Je tomu právě 136 let, kdy tehdejší Liberec zažil do té doby nevídanou politickou událost. V prostoru Lidových sadů se sešlo 16 tisíc dělnic a dělníků, aby oslavili svůj, tehdy mladinký svátek: Svátek práce, První máj. Požadovali zejména všeobecné volební právo, volební právo pro ženy nebo osmihodinovou pracovní dobu. Tedy věci, které máme dnes za samozřejmé. Ovšem jenom díky nim.

Boj za osmihodinovou pracovní dobu přivedl 1. a 3. května 1886 do generální stávky na 350 tisíc dělníků ve Spojených státech amerických. Policie spolu s pinkertony, které si najali podnikatelé, proti dělníkům nastoupila s neočekávanou brutalitou a několik jich zavraždila. Mezi zajatými protestujícími dělníky v Chicagu, kde byly demonstrace nejčastější, byli i Češi a Němci, kteří do USA přišli za prací. Nezřídka z našeho regionu, který postihla velká hospodářská krize ze 70. let 19. století více než citelně.

Tragickou dohrou květnových událostí z Chicaga byl politický proces s vůdci anarchistů o rok později. V zinscenovaném procesu, proti kterému protestovala celosvětová, nejen socialistická, veřejnost bylo nakonec odsouzeno a sedm vůdců anarchistického dělnického hnutí k smrti.

Na návrh francouzských socialistů na sjezdu Druhé internacionály v roce 1889, na kterém byli opět zastoupeni čeští delegáti, byl 1. květen, právě jako upomínka na chicagské události, přijat jako mezinárodní Svátek práce a lidí práce.

Svátek se v českých zemích slavil poprvé v roce 1890. V Praze se sešli lidé na Střeleckém ostrově, ale také v Liberci, kde do Lidových sadů dorazilo na oslavu svátku, branou jako jasný politický vzkaz celé společnosti, 16 tisíc lidí. Liberec byl tehdy jedním z center socialistického hnutí. Silné zastoupení zde měli anarchisté i rodící se sociální demokracie, která měla v Liberci dokonce mezi 1877 až 1881 své celorakouské sídlo.

Mezi hlavními požadavky liberecké prvomájové demonstrace 1890 bylo například všeobecné hlasovací právo, kterého se obyvatelé Českého království (s a ním celého Předlitavska) dočkali až v roce 1907. Připomeňme, že tehdejší Liberec (tedy původní město dnes ohraničené zhruba nádražím a ulicí 5. Května) měl cca 30 tisíc obyvatel, přičemž volební právo nemělo ani 3 500 lidí. Ženy, dělníci a chudší lidé volit nesměli na základě daňového cenzu.

Dalšími požadavky, které zazněly na prvního máje 1890 v Lidových sadech bylo důrazné odmítnutí dětské práce v továrnách (čímž byla známá zejména místní rodina textilních baronů Liebiegů), právo na spravedlivou mzdu nebo osmihodinovou pracovní dobu, které přinesla (stejně jako volební právo žen) až Československá republika v roce 1918.

Mezi řečníky byli průkopníci dělnického hnutí jako například místní politik a novinář Ferdinand Schwarz nebo jeho český spoluputovník z Liberce František Nechvíle. Příznačné pro tehdejší mladé socialistické hnutí bylo důrazné odmítání nacionalismu jak z české, tak německé strany a naopak prosazování proletářského internacionalismu a porozumění mezi národy.

První máj libereckých dělníků a socialistů v Lidových sadech z roku 1890 připomíná v dnešním parku kamenný památník s bronzovou deskou od Jiřího Gdovína.

foto: drobnepamatky.cz