nášLiberec

Search

Žhavá dovolená

Letiště a dovolená. Přístav a nádraží. Dálnice a silnice. Moře, hory, jiná kultura. Suvenýry, nicnedělání, opalování, neznámá jídla, poznávání dějin, procházky městy, půvabné ženy a dívky… Na co jsem zapomněl? Dovolená. Sám, s manželkou, přítelkyní, s dětmi. Tisíce variant. Za rybami, do hor, poznávat, odpočívat, vypnout, zapomenout, na nic nemyslet, nebrat telefon. Prášky na průjem, na spaní, kondom, sluneční brýle.

Dobře se obléknout, neskákat do vody, mýt si ruce a ovoce. Nic nezapomenout. Navštívit výstavy, hodit minci do kašny, napsat pohlednici. Začíná to tím, jak se dostat do Prahy na Ruzyň. 

Dřív to bylo jednodušší, létalo se do Kbel. Do Ruzyně až později. Ještě v 70. letech minulého století se létalo pravidelně z letiště v Růžodolu (z Ostašova). Do Prahy za 25 minut, dvakrát denně v době LVT (pro čtenáře neznalého reálií: LVT = Liberecké výstavní trhy). Cena letenky cestovní kanceláře Čedok byla 70,-Kčs včetně jízdy v Liberci na letiště a z Ruzyně do středu Prahy. To by dnešní pražští taxikáři těžce rozdýchávali… A třešnička jako bonus: v Liberci se odjíždělo na letiště autobusem dvakrát denně od hlavního vchodu LVT na Tržním náměstí 30 minut před odletem, se zastávkou před Čedokem v Revoluční ulici.

Taky si myslíte, že šlo o podbízení se zákazníkům za 70,-Kčs? Proč ne? Psal se rok 1972 a na dovolené mohlo být hůř. Pliska v Bulharsku mohla být moc teplá, moře na Rujáně příliš studené a někdy na FKK (nudistické pláže) příliš odvážné.

Co naplat, svět se od té doby jaksi podstatně změnil. Jezdíme a lítáme na dovolené jinak. Máme jiné starosti a letenky se službami jsou také trochu jinde. Odbýt to slovy „byla jiná doba“ je snadné, ale jak jsme na tom my, kteří jsme v ní žili? Bylo tehdy všechno jen špatné nebo dobré? Nic na světě přece není černobílé (i ta zebra má růžový jazyk). Za zaznamenání v této souvislosti stojí výzva občanům pohybujícím se v okolí libereckého letiště: „ V souvislosti s uskutečněním těchto letů, žádáme řidiče motorových vozidel i chodce, aby respektovali světelné signály na silnici Liberci Ostašově v šíři letiště. V době startů a přistání letadla, musí být tento prostor mezi signalizačními zařízeními prázdný.“

Je to výzva a hezká vzpomínka. My to tenkrát ani nevnímali, netušili, že je to nadlouho naposledy. A jak se zdá a co se mezi lidem povídá, už asi nadobro…

Egon Wiener

Subscribe
Upozornit na
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments
Ti moji Machníňáci mají ale štěstí! Vesnička, míň než středisková, taková, že ji vlastně od města nerozeznáš. Snad jenom městská část, kam se plyn
Tatínka hnali nocí snů opět esesáci. Probudil se zbrocený potem. Maminka ho držela za ruku a teta Trůda, strýc Oskar a babička, kterou jsem
 Jó, cestování. Kdo z nás by řekl ne. Cestovat. To bylo  přáním, o kterém jsme snili a pro mou generaci končilo v Liberci na
Píši ztracenému mládí, všem láskám, co jsem jich kdy měl, stínům a bolení hlavy, se kterými usínám. Slunci a vodovodním trubkám, kterými voda teče