Přehrada, muzeum, Uran – tři témata tohoto týdne, které spojuje jediné. Mizerný přístup jejich správců, kdy místo pravidelné údržby a péče o dobré dědictví přichází šlendrián a následné megalomanské projekty, které mají vše spasit. Nespasí.
Uran se (zatím) opravovat nebude, protože Metrostav krade. Respektive kradl ve Středočeském kraji s hejtmanem Rathem. O tom, zda kradl i u nás v Liberci s hejtmanem Půtou, musí rozhodnout ještě soud. Ale už dnes je jasné, že kdysi hodnotné architektonické dílo je v dezolátním stavu, protože se o něj jeho vlastníci – stát, a poté město – nestarali.
Liberecká přehrada, respektive její okolí, je ostuda. Místo oblíbené promenády se, zejména za dešťů, pravidelně mění v tankodrom, kde leckde ani nejde projít, hnijící zábradlí, neudržovaná zeleň a nejedny rozpadající se schody žalují na vedení města. Tak hlavně zase před volbami slibovat, jak to bude krásné. A také více obrázků!
Park u libereckého muzea, jedno z ikonických míst Liberce, pro místní i jeho návštěvníky, zase připomíná dílem smetiště a dílem parkoviště. Tentokrát je jasným a neoddiskutovatelným viníkem Liberecký kraj, který dnešní stav svou nečinností připustil. A protože lenost jde ruku v ruce s papalášstvím, vzkazuje libereckým: „Laskavě nám do toho nekecejte!“
Na všechny tři objekty se už kreslí (ať dobré nebo horší projekty), na všechny jsou vyčleněny desítky až desítky milionů, které jsou z jedné společné kasy, která se plní daněmi. Jenomže často jsou to doslova vyhozené peníze, které nahrazují řádnou péči o už tak dobré a skvělé počiny předchozích generací. Ty v posledních třech dekádách poničila dominující (neo)liberální mantra, že veřejný sektor je špatný hospodář.
Ano, v Liberci často opravdu je. Stav, nejen, popsaných prostor a objektů to jasně dokazuje. Přitom by stačilo málo.
Paradoxně nejvíce údržby by potřeboval Uran, ale v případě parku u muzea by stačilo, aby kraj, který od státu dostává ročně skoro čtyři miliardy korun, dal na jeho údržbu například pár set tisíc ročně víc. Z jeho pohledu drobné. Místo toho přichází s částí veřejnosti odmítaným projektem za zhruba 30 milionů. Což je částka, za kterou by mohlo muzeum své stávající prostředky určené k péči o park navýšit o 100 procent téměř na 100 let…
Okolo přehrady by stačilo občas pár chlapů s kolečkem se štěrkem, křoviňákem a občas kýblem malty. Jako kdyby město nemělo své organizace jako Technické služby nebo Komunální práce. Nicméně kde chybí vůle, nepomůže nic.
Nejde jen u Uran, přehradu nebo muzeum. Těch příkladů je víc. Lesní koupaliště, amfiteátr i PKO a vlastně pomalu každé druhé hřiště před panelákem. Megalomanské projekty péči řádného hospodáře nevyřeší. Ať jejich výsledky budou dobré nebo hrozné (v Liberci takových i takových je spousta), s podobným přístupem a „péčí“ o zděděný veřejný prostor budeme za pár let zase tam, kde jsme.