“ s netransparentním jednáním státní správy či samosprávy, ať už ze strany politiků nebo úředníků, můžete nám to napsat prostřednictvím tohoto formuláře. My se Vaším podnětem budeme zabývat a dáme Vám zpětnou vazbu.