Přinášíme další díl Tří otázek pro Jana Šebelku. Nakonec jsme se dohodli, že jeho dnem bude středa, tak jako tomu bylu v případě jěho oblíbených feuilletonů. Dnes se ptáme na situaci na liberecké radnici, kauzu kolem fotbalového bosse Pelty i na potýkání a stýkání se českých politiků se sudetskými Němci.

Jak hodnotíte situaci na liberecké radnici, kde zamrzla koaliční jednání o nové vládě? Neprokaučovali například Starostové šanci mít primátora, kterého jim nabízeli v duhové vládě?

Starostové to prokaučovali hned po volbách v roce 2014, v nichž vyhrála Změna. Byli třetí za ANO, které získalo devět křesel, tedy je o jedno víc než oni. Měli velké oči a dopadli podle přísloví – kdo chce moc, nemá nic. Proč nevzali místo primátora v tzv. duhové vládě se člověk může jen domnívat, protože v novinách, v televizi, v rádiu ani na jejich webu Liberecká politika (poslední zpráva je z listopadu 2016) se to nedozví. Tuším však, že hlavním důvodem je, že nechtějí být ve vedení města s Janem Korytářem a ostatními „Změnaři“.

Tato animozita, ne nepodobná lepře, a je tak silná, že se obávám, že Liberci dlouhodobě škodí. Sledoval jsem přímý přenos z libereckého zastupitelstva, na němž se jednalo o zákazu hazardu ve městě. V diskuzi vystoupil zástupce Brna, který na otázku, jestli městu nevadí, že jejich rozpočet přijde kvůli zákazu hazardu o tři sta miliónů korun ročně, odpověděl něco v tom smyslu, že takhle u nich otázka nestála. Řekli si, že herny ve městě nechtějí. Průzračnost té logiky mě uhranula a já zapátral v paměti, kdy si liberecké zastupitelstvo (nejen toto) řeklo: Tohle chceme, tohle nechceme a udělalo to jako „jeden muž“. Nic se mi nevybavilo, což je důvod, proč žádná duhová vláda nemůže situaci na liberecké radnici vyřešit. Navíc je zjevné, že ani budoucnost růžová není. Po volbách v příštím roce se do zastupitelstva dostanou více méně stejné hlavy a vše začne, jak u blbjech, nanovo.

 Nejde se v tyto dny zeptat na kauzu kolem Miroslavy Pelty? Spadla po dlouhých letech klec na známého kmotra českého fotbalu nebo je jen úspěšný obchodník a manažer, co umí sehnat prostředky?

Obojí je pravda, nicméně je z klece venku a kdo ví, jestli se do ní vrátí. Příklady lobbisty Janouška, doktora Ratha nebo exsenátora Nováka máme v dobré paměti. Nicméně vzpomínám, že jsem četl, jak se v pozici velkého bosse choval spíš jako jeden z fotbalistů. Klidně chodil v teplácích, i když to při jeho korpulentní postavě prý působilo legračně. No, v kriminále nosí tepláky všichni, takže se mu tam smát nikdo nebude. S druhou částí otázky mám v obecné rovině problém.

To co bylo před dvaceti lety trestný čin, nebo alespoň na hraně zákona, je dnes běžnou praxí. Kdo posoudí, jestli Miroslav Pelta sloužil „sháněním prostředků“ fotbalu jako Bohu, nebo jen sám sobě? Je zločincem, nebo milovníkem „kulatého nesmyslu“? Nevím, ale pamatuji odposlechy z korupční aféry: „Na jaře jsme se klepali, všechno bylo cinklý, vole,“ vyprávěl Pelta do telefonu hlavní postavě aféry Ivanu Horníkovi. Těžko proto říci, kdo je Miroslav Pelta a jak to vše dopadne, ale andělská křídla byste mu na zádech hledali marně.

 Zástupci města se zúčastnili sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu. Je to dobře nebo jde o ohrožení českých národních zájmů, jak píše liberecká KSČM například?

S tím problém nemám. Byl jsem dvakrát s Berndem Posseltem, s nímž mě seznámil básník a překladatel Luboš Příhoda, na pivu. Bodrej, chytrej chlapík, jehož děda byl Bürgemeister v Jablonci nad Nisou, byl v pohodě. Kdyby však žila moje matka, asi by mě za to nepochválila. Její česká rodina bydlela před válkou v Sudetech, ve Žďárku u Tanvaldu, a ona měla s Hitlerem zblbnutými Němci tak špatnou zkušenost, že nadosmrti už německy nepromluvila. A z druhé strany. Na ostrově Hvar mám známou, která se kamarádí se starým pánem, Němcem, jehož rodinu odsunuli po válce z Teplic. Také on to Čechům nikdy neodpustí. Tak si vyberte.

Nicméně si myslím, že když je řeč o možném ohrožení českých národních zájmů, tak bychom ho spíš měli čekat ze strany EU, než od landsmanšaftu. (Chtěl jsem napsat, že hrozí také od mutti Angely a jejího wir schaffen das!, ale to bychom se dostali zas na úplný začátek.)