Texty, jejichž posláním je kritizovat něčí jednání, začínají často slovy „Původně jsem se k tomu ani nechtěl vyjadřovat…“ Inu vězte, že já jsem se k právnické exhibici Michala Hrona na minulém zasedání zastupitelstva vyjadřovat chtěl a původně i vyjádřil. Napsal jsem na téma jeho farizejského výkladu zákonů v pořadí již druhou úvahu (první  zde), ale moje mírná, empatická a konflikty nemilující žena, která má to privilegium se k mým textům vyjadřovat jako první,  mě přesvědčila, abych mu dal ještě šanci, protože křivda, že se nestal primátorem, je ještě příliš živá a bude to chvíli trvat, než to přebolí. Nepřebolelo…

Všichni máme ještě jistě v blahé paměti památný pokus pana Hrona přesvědčit přítomné i posluchače na internetu při posledním zasedání o povinnosti zastupitelů projednávat navržený bod již z toho titulu, že byl navržen. K této bryskní interpretaci Zákona o obcích ho vedlo znění § 94 odstavce 2.

(2) O zařazení návrhů přednesených v průběhu zasedání zastupitelstva obce na program jeho jednání rozhodne zastupitelstvo obce

Že se zde neříká nic o povinnosti navržený bod projednat? Nevadí, neboť Michal Hron z této formulace dovozuje, že návrh na odvolání statutárního náměstka Jana Korytáře musí být automaticky projednán a nesmí se hlasovat o jeho zařazení či nezařazení na pořad jednání. K této interpretaci ho vede skutečnost, že ve zmíněném paragrafu nestojí nic o hlasování zastupitelstva o bodech navržených na pořad jednání před zahájením zastupitelstva.

Toť argumentace v mnoha ohledech farizejská, neboť zastupitelstvo hlasuje hned po zahájení zasedání primátorem o programu jednání (tedy o projednávání všech navržených bodů).

Protože pro výše uvedenou argumentaci je důležité určení okamžiku, kdy se zasedání považuje za již probíhající, pokoušel se M. Hron přesvědčit přítomné, že zasedání zastupitelstva nezačne po zahájení primátorem, nýbrž až po schválení všech bodů jednání.

Dle této logiky a s přihlédnutím k doslovnému znění odstavce 1 stejného paragrafu:

(1) Právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání připravovaného zasedání zastupitelstva obce mají jeho členové, rada obce a výbory

by mě opravdu zajímalo, kdo bude tedy podle § 2 předkládat návrhy v průběhu zasedání zastupitelstva, ať už začne kdykoli, neboť § 2 neuvádí ani členy zastupitelstva, ani radu obce, ani výbory, a právo předkládat návrhy k zařazení na pořad jednání se jmenovaným dle doslovného znění tohoto paragrafu a výkladu Michala Hrona povoluje evidentně pouze pro připravované a nikoli pro již probíhající zasedání zastupitelstva.

Napadá mě k tomu ještě jedna poněkud nepříjemná konsekvence. Pokud jsem to totiž při čtení Zákona o obcích nepřehlédl, pak text nikde nezmiňuje možnost zastupitelů jít se v průběhu jednání vyčůrat. Doufám, že na příští jednání zastupitelstva nepřijde M. Hron s podobným výkladem znění Zákona o obcích, neboť bych si v tom případě vzal raději plínku.
Tolik malá exkurze do nedávné minulosti, kterou považuji v kontextu dalšího textu za potřebnou.

Opozice se rozhodla jako jeden muž nenominovat své lidi do komisí. Podle M. Hrona se koalice plete v interpretaci jednání, které vedlo opozici k tomuto bojkotu, a důvody, proč opozice nejmenovala své zástupce do komisí rady města, jsou zcela jiné. Koalice tím nasazuje opozici zbytečně a neférově psí hlavu, protože opozice od počátku chtěla pouze dvě věci.
Poslechněme si tedy ony skutečné důvody.

Za prvé.

„Mají-li být komise ryze odbornými orgány rady, potom nechť rada jasně řekne, co bude předmětem oné odborné práce komisí. Např. Starostové mají dva až tři kandidáty do každé komise, ale jak mají vybrat jednoho z nich, když neznají ani náznakem náplň jejich práce?“

Velice by mě zajímalo, jaká bližší specifikace náplně práce je  potřeba pro nominaci vhodného člověka pro práci v komisích, jejichž samotný název určuje náplň jejich činnosti. Nominovat člověka, který má z nějakého a podle nominující strany dobrého důvodu vztah k dopravě, do komise dopravy nebo v případě vztahu ke sportu do komise sportovní, či který může být přínosem pro komisi pro veřejné zakázky atd., nemůže být jistě až tak obtížné.

Ne tak dle vysvětlení Starostů ústy Michala Hrona, neboť například oni disponují, jak sdělil, dvěma až třemi kandidáty do každé komise, ale dokud nevědí naprosto přesně, čím se budou komise zabývat, logicky přece nikoho jmenovat nemohou. U ostatních opozičních stran to bude zřejmě podobné. Již letmým pohledem na personální složení komisí minulého volebního období je evidentní, že byly obsazeny špičkovými specialisty, z nichž někteří byli takovými odborníky i ve dvou různých grémiích.

Za druhé.

„Rada města si samozřejmě může stanovit pravidla výběru členů komisí, jak se jí zlíbí. Jestliže ale osloví opoziční strany, aby navrhly své kandidáty, nemůže současně říkat, že je do komise nemusí jmenovat, pokud se jí kandidáti nebudou z nějakého důvodu líbit.“

Je hezké, že pan Hron uznává právo Rady města „stanovit výběr členů, jak se jí zlíbí.“ O to podivnější je pak jeho přesvědčení, že poté, co strany nominují své kandidáty, nemá již rada právo je případně nejmenovat. Podivné, že? Na tomto místě považuji za vhodné zmínit, že moje nominace do Komise pro partnerská města také nebyla v minulém volebním období radou napoprvé schválena… (upřímně řečeno, vlastně mě to nijak nemrzelo, protože představa, že budu členem poradního grémia tehdejší rady, ve mně vzbuzovala – eufemisticky vyjádřeno – pocity spíše smíšené).

V dalším textu se Michal Hron snaží dokazovat, že koalici, a zejména Změně jde pouze o moc, a táže se, zda jsou komise vůbec potřeba vzhledem k tomu, že na magistrátu působí celé odbory a jimi obsazení odborníci. Jedovaté sliny a kuriózní interpretace zákonů Michala Hrona však nemohou nic změnit na skutečnosti, že nastal čas smířit se s myšlenkou, že staré „dobré časy“ jsou opravdu ty tam a ledacos bude nyní jinak. Nakolik budou zaváděné změny ku prospěchu města a jeho obyvatel, ukáže jen čas a při příštích volbách to zhodnotí voliči. Otázkou je, zda právě toto není největším strašákem současné opozice a Starostů především…