Minulý týden Senát neschválil Úmluvu Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí. Pro její ratifikaci bylo jen 34 ze 71 senátorů. Mezi těmi, který Istanbulskou smlouvu, jak se dokumentu přezdívá, odmítl, byl i senátor za Liberec Michael Canov.
V Istanbulské úmluvě se státy zavazují mimo jiné k uzákonění opatření proti násilí, k prevenci i k vyčlenění peněz na služby. Počítá se se školením zdravotníků, policistů či soudců. Česká republika se k úmluvě přidala v roce 2016. K tomu, aby začala platit, by ji musel ratifikovat Senát a Sněmovna a podepsat prezident.
Nicméně, právě kvůli rozhodnutí Senátu, v ČR smlouva platit nebude. Normu přitom přišel do Senátu hájit i prezident Petr Pavel a k přijetí vyzývali i další politici.
Ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák (STAN) označil rozhodnutí Senátu za „mezinárodní ostudu“. „Fakt mě to štve a mrzí, protože dáváme ženám a dívkám velmi špatný signál, že nepovažujeme za potřebné chránit oběti domácího násilí,“ uvedl například ministr pro evropské záležitosti Martin Dvořák ze STAN.
Své největší odpůrce má mezi konzervativními politiky a také krajní pravicí. Pro Istanbulskou úmluvu nezvedl ruku ani jeden ze senátorů v Libereckém kraji. Nehlasoval pro ni senátor za Českolipsko Jiří Vosecký (STAN/Starostové pro Liberecký kraj), přímo proti byl i Jaroslav Zeman z klubu ODS, který je zvolen za Jablonecko i liberecký senátor Michael Canov (STAN/Starostové pro Liberecký kraj).
Náš Liberec požádal senátora Canova o vyjádření, které zaslal obratem a v obsáhlém zdůvodnění, které zde přetiskujeme v plném znění:
„Jsem toho názoru, že kombinací článků 3c) a 14 Istanbulské úmluvy by došlo k povinnému zavádění genderismu do všech školských i neškolských zařízení, sportovních, kulturních i médií, kdy by pojem „pohlaví“ nahradil pojem „gender“, který se ovšem liší tím, že se nejedná o biologickou danost, ale o společenskou volbu, kde si může každý vybrat. S tím zásadně nesouhlasím, neboť to zcela popírá přírodní zákony. Jako obzvláště nebezpečné vnímám povinné zavedení tématu „nestereotypní genderové role“. Navíc by (přes všemožné vysmívání se tomuto argumentu) skutečně hrozilo vymýcení tradic typu pomlázky apod. Stačí si pořádně přečíst článek 12 odst. 1 IÚ.
Celým dokumentem se line jako niť stěžejní argument, že si jsou ženy a muži rovni ve smyslu stejnosti. A to není pravda. Ženy a muži si jsou rovni, ale rozhodně nejsou stejní, v žádném případě ne. Koho to snad překvapí, ať se alespoň podívá na zápolení sportovců. Tuto nestejnost však celá Istanbulská úmluva důsledně popírá.
Jsem názoru, že uplatnění zejména výše zmíněných článků by mohlo vést až k rozpadu tradičních rodin, jak ostatně naznačuje dosavadní činnost dozorujícího orgánu GREVIO např. ve zprávě o Itálii: „…GREVIO je obzvláště znepokojeno objevujícími se náznaky tendence reinterpretovat a přeorientovat politiku rovnosti žen a mužů v Itálii na politiku rodiny a mateřství…“
Svůj názor jsem proto vyjádřil svým hlasováním tak, jak jsem hlasoval (PROTI ratifikaci IÚ). Bylo to v souladu s Ústavou, hlasoval jsem dle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Svůj postoj jsem předem plénu Senátu sdělil a zdůvodnil viz https://www.youtube.com/watch?v=PCXNQStpRp4 .
Citace některých článků z Istanbulské úmluvy:
3c): pod pojmem “gender” se rozumí společensky ustavená role, chování, aktivity a atributy, jež daná společnost považuje za náležité pro ženy a muže.
14: 1. Tam, kde to bude vhodné, podniknou strany kroky k tomu, aby ve formálních osnovách na všech úrovních vzdělávání existoval materiál k tématům, jako je rovnoprávnost žen a mužů, nestereotypní genderové role, vzájemný respekt, nenásilné řešení konfliktů v mezilidských vztazích, genderově podmíněné násilí vůči ženám a právo na osobní integritu, to vše uzpůsobeno rozvíjejícím se schopnostem žáků.
- Strany učiní vše nezbytné pro podporu zásad stanovených v odstavci 1 v neformálních vzdělávacích zařízeních a také v zařízeních sportovních, kulturních a volnočasových a v médiích.
12: 1. Strany podniknou nezbytná opatření pro podporu sociálních a kulturních vzorců chování žen a mužů s cílem vymýtit předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů.“