Zhruba před dvěma měsíci se jméno liberecké univerzity objevilo v blogu „Líný učitel“. Robert Čapek, autor článku, zveřejnil informace, potvrzené studenty, ohledně soustavného porušování studijního řádu, kterého se měla dopouštět Michaela Houdková. Ukázalo se, že to nebyl jediný problém, se kterým se univerzita potýkala.
Několik studentek se v hodnocení vyučujících svěřilo, že se jich učitel na hodinách až příliš důvěrně dotýkal. Všechny připomínky byly prověřeny a vedení univerzity podniklo patřičné kroky ke zlepšení celé situace.
Studenti z pedagogické fakulty již dlouhodobě volali o pomoc skrz hodnocení vyučujících v univerzitním informačním systému STAG. Pokoušeli se své problémy řešit i přímo s vedením fakulty, ale zřejmě je nikdo nebral vážně. Celou kauzu odstartoval právě problém jednoho studenta kombinovaného studia s vyučující M. Houdkovou, která stanovila termín zkoušky v rozporu se zkušebním řádem. Daný termín, 28. prosince, byl mimo zkouškové období a určený čas neodpovídal konvencím kombinovaného studia, jelikož je pro pracujícího člověka neadekvátní. Když se student pokoušel s paní Houdkovou domluvit na jiné alternativě, dočkal se velmi drsné a strohé odpovědi. Vše lze dohledat přímo na blogu „Líný učitel“.
„Kádrování, ponižování, utahování si z barvy vlasů, pohlaví a vzhledu, sahání na studentky, vyhrožování, a dokonce zabývání se tím, z jaké SŠ na VŠ nastupujeme, zda máme „středostavovský původ“,“ takto zhodnotila přístup vyučujícího nejmenovaná studentka pro blog Líný učitel. V hodnocení vyučujících ve STAG se objevily zprávy, které vypovídaly o tom, že pan docent Jedlička často při výuce naráží na perverzní a sexuální témata nebo že má v oblibě sahat studentkám na ramena, vlasy či stehna. Proto si raději studentky sedají doprostřed lavic. Častým problémem, který se velmi frekventovaně objevoval v hodnocení, je ponižování a bezdůvodné urážení. Několik studentů bylo tímto přístupem natolik znechuceno, že přešli na jinou fakultu nebo ukončili studium.
Na základě všech těchto podnětů se děkan Jan Picek k celé situaci vyjádřil a omluvil se za to, že na hodnocení vyučujících ze strany studentů nebyl brán dostatečný zřetel. Uznal, že jednání paní Houdkové a pana Jedličky byla krajně nevhodná a arogantní. V neposlední řadě přislíbil, že veškeré připomínky se nyní budou více monitorovat a kontrolovat. Problém s oběma zmíněnými vyučujícími se stále intenzivně řeší. Fakulta postupovala stejně jako například Filozofická fakulta Univerzity Karlovy v jiné kauze a dotyčnému vyučujícímu změnila pracovní náplň tak, aby již nebyl zapojen do výuky a zkoušení.
Na celé situaci je potřeba ocenit fakt, že se děkan před celou kauzou neschoval. Uznal, že vedení nereagovalo na celou záležitost správně a téměř okamžitě sjednal schůzku, na kterou mohli dorazit všichni studenti i učitelé. Na setkání si pan Picek trpělivě vyslechl veškeré podněty a tváří v tvář studentům slíbil, že se podobné komplikace nebudou opakovat.
Nelze tvrdit, že by si hodnocení od studentů na učitele nikdo nečetl. Tato konkrétní situace se ale silně podcenila a brala se na lehkou váhu. Jinak si univerzita na různých hodnoceních a dotaznících vcelku zakládá. Více než polovina učitelů na fakultě přírodovědně-humanitní a pedagogické dává koncem semestru svým studentům anonymní dotazník, ve kterém lze zhodnotit průběh seminářů. Je logické, že vyučujícím bude na hodnocení záležet pravděpodobně víc než vedení fakulty.