Mladí konzervativci umístili na You Tube video, ve kterém se snaží dokázat, že není rozdílu mezi nacistickou a komunistickou totalitou. Počin jistě bohulibý, neboť mnoho rozdílů skutečně nenalezneme. Na otázku, která diktatura byla horší, či která má na svědomí více lidského utrpení a životů, nemá ani smysl hledat odpověď, protože oba systémy byly ve svých důsledcích natolik zrůdné a děsivé, že snaha vyřešit tuto otázku není podle mého názoru prioritní.

Je to jako bychom hledali odpověď na otázku, zda je horší čert či ďábel. Jejich připomenutí zločinnosti komunistického režimu je tedy na místě a výzvu „Nevolte komunisty!“ je možné ve všeobecné rovině principiálně podpořit. Pro úplnost musím ale ještě poznamenat, že mnohý z dnešních komunistů je v porovnání s některými představiteli tzv. renomovaných, demokratických stran čistý jako slovo boží.

Proč stoupá popularita komunistů

Na co však mladí konzervativci ve svém svatém nadšení ale zcela zapomínají, jsou důvody, proč vůbec došlo k tomuto scénáři. Správná otázka totiž zní:  Proč se stávají komunisté nebezpečnými pro současnou vládu a proč je třeba voliče burcovat a připomínat zločiny komunismu?  Pánové Křeček a spol. sice brojí proti nebezpečí přesunu voličů do komunistického tábora, opomíjejí přitom ale zmínit pravé příčiny tohoto trendu.

Silně totiž pochybuji, že by byli tak naivní či slepí, aby jejich pozornosti mohly ujít všechny ty skandální kauzy korupce, rozkrádání veřejných prostředků, infiltrace mafiánských struktur do nejvyšších míst policie a justice a vůbec celé to zločinné působení jejich velkých vzorů na všech úrovních státní správy. Naši politici jsou plně zaneprázdněni bojem s jinými mocenskými a zájmovými uskupeními ať již v táboře svých politických protivníků, či v řadách vlastních stran. Trestuhodně přehlížejí narůstající sociální napětí ve společnosti i všechny ostatní vážné problémy, které trápí většinu občanů. Nemohou se tedy vůbec divit masivnímu odlivu svých voličů.

Ti vzdělanější s větší schopností orientovat se v problémech naší společnosti jsou hluboce frustrovaní a většina z nich se k volebním urnám zřejmě vůbec nedostaví. Ti ostatní, kteří tolik nepřemýšlejí a hledají raději jednoduchá řešení, dají svůj hlas extrémistům, kteří již tradičně slibují jednoduché recepty na složité problémy.

Pozor na manipulaci s fakty

O všech výše zmiňovaných problémech ale v prohlášení mladých konzervativců neuslyšíme ani zmínku. Zato si můžeme přečíst pochvalné výroky jejich zástupců o tom, jak se našim občanům dobře daří:

„I v době hospodářské krize si Česká republika vede velmi dobře v mnoha klíčových ekonomických ukazatelích. Například podle údajů Evropského statistického úřadu je v České republice ohroženo chudobou 9 procent lidí. Od nástupu vlád ODS si tak Česko polepšilo o dvě procenta a je v tomto ukazateli na prvním místě ze všech zemí Evropské unie,“ tvrdí Štěpán Křeček.

Je to typický příklad propagandy a manipulace s fakty. Nehodlám zpochybňovat údaje Evropského statistického úřadu, ale uvedu další čísla, která tuto výpověď postaví do úplně jiného světla.

Vyhledal jsem si aktuální data z Německa a podle nich pro hranici chudoby platí měsíční příjem cca 940 € včetně různých státních příspěvků. Částka 940,- € odpovídá cca 23000,- Kč. Průměrná mzda za první čtvrtletí roku 2012 činí dle údajů zveřejněných Českým statistickým úřadem 24 126 korun (v podnikatelské sféře 24 244 korun a v nepodnikatelské sféře 23 586 korun).Vzhledem k tomu, že ceny jsou na zhruba stejné úrovni (velká část spotřebního zboží je ovšem v Německu dokonce levnější) a zohledníme-li i údaj, podle kterého více než 60 % obyvatel na průměrný plat nedosáhne, pak žije v naší republice v porovnání s Německem nejméně 6 milionů lidí pod hranicí chudoby…

Zajímavé, že? Co vzkázat na závěr všem mladým konzervativcům, kterým leží na srdci osud jejich stran a ne jenom vlastní kariéra v prohnilém prostředí stávajících stranických struktur? (Chci být optimistou a proto se snažím věřit, že tací skutečně existují.)

V mladých je budoucnost každé společnosti. Chopte se proto iniciativy, začněte s ozdravným procesem ve vlastní straně a pokuste se aktivně přispět k tomu, aby se pravice stala opět volitelnou pro všechny slušné občany této země. K tomu ale patří odvaha podívat se na problémy z jiného zorného úhlu, nazývat věci pravými jmény a hlavně nepapouškovat servilně lživé a populistické fráze svých pochybných lídrů. Přeji mnoho úspěchů všem, kteří se o to pokusí.

Jiří Čeček